Čeká nejprve téměř třicet vzorků ve sklípcích a potom dalších nejméně šestnáct druhů vín při večerním programu. Stejný příděl dostane od pondělí do neděle zhruba dva a půl tisíce lidí.
Přesně v jednu odpoledne nasedám do autobusu. Vybral jsem si dobře, průvodcem osmačtyřicetičlenné osádce bude přímo generální ředitel firmy Pavel Vajčner. Po krátkém přivítání vyrážíme na cestu. Směr jaroslavický sklep, který ukrývá nejstarší tuzemská archivní vína, některá z nich vyrobená těsně po světové válce.
"Před lety tu byl sklepmistr, který se jednoho dne zbláznil a vylil všechny sudy. Víno teklo ulicemi, ze studní je museli čerpat hasiči a lidé tekutinu přepalovali, aby z ní alespoň něco bylo," dává k dobru první veselou historku Vajčner.
Plný elánu a s připravenými chuťovými pohárky procházím v davu ze dvou autobusů klikaté sklepní chodbičky.
"Chopte se pracovních nástrojů," nabádá jeden ze zaměstnanců firmy. V předsklepí se konečně dočkávám prvního vzorku. Veltlínské zelené, barrique z roku 2001, posbírané v Tasovicích na Kamenném vrchu. Kouřová příchuť jasně signalizuje speciální celoroční přípravu tohoto vína v originálních soudcích z francouzského dubu. Jaroslavice jsou proslulé výrobou červených vín, ihned v závěsu za barikovým vínem proto následuje šest vzorků červených.
Stejně jako ostatní elegantně kroutím zápěstím a proti světlu sleduji rubínovou tekutinu klouzající po stěně sklenice. Následuje zanoření nosu do opojné vůně a nakonec pomalu usrkávám.
"Plné tělo, pěkná, hladká tříslovinka, vůně švestek," slyším okolo sebe hodnocení vzorků.
Ze všech kolem pomalu opadává počáteční strnulost a na konci degustace v prvním sklepě zjišťuji, že i mé řeči o víně už získávají přiměřenou hloubku. Ta se ještě prohlubuje hned v dalším, tentokrát sedlešovickém sklepě. Po devíti bílých vínech, většinou silně aromatických jako pálava, tramín či chardonnay, již nastupuji do špatného autobusu.
To už téměř padesátka dospělých připomíná spíše školní zájezd.
Rozjařené tváře, rozpustilé vtipkování na téma ANO víno (žádná žena vám po něm prý neřekne ne) a lehký vinný odér nás doprovází do sklepa pod starobylým Louckým klášterem. Jeho velikost musí ohromit. A řady téměř sedmi set tisíc vyrovnaných lahví rovněž.
Šestici zdejších vzorků ukončuje trojice sektů. Bublinky Znovínu de Lux rosé stoupají do hlavy. Někteří se už nedokážou soustředit na výklad průvodce a dávají přednost hlasitému hovoru mezi sebou. Což musí přednášející řešit hovorem do mikrofonu.
Uklidněním před posledním sklepem je ukázka práce sommeliéra, v zadních řadách se již ale pár lidem klíží ztěžklá víčka. A to nás čeká ještě poslední v řadě, křížový přímětický sklep. Obrovská prostora, v jejímž středu se prý otočí i autobus. Poslední sedmičku odpoledních vzorků zakončuje víno odborníky doporučované místo zákusku po jídle.
Veltlínské zelené ledové. A teď se jen vydatně najíst. "Nejlépe něčeho hodně mastného," radí otcovsky starší muž trojici mladíků. Jen tak se ještě dá zvládnout jedenáct mladých vín a pětice starších ročníků při večerním programu v Louckém klášteře.
Tady už ale většině lidí veškeré zábrany definitivně opadnou.
Neškolené hlasy falešně prozpěvují s cimbálovou muzikou Polajka, sem tam se objevuje i neumělý náznak lidového tance. Nic pro mě. Cestu ven ještě najdu a nakonec dokážu vysvětlit řidiči přistaveného autobusu, kde si přeji vyložit. Poutníci, ubytovaní někde v hotelu, si ještě domlouvají pokračování v hotelové restauraci.
 |
