Reklama

Štědrá čínská ruka financuje infrastrukturní kolos. Může zavalit celé země

  • 54
Číňané mají plán, jak propojit 68 zemí s více než čtyřmi miliardami obyvatel, které tvoří 40 procent globální ekonomiky. Co vypadá na papíře impozantně, může ale ve skutečnosti tvrdě narazit. Levné peníze, za které čínské firmy staví kolosální projekty, bude brzy muset někdo splatit. Hrozí, že země, ve kterých rostou nové silnice, železnice a přístavy, na to nebudou mít.
Účastníci fóra pásu a cesty, 15 května 2017.

Účastníci fóra pásu a cesty, 15 května 2017. | foto: Profimedia.cz

Jedno pásmo, jedna cesta (z anglického One Belt, One Road – OBOR) zní rozhodně. V pozadí bilionového plánu, který čínský prezident Si Ťin-pching prosazuje od roku 2013, je program půjček, který nemá v historii obdoby. Schéma dopravních a námořních uzlů mezi Asií a Evropou však nyní dělá některým bankéřům vrásky na čele. A v klidu by neměly být ani vlády zúčastněných zemí.

Velká čínská partie: nová hedvábná stezka je větší než Marshallův plán

V srdci pekingských investic jsou dva čínské bankovní domy, které do mamutího projektu nalily již 200 miliard dolarů (4,7 bilionu korun). Čínská rozvojová banka (CDB) a Čínská exportně-importní banka (EXIM). Půjčky od nich si nabraly země napříč Asií, Blízkým východem, ale i Afrikou. A štědrá čínská ruka bude novou Hedvábnou stezku, jak se pásmu a cestě také přezdívá, dokrmovat i nadále. Bankovní domy v průběhu dvoudenního summitu v Pekingu přislíbily dalších 55 miliard dolarů půjček. Celkem má kolosální projekt vyjít na 900 miliard dolarů (témě 21,5 bilionu korun), uvedl v minulosti list Financial Times.

Neudržitelný tok financí

Levné financování od CBD a EXIM pomohlo odstranit to, co Si Ťin-pching v neděli označil jako „čelnou výzvu“ na cestě k efektnímu propojení Evropy s Asií. Jenže jak OBOR bobtná, začínají se množit obavy o udržitelnost jeho financování. Do projektu jsou kromě státem vlastněných agentur angažovány i komerční banky a stavební firmy, a právě ty si nejsou jisty z byznysového hlediska ne zcela srozumitelným financováním.

Reklama

EXIM, která se snaží rizika mírnit, už má pro jednotlivé země dluhové stropy. CDB zase zavedla limit na toky financí a striktně dohlíží na kumulace půjček. „Když dáme některým zemím velké množství půjček, jejich schopnost dluhy splácet je sporná,“ řekl minulý týden viceguvernér exportně-importní banky EXIM Sun Pching. Díky Pekingu jsou ale finance na OBOR snadno dostupné a je jich dostatek. Zatím.

Politika nadřazená únosnosti

Úvěry na infrastrukturu nové Hedvábné stezky byly doposud výsledkem politických jednání mezi vládami zúčastněných zemí. Jejich úroková míra i splátkové kalendáře se díky tomu drží hluboce pod úrovní, kterou by si účtovaly soukromé banky. Kombinace masivních dotací, levných vládních dluhopisů a přístup ke zdánlivě neomezenému úvěrovému programu Čínské centrální banky drží financování skrz CBD a EXIM na bodu ufinancovatelnosti.

KOMENTÁŘ: Čína už nebude sedět v koutě

Příkladem za všechny je vybudování první vysokorychlostní železnice v Indonésii. Modelový projekt vyjde na 5,29 miliardy dolarů a ze 75 procent ho financuje CDB. Indonésie má přitom na splacení dráhy mezi Jakartou a Bandungem čtyřicet let a nemusí za půjčku ničím ručit. A podobnými projekty se OBOR jen hemží.

Úvěry od CDB jsou vůbec snem každého státního developera. Zpravidla mají desetiletý odklad splatnosti a jejich úrokové sazby se pohybují na 2 a 3,4 procentech, uvádí Bank of China International. S tím si státní Čínská rozvojová banka příliš hlavu neláme. CDB – celosvětově největší instituce financující developerské projekty – nemá za cíl maximalizovat své zisky, řekl minulý týden její viceprezident Ting Siang-čchün. Finančníci a analytici si ale již dnes kladou otázku, co se stane, když nebudou země mít z čeho splácet.

Čínský budovatelský monopol

Levné financování dává velkým čínským podnikům a developerům oproti zahraniční konkurenci značnou výhodu. Čtyřicet sedm ze 102 státem ovládaných konglomerátů se dle vládních statistik dosud podílelo na 1 676 projektech pásu a cesty. Jenom China Communications Construction Group podepsala smlouvy za 40 miliard dolarů (952 miliard korun). Díky megakontraktu tak postavila v rámci nové Hedvábné stezky 10 320 kilometrů silnic, 95 přístavů, 10 letišť, 152 mostů a 2 080 železničních cest. To, že je firma již postavila, ale ještě neznamená, že je země, které si na projekty od Číňanů půjčily, zvládnou splácet. A právě zde je jedna z potenciálně největších pastí pásma a cesty.

KOMENTÁŘ: Globalizace narazila na své limity. Jsou ekonomické i politické

Na neudržitelnost a morální hazard kolosálního projektu upozornil už i guvernér Čínské centrální banky Čou Siao-čchuan. Závislost na levných půjčkách podle něj zvyšuje pravděpodobnost „rizik a problémů.“ Čína má navíc s nesplacenými levnými penězi špatnou zkušenost. Kolabující Venezuela dluží Pekingu 65 miliard dolarů a nic nenasvědčuje tomu, že by Caracas dluh v nejbližší době splatil.

„Mnoho těchto půjček putuje do oblastí, které by jen s obtížemi získaly úvěry od západních komerčních bank. Jejich hodnocení nejsou příliš dobrá a některé sporné projekty se nejeví jako ekonomicky životaschopné,“ uvedl pro agenturu Reuters Jack Jüan z ratingové agentury Fitch. Panují navíc obavy, že čínské banky peníze špatně přerozděluji, dodal.

Vláda v Pekingu ale státem vlastněné bankovní domy do levných úvěrů vyloženě tlačí. Jeden z předních poskytovatelů Industrial and Commercial Bank of China už více než 67 miliardami dolarů financoval 212 projektů stezky. Centrální Bank of China plánuje na příští rok na infrastrukturu pásu a cesty poskytnout dalších 100 miliard dolarů.

Kdo to všechno splatí a kdy?

Zatímco robustní čínská ekonomika si házení stamiliardami zatím může dovolit, konečný účet zaplatí věřitelé, kteří na něj také nemusí vůbec mít. Laos, jedna z nejchudších asijských zemí, zaplatí za železnici do Číny 7 miliard dolarů. To je více než polovina jeho hrubého domácího produktu za rok 2015. Výstavbu zafinancovala za tříprocentní úrok Čínská exportně-importní banka (EXIM).

Pákistán, kde Čína přislíbila na infrastrukturu vynaložit 56 miliard dolarů, bude v roce 2022 na dluhu a poplatcích zaplatit 5 miliard dolarů, uvedl hlavní ekonom tamní vlády. Ting Siang-čchün z Čínské rozvojové banky (CDB) v tom problém nevidí. Půjčky hluboce zadluženým zemím totiž splňovaly pravidla Mezinárodního měnového fondu.

Riziko kupení nesplatitelných dluhů navíc živí i skutečnost, že půjčující si země nemají příliš na výběr. Modernější infrastruktura jim kriticky chybí a do budoucna se bez ní neobejdou. „Kam se dostaneme, když nic nepostavíme?“ shrnul situaci nastupující generální ředitel pákistánské United Bank.

Reklama
Sdílet článek Facebook Twitter Google Plus
Reklama

54 příspěvků v diskusi

Reklama