Boris Jelcin ještě v době svého prezidentování na otázku, jak jedním slovem popíše stav ruské ekonomiky, odpověděl: „Dobrý.“ Na doplňující dotaz, jak by to vyjádřil dvěma slovy, s nuceným úsměvem řekl, že „dobrý není“.
Jelcinův vtip měl v sobě ale kus hořké pravdy – ruská ekonomika na tom tehdy byla špatně. A nyní na tom není o moc líp. Současný šéf Kremlu Vladimir Putin však na zprávu o meziročním propadu HDP Ruska o 3,7 procenta obdobnými slovy nezareagoval. Nechtělo se mu ohrozit rekordně vysoká čísla své popularity. Dle odhadů státních agentur je s jeho vládou spokojeno kolem 80 procent Rusů. Takový výsledek mu může závidět téměř každý světový lídr.
Vicepremiér Ruské federace Jurij Trutněv minulý měsíc během panelové diskuse Světového ekonomického fóra ve švýcarském Davosu označil chmurnou ekonomickou situaci největšího energetického exportéra za příležitost. Odpověděl tak vpravdě po bruselsku, kde se slovem příležitost typicky maskuje problém, se kterým si funkcionáři nevědí rady. Jeho odpověď měla k pravdě blíž než ta Putinova na otázku moderátora diskuse Iana Bremmera z geopolitické analytické společnosti Eurasia Group. Ten totiž na dotaz „Jak špatně na tom Ruská ekonomika tedy je?“, reagoval jelcinovsky: „Myslíte, jak dobře na tom je.“
Dnešní stav je takový, že Rusko, jehož státní příjmy téměř z poloviny pocházejí z energetického sektoru, na tom dobře není. Na vině je především cena ropy Brent, která se i po zmátoření pohybuje na hranici 35 dolarů za barel. Ještě před dvěma lety se přitom obchodoval za 110 dolarů.
Ruská ekonomika tehdy rostla a sankce, které Západ na Moskvu uvalil po anexi ukrajinského Krymu, ještě neexistovaly. Ruský prezident hovořil o tamní obdobě technologického Silicon Valley. Zůstalo u slov, o kybernetickou kariéru pod polostátním dozorem nebyl zájem. K avizovanému otevření ekonomiky světovým trhům nikdy nedošlo a země nízké ceny ropy dlouhodobě nezvládne.
Kreml se však přinejmenším navenek tváří optimisticky i nyní. Ruské ministerstvo financí počítalo při plánování rozpočtu na letošní rok s cenou zhruba 50 dolarů za barel brentu a deficitem kolem tří procent. Již teď je jasné, že svůj plán bude muset přepracovat. Pokud nechce Moskva letos hospodařit s deficitem kolem šesti procent HDP, čeká ji omezení výdajů v objemu
1,5 bilionu rublů (asi 490 miliard korun), uvedl tamní ministr financí Anton Siluanov. Putinova vláda, zdá se, jde opačným směrem.
Privatizace, o niž nikdo nestojí
Ministr hospodářského rozvoje Alexej Uljukajev na konci ledna oznámil, že země chystá v reakci na pád cen ropy protikrizový plán, který počítá s výdaji ve výši přibližně 750 miliard rublů (asi 250 miliard korun).
Většina bude kryta ze státního rozpočtu, asi 310 miliard rublů budou potom představovat úvěry pro ruské regiony. Kde na ně Kreml vezme, nikdo neví. Chystá proto i privatizaci klíčových státních podniků, mezi kterými se nacházejí aerolinky Aeroflot, Ruské dráhy, státní banka VTB nebo ropné společnosti Rosněfť a Bašněfť.
Problém je v tom, že o ně nikdo nestojí. Mluvčí Kremlu Dmitrij Peskov s velkou pompou oznámil, že ruská ekonomika je „otevřena zahraničním investicím a partnerům“.
Jeho šéf Putin po pár dnech ambiciózní plán zmírnil slovy o tom, že ruské podniky jsou otevřeny pouze investorům se sídlem v Rusku. Chtě nechtě se tak Jelcinovým protimluvům přiblížil i on – i když asi ne záměrně.
Naplňují se tak slova někdejšího prezidentského kandidáta Spojených států Johna McCaina z letošní mnichovské bezpečností konference. Tam řekl, že Kreml o partnerství nestojí. O jeho partnerství však především moc nestojí ani jeho nejbližší spojenci. Respektive mu nevěří. To se potvrdilo minulý týden, kdy Írán torpédoval dohodu Ruska o zastřešení těžby ropy ve spolupráci s ropným kartelem OPEC. Z úmluvy vycouvali i Saúdové a ironicky se hovoří o „dealu, který nikdy nebyl“.
Ztrácí i rubl
Levná ropa navíc táhne dolů i rubl. Inflace v Rusku dosáhla loni 12,5 procenta, tamní měna od počátku letošního roku na hodnotě ztrácí už víc než deset procent. A s rublem klesá i domácí poptávka. Reálná hodnota mezd se meziročně propadla o 10 procent. Putin se tak může chlubit jen nízkou úrovní nezaměstnanosti, která se drží okolo 5,8 procenta. Ale i ta podle posledních údajů roste. Země navíc zcela ignoruje rozšiřující se nákazu virem HIV a drasticky narůstající počet uživatelů drogy známé jako Krokodil, která způsobuje odehnívání masa zaživa. Člověk, který s vysoce návykovou látkou přijde do styku, zpravidla umírá do pár týdnů. I o tom se mlčí.
Eufemisticky řečeno nedobrou kondici ekonomiky Ruska by přinejmenším dočasně vyřešil skokový nárůst cen „krve“ matičky Rusi – ropy. Nic však nenasvědčuje tomu, že ke zvýšení ceny v nejbližších měsících dojde. Putin se nejspíš nadále bude těšit enormní popularitě a místní lidé se dál budou propadat do chudoby, ve které žije již 14 procent stopadesátimilionové populace. Putinův petrolejový problém se tak stává problémem především běžných Rusů. A jen tak nezmizí.
