Co zbývá mladé rodině, která nemá to štěstí, že zdědila tři plus jedna s regulovaným nájemným a na pořízení vlastního bydlení jí nezbývají peníze? Podle prezidenta Liberálního institutu Jiřího Schwarze jen potupně docházet na úřad a škemrat o podporu či sociální byt. "V západních zemích se mohou mladí lidé, kteří řádně pracují, snadno dostat k hypotečním úvěrům a bez většího strádání je splácet. Takže si už v relativně nízkém věku zajistí slušné bydlení. V České republice takové podmínky zdaleka nejsou," míní Jiří Schwarz. V čem je podle vás největší problém? Banky neumějí hypoteční úvěry poskytovat. Lidé a jejich kvalifikace pro ně nejsou zárukou, nedokážou ocenit lidský kapitál. Chtějí, aby mladí lidé, kteří o úvěr žádají, prokázali určitou výši příjmů. To ale ve většině případů nejde. Vždyť teprve začínají, ale je předpoklad, že s postupujícím věkem budou jejich výdělky vyšší, a tudíž nebudou mít se splácením problém.
Ale další podmínky bank se zdají v pořádku, relativně nízké úroky, státní podpora...
Nic není v pořádku. O účelnosti státní podpory mám obrovské pochybnosti. Jsem si téměř jist, že dobře nastavený systém bude velmi efektivně fungovat i bez ní. Stát dává podporu částečně proto, že je to výhodné pro něj. Chce tak motivovat lidi, aby něco vlastnili. Jsou pak disciplinovaní a nemají zájem o změnu společenských poměrů, protože by na ní mohli tratit. Na jedné straně stát podporuje vlastnické formy bydlení a na druhé neumožní vlastníkům činžovních domů získávat z jejich vlastnictví takové peníze, které by je udržovaly ve slušném stavu. Nájemné je tak nízké, že z těch činžovních domů musí během několika desetiletí učinit trosky. Nic neumí zničit zemi tak jako válka nebo regulace nájemného.
Je v současné době pro lidi s průměrnými příjmy lepší pořídit vlastní nemovitost a na dlouhá léta se zatížit hypotečními splátkami nebo raději platit nájem?
Ty nejšikovnější a nejmazanější se dostanou do bytů s regulovaným nájemným, to je největší výhoda. A jak se to dělá? Byty se masově směňují, dědí. Bydlet v domě s majitelem a neregulovaným nájemným výhodné není. Toto nájemné je totiž často uměle vysoké. V bytech s regulovaným nájmem je naopak nepřirozeně nízké. Pro hypotéku je třeba mít dostatečné příjmy.
Ale co když rodina nemá ani jedno?
Pak ze sebe musí udělat sociální případ a žádat pomoc státu. Zásadní problém této země je, že neexistuje trh nájemního bydlení, lépe řečeno existuje, ale je velmi deformovaný. Ceny bydlení jsou tak nízké, že se babičkám a dědečkům vyplatí byty čtyřpokojové a větší držet pro svá vnoučata. Anebo dokonce prázdné byty po zemřelých babičkách a dědečcích platí svým dětem rodiče. A to už nehovořím o nelegálních výdělcích z pronájmu těchto bytů za takzvanou tržní cenu.
Je sociální byt opravdu jedinou možností?
Ne, lidé se mohou přestěhovat. Jít do oblasti, kde jsou volné byty, a podle mne těch přibývá. Není to Praha ani velká krajská města, ale například oblasti na Ostravsku.
Ale tam je přece problém sehnat práci.
Ano, ale ne totální. Nezaměstnanost tam sice existuje, ale na tamním trhu práce může být poptávka po určitých profesích, třeba prodavačkách nebo kominících. Dostat se k bytu v takovém případě znamená sáhnout na své pohodlí, zříci se známých i oblíbených míst a přestěhovat se.
Kdy se tato situace může změnit? Bude to lepší například se vstupem republiky do Evropské unie?
Se vstupem do unie to nesouvisí. Náprava závisí čistě na politickém rozhodnutí, až se politikové přestanou bát odstranit regulaci nájemného. V této zemi se báli všichni politikové počínaje Václavem Klausem a jeho prvními vládami. Ti připravili impozantní program transformace, ale co se týká nájemního bydlení, roztřásla se jim kolena. Nevidím nyní žádné politické síly, které by vyvinuly silný tlak k deregulaci nájemného. Se vstupem do Evropské unie by mohly vzrůst ceny domů a pozemků. A to je rozhodně v našem zájmu. Staneme se součástí oblasti, kde platí určitá pravidla, kde existuje vynutitelnost zákonů. Tím se zhodnocují všechny nemovitosti. Pokud například člověk prodá pozemek, získá dostatek peněz, za které si může pořídit třeba lepší bydlení.
Jaká je situace v zahraničí, dávají zde lidé přednost bydlení ve vlastním před nájmem, nebo naopak?
Jednoznačně se podporuje vlastní bydlení.
Ale další podmínky bank se zdají v pořádku, relativně nízké úroky, státní podpora...
Nic není v pořádku. O účelnosti státní podpory mám obrovské pochybnosti. Jsem si téměř jist, že dobře nastavený systém bude velmi efektivně fungovat i bez ní. Stát dává podporu částečně proto, že je to výhodné pro něj. Chce tak motivovat lidi, aby něco vlastnili. Jsou pak disciplinovaní a nemají zájem o změnu společenských poměrů, protože by na ní mohli tratit. Na jedné straně stát podporuje vlastnické formy bydlení a na druhé neumožní vlastníkům činžovních domů získávat z jejich vlastnictví takové peníze, které by je udržovaly ve slušném stavu. Nájemné je tak nízké, že z těch činžovních domů musí během několika desetiletí učinit trosky. Nic neumí zničit zemi tak jako válka nebo regulace nájemného.
Je v současné době pro lidi s průměrnými příjmy lepší pořídit vlastní nemovitost a na dlouhá léta se zatížit hypotečními splátkami nebo raději platit nájem?
Ty nejšikovnější a nejmazanější se dostanou do bytů s regulovaným nájemným, to je největší výhoda. A jak se to dělá? Byty se masově směňují, dědí. Bydlet v domě s majitelem a neregulovaným nájemným výhodné není. Toto nájemné je totiž často uměle vysoké. V bytech s regulovaným nájmem je naopak nepřirozeně nízké. Pro hypotéku je třeba mít dostatečné příjmy.
Ale co když rodina nemá ani jedno?
Pak ze sebe musí udělat sociální případ a žádat pomoc státu. Zásadní problém této země je, že neexistuje trh nájemního bydlení, lépe řečeno existuje, ale je velmi deformovaný. Ceny bydlení jsou tak nízké, že se babičkám a dědečkům vyplatí byty čtyřpokojové a větší držet pro svá vnoučata. Anebo dokonce prázdné byty po zemřelých babičkách a dědečcích platí svým dětem rodiče. A to už nehovořím o nelegálních výdělcích z pronájmu těchto bytů za takzvanou tržní cenu.
Je sociální byt opravdu jedinou možností?
Ne, lidé se mohou přestěhovat. Jít do oblasti, kde jsou volné byty, a podle mne těch přibývá. Není to Praha ani velká krajská města, ale například oblasti na Ostravsku.
Ale tam je přece problém sehnat práci.
Ano, ale ne totální. Nezaměstnanost tam sice existuje, ale na tamním trhu práce může být poptávka po určitých profesích, třeba prodavačkách nebo kominících. Dostat se k bytu v takovém případě znamená sáhnout na své pohodlí, zříci se známých i oblíbených míst a přestěhovat se.
Kdy se tato situace může změnit? Bude to lepší například se vstupem republiky do Evropské unie?
Se vstupem do unie to nesouvisí. Náprava závisí čistě na politickém rozhodnutí, až se politikové přestanou bát odstranit regulaci nájemného. V této zemi se báli všichni politikové počínaje Václavem Klausem a jeho prvními vládami. Ti připravili impozantní program transformace, ale co se týká nájemního bydlení, roztřásla se jim kolena. Nevidím nyní žádné politické síly, které by vyvinuly silný tlak k deregulaci nájemného. Se vstupem do Evropské unie by mohly vzrůst ceny domů a pozemků. A to je rozhodně v našem zájmu. Staneme se součástí oblasti, kde platí určitá pravidla, kde existuje vynutitelnost zákonů. Tím se zhodnocují všechny nemovitosti. Pokud například člověk prodá pozemek, získá dostatek peněz, za které si může pořídit třeba lepší bydlení.
Jaká je situace v zahraničí, dávají zde lidé přednost bydlení ve vlastním před nájmem, nebo naopak?
Jednoznačně se podporuje vlastní bydlení.
