Napodruhé to vyšlo. Obchodník Přemysl Synek se snažil v Česku prorazit s diamanty už před osmi lety, ale neuspěl. Od loňska to zkouší znovu a prodej diamantů do šperků i jako investici si nemůže vynachválit.
"Fungujeme půl roku, ale objednávky jsou famózní. Zatímco průměrný zlatník prodá jednotky až desítky karátů za rok, my jsme prodali šedesát až sto karátů za měsíc," popisuje situaci Synek, zakladatel společnosti D.I.C.
Pro představu, pět karátů rovná se jeden gram diamantu, a ten může s ohledem na barvu, vybroušení a čistotu stát i více než milion korun.
"Teď jsme měli klienta, který chtěl investovat milion korun jen do jednoho pěkného kamene, chtěl ho dát pak dceři," popisuje Synkův partner z firmy Luboš Říha. Za rok čekají, že utrží sto až 150 milionů korun.
Vzrůstající prodej diamantů, které fungují jako symbol koncentrovaného bohatství, potvrzují i další hráči na trhu.
Petře Neumannové, která pracuje jako expert přes drahé kameny na celní správě, projdou pod rukama všechny surové diamanty, jež se do Česka dovezou. Ročně zhruba deset kilogramů, z nichž devět míří do průmyslu a kilo na šperky či investice.
Pokud jde o hodnotu dovozu, tvoří šperkařské diamanty devadesát procent. "Jejich podíl roste a poroste i v budoucnu," míní Neumannová.
Další šperky se dovážejí už hotové. Nejlevnější s diamantem jsou k mání od deseti tisíc korun. "Ty se prodávají nejvíce," říká za firmu Inbar Judita Fischmannová.
Bohatá špička ledovce
Diamantový příběh naznačuje, že zatímco průměrný plat díky sedmiprocentnímu růstu ekonomiky zase tolik nestoupá, tak ty nejvyšší výdělky ano.
Potvrzují to i nedávno zveřejněné výsledky studie o světovém bohatství společností Cap Gemini a Merrill Lynch. Podle ní u nás loni přibylo přes 10 procent dolarových milionářů a jejich počet už dosáhl 13 tisíc lidí. O rok dříve byl přírůstek jen zhruba poloviční.
V porovnání s třemi miliony lidí, kteří berou méně než 19 tisíc korun měsíčně, nejde samozřejmě o žádné ohromující počty bohatých zákazníků. Tahle špička ledovce ale dokáže utratit více než stovky tisíc běžných zaměstnanců.
Je to podobné jako s daněmi. Nejvyšší, 32procentní sazbu daně z příjmu platí zhruba jen pět procent zaměstnanců, ale za rok na dani odvedou přes 25 miliard korun. To je více než zaplatí skoro polovina zbývajících zaměstnanců, kteří platí daně nejnižší.
Rozrůstající se vrstvu lidí na špici si vychutnávají v plné míře hlavně obchodníci s luxusem. První boom v poptávce po luxusním zboží zastoupeném hlavně světoznámými značkami, kde se platí už jen za jméno, přišel už na začátku 90. let.
S tím, jak se země ponořila do ekonomických problémů, nastal útlum, který ještě prodloužily teroristické útoky v USA v roce 2001.
"V posledních třech letech jdou však prodeje neuvěřitelným tempem nahoru," říká Tomáš Janeba za společnost Carollinum, která ve svých pěti prodejnách nabízí hodinky a šperky značek, jako je Patek Phillipe, Rolex či Cartier.
Za poslední známý rok 2004 utržili zhruba 70 milionů korun. Od roku 1997, kdy otevřeli první prodejnu, se změnila i struktura zákazníků. "Dnes už odpadli lidé, kteří přišli k penězům jednorázově, a to ještě ne vždy správným způsobem," říká Janeba.
Společnost Carollinum a další známé značky se v Praze, kde je vrstva potenciálních zákazníků nejširší, zhoufovaly do Pařížské ulice. Časy, kdy do tamních obchodů, kde za výlohou zpravidla nenajdete žádné cenovky, chodili jen cizinci, jsou pryč.
"Procento českých zákazníků roste dvouciferným tempem," říká Natálie Beltmanová za francouzský Louis Vuitton, známý hlavně svými kabelkami.
Češi dnes v této prodejně v Pařížské ulici utratí více než cizinci. Prosluli tam i speciálními přáními. Jeden český zákazník si třeba nechal od Louis Vuitton udělat na zakázku kufřík se zpevněnými stěnami z kravské kůže.
Na stejné pražské ulici má prodejnu i výrobce špičkové elektroniky, dánská firma Bang & Olufsen. "S růstem životní úrovně stoupá i počet lidí, kteří dosáhnou na naši nabídku," říká Vladimír Dzurenda, jednatel firmy KD Elektronika, která v Česku elektroniku Bang & Olufsen prodává.
Stěžovat si nemůže, i jemu rostou tržby v posledních dvou letech o 25 až 30 procent ročně. Dosahují desítek milionů korun ročně, přesné číslo Dzurenda prozradit nechce. Na odbyt jdou "drobnosti" od sluchátek za čtyři tisíce, telefonu za deset tisíc po kompletní ozvučení bytu za milion korun.
Hitem posledních měsíců je telefon, který dánská firma udělala se Samsungem. Stojí 32 tisíc korun a za čtyři měsíce, co se prodává, si ho pořídila zhruba stovka lidí.
Společné obchodníkům s luxusem je to, že se u nich nemusí dveře do prodejny otvírat každou minutu. Zboží je drahé, nemusí se ho prodat tolik, protože marže jsou vysoké. U oblečení i přes sto procent.
"Stačí, když k nám denně přijde pět zákazníků," uvedl nedávno na konferenci majitel Optiky Žilka. Každému člověku se ale věnuje optik a k tomu ještě jeden stylista.
Vůně peněz láká
Zájem luxusních výrobců o Česko dokumentuje i jejich snaha otevřít si nejlépe v Praze vlastní prodejnu či sem alespoň jezdit jednou za rok své zboží předvést.
Letos v květnu byla v Praze otevřena prodejna sportovních aut Lamborghini, která se neprodávají za méně než 3,5 milionu korun. Společnost Auto Exner, která je zde zastupuje, jich už prodala osm.
Před dvěma týdny přijeli do Prahy lákat Čechy ke koupi jednoho z nejdražších šampaňských zástupci značky Dom Pérignon. Předvést přijeli právě na trh uváděný ročník 1998. Přes internet se lahev prodává za necelé tři tisíce korun.
"Loni tady prodeje Dom Pérignonu narostly o 64 procent," vysvětluje probuzený zájem francouzské značky o malé Čechy Pavla Hávová z agentury Ami Communications.
Rychle jdou nahoru i další značky koncernu LVMH jako Hennessy či Möet Chandon. Více než dvě třetiny lahví v Česku prodají přes pár luxusních restaurací a barů, rostou i nákupy jednotlivců.
Prodejci zboží, kde se nehledí na cenu, se shodují v tom, že centrem všeho dění je Praha. Některé zboží však už proráží i za její hranice. "Do předloňska nám Praha dělala 90 procent tržeb, ale teď už máme zákazníky z Brna, Ústí nad Labem, Liberce, Karlových Varů či Ostravy," říká Vladimír Dzurenda za Bang & Olufsen. Právě v Brně má proto být během dvou let otevřena další prodejna.
Skupina lidí už teď jezdí do Prahy nakupovat cíleně. Jednak mají podle Dzurendy pocit, že tam dostanou lepší služby, jednak celé jejich město neví, co nového a drahého si koupili.
Na bohatou klientelu už se dnes v tuzemských vodách neorientují jen známé světové značky, ale i podnikatelé v Česku.
Petr Froněk se například živí tím, že jeho firma Bohemiyacht staví lodě. Většinu klientů má sice stále z ciziny, ale první vlaštovky už se objevují i v Česku. A těší se, že to bude ještě lepší. "Cena závisí na délce lodi, s každým metrem lodi roste kvadraticky," říká.
Desetimetrová jachta přijde zhruba na 120 tisíc eur, dvanáctimetrová už na 200 tisíc eur. Čechům už takové postavil dvě.
Vítr do plachet si Froněk slibuje od developerského projektu Prague Marina v Holešovicích, kde se bude z luxusních bytů chodit rovnou do přístavu. Sám nicméně přiznává, že pořídit si vlastní loď je záležitost hlavně pro někoho, kdo už peníze vydělal a chce odpočívat.
Třeba někdo, kdo prodal rozjetou firmu. Jen údržba a pojištění přijdou totiž za rok na statisíce korun.
Mlsné jazýčky ochotné si připlatit vycítili i moravští vinaři. Například v nabídce Vinařství Springer je sice jen pár vín, ale většina stojí 400 až 1800 korun.
Nekřesťansky drahé, anebo tak kvalitní? ptá se konzument, který z domácí produkce není na takové ceny zvyklý ani u kvalitních vín.
Spíše to druhé: Helena Bakerová, autorka několika průvodců o víně, je považuje za místní špičku, navíc připomíná, že jsou dělána biodynamickým způsobem - bez používání chemických hnojiv.
"Poptávka převyšuje nabídku," říká Pavel Springer. Ročně udělá 15 tisíc lahví vína a z nich více než dvě třetiny dodá do restaurací vyšší cenové kategorie.
Tvrdě šetřit a pak si užít
Prodejcům luxusního a drahého zboží nahrává do budoucna ještě jeden trend. Jak napsal nedávno týdeník The Economist, z trhu pomalu mizí střední vrstva. Respektive se mění její nákupní zvyky.
Lidé se středními příjmy už nechtějí mít nálepku průměru a kupovat si jen průměrně drahé zboží. Na jedné straně tedy drsně šetří, chodí nakupovat do diskontů (což je dobře vidět třeba v Německu, kde vládnou obchody Aldi a Lidl), ale na druhé straně si rádi dopřejí luxus a vyhazují z kopýtka.
Největší šance uspět na trhu tak mají na jedné straně firmy vyprofilované jako levné, cílící na zákazníky jdoucí po ceně. A druhá a výnosnější větev jsou obchodníci, kteří se zaměřují na luxusní choutky, na kvalitní, drahé, ale někdy i předražené věci.
