V pátek jmenovaného prezidenta Nejvyššího kontrolního úřadu (NKÚ) Miloslava Kalu čeká hned na úvod jeho prezidentování nelehké rozhodování - hledání nového sídla.
NKÚ má po více než šesti letech nakročeno k tomu, aby se přestěhoval do vlastního. Ke koupi budovy Sazky za 300 milionů korun zbývá jen souhlas vlády, která má tento bod na programu zítřejší schůze. NKÚ už současně hledá, jací další státní zaměstnanci mohou obří budovu zaplnit. Předražený nájem se stal jedním ze symbolů špatného hospodaření NKÚ za dob vedení Františkem Dohnalem.
Jenže majitel budovy, v níž úřad sídlí, společnost Marissa West patřící pod impérium miliardáře Radovana Vítka, se se ztrátou lukrativního nájemníka nechce rozhodně smířit.
"Pokud vláda záměr NKÚ schválí, je to vrchol arogance moci. Trestní oznámení máme napsané, čekáme s jeho podáním na výsledek jednání vlády," prohlásil Vítek.
Pokud ministři řeknou ano, skončí tak jeden nepříliš levný pomníček po exprezidentovi NKÚ Františkovi Dohnalovi: za šest let nájmu zaplatil úřad včetně vybavení 455 milionů korun. Jenže majitel budovy teď výrazně zlevnil a snaží se výhodnost nákupu budovy po Sazce zpochybnit.
Snaha Vítka a jeho firmy CPI o udržení lukrativního nájemníka v posledních dnech graduje. Minulý týden snížila CPI znovu svoji nabídku na 16,7 milionu korun ročně, ale s dovětkem, že nejde o právně závaznou nabídku.
CPI si myslí, že jsme záruka dobrých výdělků, diví se Kala
Podle prezidenta NKÚ Miloslava Kaly vstoupila CPI do jednání s pocitem, že stát je zárukou dobrých výdělků, jako měli majitelé budovy Tokovo v Holešovicích dosud. "Například dodání jejich nabídky pronájmu trvalo i přes opakované urgence ze strany NKÚ několik měsíců," upozornil Kala.
Vítek má pro takový postup vysvětlení. "Měli jsme z okolí NKÚ neoficiální informace, že čekají na naši nabídku, aby ji následně spočítali jako nevyhovující. Proto jsme čekali na poslední chvíli a podali ji v posledním možném termínu. Oni pak museli svůj výpočet narychlo podělit dvěma nájemníky, protože by jim to jinak nevyšlo," tvrdí Vítek. Ačkoliv v jeho majetku jde o drobné, bojuje o pronájem podle svých slov kvůli "fascinaci bohorovností moci".
Podle Kaly je absurdní tvrdit, že v půli loňského roku bylo rozhodnuto, když v té době ještě nebyly rozeslány výzvy k předložení nabídek.
Vítek je prý schopen dlouhodobě jít na cenu kolem sedmnácti milionů za rok, což je podle něj nájemné, za které bez problémů sežene někoho jiného. "Nikdy se s námi nechtěli bavit, neřekli své představy o tom, kolik by byli ochotni platit za metr čtvereční. Mohli ušetřit i snížením najímaných metrů, každý má kancelář jak šéf Citigroup," dodává Vítek.
NKÚ skutečně nepotřebuje celou budovu Sazky, je příliš velká. Jedná ale s jinými úřady, které sídlí v soukromém, že by se tam přestěhovaly. Jde například o auditní orgán ministerstva financí nebo pražské kanceláře Energetického regulačního úřadu.
Budova Sazky je předražená, tvrdí Vítek
Vítek minulý týden přišel s dalším tvrzením, že budova Sazky je za 300 milionů korun předražená a že mu ji už v době potíží Sazky nabízeli za třetinovou cenu.
Důkazy pro to ovšem nemá. Mluvčí bývalého insolvenčního správce Sazky Josefa Cupky Lenka Tichá uvedla, že Cupka nikdy o prodeji nejednal. Podle Tiché byla budova opakovaně oceněna znalci už v minulosti, v insolvenčním řízení naposledy zhruba na půl miliardy. Sazku stálo sídlo téměř miliardu, náleží k němu i velké pozemky. V době potíží Sazky na setkání s vedením Sokola Vítek uvedl, že nejlepším kupcem pro budovu by byla vláda či město. Znalecké posudky potvrdily NKÚ, že koupě budovy je lepší než pokračování v nájmu.
Proti sobě stojí "těžké" váhy: Sazka teď patří miliardáři Karlu Komárkovi, o udržení nájmu bojuje realitní magnát Radovan Vítek. Obě skupiny však nechtějí mluvit o osobní válce. Sazka přitom oba miliardáře před časem spojila: v roce 2011, kdy v čele s Alešem Hušákem zamířila do insolvence. Avšak ani tehdy nešlo o idylický vztah. Vítek byl první, kdo už v prosinci 2010 s tichou podporou PPF a J&T zahájil útok na zadluženou Sazku, když začal skupovat její bankovní pohledávky a dluhopisy.
Komárek se mezi věřiteli Sazky objevil až o měsíc později. V jednu chvíli se dokonce Vítek spojil s Martinem Ulčákem a na stole byla dohoda Vítek-Ulčák-Hušák. V ten moment byl Komárek mimo hru. Z tohoto plánu ale nakonec sešlo. Obě věřitelské skupiny začaly těsněji spolupracovat až v době, kdy pozici Radovana Vítka v boji o Sazku převzala PPF. Ostatně právě velká rošáda s PPF Vítkovi přihrála řadu nemovitostí včetně pražského věžáku Tokovo.
