Investice do starožitností a umění nepatří k typickým způsobům, jak zhodnotit peníze. Člověk si totiž často kupuje obraz, fotografii, vázu či komodu, protože se mu líbí, a peníze hrají až druhou roli. Navíc většina odborníků tvrdí, že se zhodnocením díla je obvykle možné počítat až za několik desítek let a může se i stát, že jeho cena na trhu během doby klesne. Dokonce ani známé jméno tvůrce nemusí být zárukou, že bude koupě uměleckého díla výhodná. Před časem byl například vydražen obraz Jana Zrzavého Městečko v Normandii za 705 tisíc korun z vyvolávací ceny 160 tisíc. Kresba uhlem od stejného autora se o rok později prodala jen za 56 tisíc korun, přičemž vyvolávací cena byla 40 tisíc. Proto se tento druh investice hodí spíše pro majitele větších částek, kteří se v oboru vyznají, chtějí vlastnit něco neobvyklého, nebojí se riskovat a nebude jim vadit, když se po čase finanční investice změní v kulturní záležitost. "Starožitnosti, obrazy či poštovní známky doporučuji pouze odborníkům v oboru. Pro ně to mohou být výhodné investice, pro laiky naopak," říká finanční poradce Emil Dočkal. Ani ve společnosti Sophia Finance by umění, sbírky a drahé kovy nedoporučili jako hlavní způsoob uložení peněz. "Zlato patří na krk vaší ženy, ne do peněženky," shodují se Petr Syrový a Zdeněk Sluka. Podle hlavního analytika společnosti TriMan Pavla Zachrdly slouží tento typ převážně k uchování hodnoty, nikoli tvorbě zisku.
25. července 2000
