Happening před Úřadem vlády v Praze k oficiálnímu zahájení kampaně Mít svůj...

Happening před Úřadem vlády v Praze k oficiálnímu zahájení kampaně Mít svůj domov za přijetí zákona o sociálním bydlení. Akci sledovala i ministryně práce a sociálních věcí Michaela Marksová. (5. ledna 2017) | foto: Dan Materna, MAFRA

Marksová v bytech pro chudé ustoupila obcím. Účast bude dobrovolná

  • 71
Ministryně práce a sociálních věcí Michaela Marksová se snaží prosadit jednu z vlastních i vládních priorit - zákon o sociálním bydlení, který by měl ve finále „zrušit” bezdomovectví nebo přebývání rodin s dětmi na předražených ubytovnách. Tlačí ji ale čas zbývající do konce mandátu vlády. Shodu už našla s obcemi, návrh ale stále vadí koaličním partnerům.

Poslední návrh zákona vznikl před Vánocemi a měl by jít do vlády ještě v lednu. Na základě kompromisů dohodnutých se starosty obsahuje zásadní změny oproti původní koncepci (o dosud posledním oficiálním návrhu jsme psali zde). Stručně řečeno: v mnohém ubral na ambicích a „levicovosti“.

Velká změna se týká hlavně role obcí. Ty měly být původně v systému těmi, kdo komukoli v „bytové nouzi” ze speciálního fondu zajistí byt za snížené sociální nájemné, které by potom doplatil stát z dávek. Pokud by to neudělaly, hrozily by jim pokuty (o protestech obcí jsme psali zde).

To ale v novém návrhu padlo. Aktuálně má být účast obcí v systému dobrovolná. Pokud nebudou chtít budovat sociální bytový fond podle zákona, nemusí. Jejich obyvatelům službu zajistí nový úřad podřízený přímo ministerstvu.

Když odmítne starosta...

„Je určitě dobře, že to pro obce nebude povinné,” vítá změnu místopředseda Svazu měst a obcí a zároveň starosta Velkého Oseku Jan Drahovzal.

Podle mluvčího MPSV Petra Habáně by obce k dobrovolnému zapojení měly motivovat finanční prostředky na poskytování sociální práce a rovněž na investice do pořizování, rekonstrukcí sociálních a dostupných bytů nebo na jejich novou výstavbu. Dle Habáně se počítá s 800 miliony korun ročně na sociální práci a s 3 miliardami na provozní a investiční dotace.

ROZSTŘEL: Nejsem sociální inženýrka, říká Marksová

Otázkou ale je, kolik obcí se bude dobrovolně chtít do systému zařadit. „Za těchto podmínek bychom asi na zastupitelstvu zvážili, že bychom se dobrovolně zúčastnili,” předjímá Drahovzal.

Původní návrh kvůli tomu, aby byla „záchytná síť” co nejpevnější také počítal s tím, že důvodem ztráty nároku na byt bude sabotování domluvených podmínek ze strany žadatele - hlavně odmítání spolupráce se sociálním pracovníkem.

Ten současný je ale v tomto „pravicovější“. Přibyla podmínka, že žadatel o byt nesmí mít vůči obci dluhy za předchozí nájemné, které se nesnaží splatit. Podle Drahovzala se k tomu obce inspirovaly na Slovensku. „Bylo by to nefér vůči ostatním: Stejný pronajímatel - tedy obec - by po někom chtěl platit každý měsíc nájem včas, jinému, který tohle ignoruje, by ale sháněl byt,” vysvětluje starosta.

... postará se nový ministerský úřad

Hlavní změna celého návrhu ale spočívá v tom, že neochota obce není pro žadatele o byt konečná. Klíčovým prvkem systému se stanou právě nově vzniklé krajské pobočky Centra pro sociální bydlení.

Na ty by v prvé řadě přešly povinnosti původně určené úřadu práce - ověřit, zda je daný žadatel kvalifikovaný na to, aby získal od státu byt.

Chybí zákon o sociálních bytech, varovali aktivisté. Vládě ubývá čas

Pokud podmínky splní, vystaví mu centrum potvrzení. Pokud jde o obyvatele obce, která v systému dobrovolně funguje, zajistí mu dostupný či sociální byt (a sociálního pracovníka) obecní úřad. Pokud obec v systému dobrovolně není, bude to právě na novém Centru pro sociální bydlení, které by podle návrhu mělo spravovat fond bytů v daném regionu (nejen stavět, ale hlavně zpočátku spíš kupovat či pronajímat) a z něj byty žadatelům přidělovat.

Postarat by se tak zároveň měl nový úřad i o neplatiče, které obce v souladu s návrhem obsloužit odmítnou.

Zákon se dál týká statisíců lidí

Důležitým bodem, který se Marksové (zatím) povedlo zachovat je vymezení cílové skupiny. Ministryně od začátku opakuje, že je pro ni důležité, aby bylo široké. I nadále zůstává kvalifikačním kritériem skutečnost, že domácnost vydává na bydlení přes 40 procent čistých příjmů a zároveň jí potom zbude méně než 1,6násobek životního minima.

Zákon a nárok na byt se tak nevztahují jen na klasické bezdomovce či lidi z ubytoven, ale třeba často seniory nebo neúplné rodiny. Podle dřívějších výpočtů žije v domácnostech splňujících kritéria okolo 680 tisíc lidí.

Z pohledu člověka, který se ocitne bez domova a zažádá o byt ani daňového poplatníka se tak dosud oproti původnímu návrhu de facto mnoho nemění. Ten první by byt měl dostat tak jako tak, ten druhý se bude podílet na jeho pořízení a případně i placení (což skrze příspěvek a doplatek na bydlení činí už nyní).

Od počátku ale kritici poukazují na to, že zatímco ministerstvo slibuje, že ve finále zákon eráru peníze ušetří, výpočty nejsou jasné. A to na ani jedné ze stran nákladové a benefitové rovnice. Současný (zatím pracovní) návrh do toho také jasno nevnáší.

Jedna změna už ale reflektuje, že původní očekávání byla nadsazená. V původní verzi zákona měla mít obec povinnost přidělit žadateli byt do šesti měsíců. Předpokládalo se, že do té doby může osoba v bytové nouzi fungovat v krizovém bydlení, tedy azylovém domě. Nyní ale lhůty vzrostly na dva až tři roky. Tedy poměrně dlouhou dobu pro někoho, kdo právě nyní přišel o bydlení.

„Lze předpokládat, že postupně se bude tato lhůta zkracovat, protože systém bude již vybudován. Bohužel doplácíme na nečinnost z minulosti a také na nedostatečně podporované nájemné a dostupné bydlení v Česku,” vysvětluje protažení lhůt mluvčí ministerstva Habáň.

Opozice i koalice je proti

Najít shodu s obcemi označovala Marksová už dříve za klíčové. I když se jí to teď povedlo, stále ale nemá ani zákon ani zdaleka vyhráno. Proti jsou totiž zástupci koaličních stran, jejichž hlasy ministryně k prosazení potřebuje. Poslanec Jan Bartošek z KDU-ČSL tvrdí, že nový návrh s ním MPSV nijak nekonzultovalo.

A i poté, co si ho přečetl, je stále proti. Vadí mu už princip. „Odmítám, aby stát rozdával byty. Každý, kdo má zkušenosti s placením nájmu nebo hypotéky ví, že bydlení je nákladná a zásluhová věc,” říká s tím, že ani v této verzi návrh podpořit nehodlá. Odmítavě se k zákonu dlouhodobě staví i hnutí ANO a jím vedené ministerstvo pro místní rozvoj.

Se zákonem po celou dobu nesouhlasí ani opozice. „Já jsem pro záchytný a prostupný systém, který by zajistil, aby lidé, kteří přijdou o práci, neskončili na ulici. Návrh ministerstva práce je ale tak špatně napsaný, že je třeba začít úplně od začátku,” říká expertka na sociální politiku ODS Lenka Kohoutová.

Zákon jako takový naopak od počátku podporuje nezisková organizace Platforma pro sociální bydlení, která nyní odstartovala kampaň za jeho přijetí (více jsme psali zde). Podle jejího předsedy Štěpána Ripky je nejlepším řešením přijmout aktuální návrh - i když i proti němu má platforma výhrady.

„Musí být zajištěny nové pravomoci a mechanismy pro výstavbu státního sociálního bydlení i na území obcí, které se nebudou dobrovolně účastnit systému sociálního bydlení,” vypichuje Ripka jednu z připomínek.

Jejich kritika tak přichází zleva, nikoli zprava. Na rozdíl od výše zmíněných lidovců, ANO nebo ODS, kteří tvrdí, že bydlení by nemělo být automaticky nárokové pro každého, požaduje platforma opak. A v současné úpravě zákona už tato podmínka podle nich splněna není.

I z podrobného hodnocení nového návrhu platformou ale mimochodem vyplývá, do jaké míry se aktuální znění na základě kompromisů s obcemi odklání od původní varianty. Zatímco „podzimní” návrh naplňoval 13 z 15 jejich „tezí dobré legislativy sociálního bydlení”, ten současný již splňuje jen sedm z nich.