Do šestnácti set obchodů teď dodává vlastní ovesné potraviny v bio kvalitě pod značkou Velle. Do firmy přibral nedávno švédské investory a expanduje na Západ, hlavně do Británie a Belgie. V branži se zdravými potravinami podniká deset let, v roce 2006 prodal firmu na instantní cereálie ruskému Nestlé. Před jedenácti lety v době ruské finanční krize přišel téměř o veškerý majetek, dnešní krize podle něj do Ruska přináší návrat k normálu.
Lidé kvůli krizi začínají šetřit a předpokládám, že se obrací k levnějším potravinám. Vidíte to v Rusku ve svých obchodech?
Bohužel ano, zákazníci přestávají kupovat drahé potraviny. Obecně ruský maloobchod s jídlem ztrácí každý měsíc od loňského října sedm až osm procent. Ale s jedinou výjimkou – tou je zdravé jídlo. Pokles tam byl také, ale ne tak vysoký. A našich prodejů se to zatím nedotklo vůbec.
Proč? Pokud srovnáte meziročně vaše prodeje za první čtvrtletí, jak to vypadá?
Jsme prakticky na nule, prodeje se nezměnily, ale utržili jsme více peněz na zahraničních trzích, protože rubl hodně oslabil. Důvodem, proč zatím nepadáme, je skladba našich zákazníků. Lidé, kteří jsou ochotni jíst zdravěji, se obvykle rekrutují z řad lidí s vyššími příjmy. Mají vzdělání, proto si drží práci a také mají úspory.
Do kolika obchodů dodáváte?
Teď naše zboží najdete asi v 1 600 obchodech v Moskvě a v Petrohradě. Trochu víc jich je asi v Moskvě.
Patříte spíše k moskevské klice ruských byznysmenů, která byla dříve spojována s Borisem Jelcinem, nebo k petrohradským mužům premiéra Vladimíra Putina?
Teď už to tak nefunguje, i když klany mezi sebou dříve hodně bojovaly. Ale vztahy v obchodě se díky předešlému hospodářskému boomu hodně standardizovaly i v Rusku a na menší a střední podnikání žádná příslušnost k nějaké podnikatelské skupině není potřeba. Banky normálně půjčovaly peníze, vše fungovalo. Já sám vyrůstal šedesát kilometrů od města Groznyj v Gruzii.
Jak vypadalo vaše první podnikání?
Když mi bylo třináct, začal jsem si vydělávat jako opravář jízdních kol na ulici, abych si mohl koupit vlastní. Nakonec jsem sehnal dost náhradních dílů, poskládal vlastní kolo a to pak prodal. Tak to šlo pořád dál.
Co to bylo za kola?
Prostě staré velké ošklivé "ukrajiny", občas také měla značku Sputnik, ale kvalita byla asi tak stejná. Když mi bylo dvacet a pustili mě v roce 1989 z vojny, byla v Rusku velká poptávka po vojenských hodinkách "Komandirski", které nosili hlavně velitelé. Kupovat je chtěli jako suvenýr turisté, prodávali jsme je za patnáct dolarů. Jenže jejich výroba byla v Tatarstánu, kde po rozpadu SSSR tehdy v podstatě nic nefungovalo. Ale podařilo se mi nakoupit spoustu dílů na hodinky, výrobní linku a vše jsem přesunul do Moskvy. Tak jsem začínal.
Co vlastně vyrábíte teď a proč jste si pro podnikání vybral zdravé jídlo?
Působím v oboru posledních deset let. To, jak ruská společnost díky drahé ropě bohatla, mi nahrálo rozjet byznys. Lidé se po všech těch jachtách, autech a karibských domech začali zajímat také o investice do vlastního zdraví. Nejdříve jsem založil firmu Bistroff, která se stala lídrem na trhu instantních cereálií a před třemi lety jsem ji prodal ruskému Nestlé. V roce 2001 jsme se také podíleli na vývoji jídla pro kosmonauty na Mezinárodní vesmírnou stanici ISS. Dělali jsme na tom téměř dva roky. Není totiž problém udělat zdravé a energeticky či probioticky hodnotné jídlo, ale je problém ho potom ochutit tak, aby se dalo jíst (smích). Teď společně s finančními investory vlastním firmu Velle, která dělá ovesné produkty v bio kvalitě. Jde o etnické jídlo, které používá recepty z Ruské Karélie (oblast rozdělená mezi Rusko a Finsko, pozn. red.).
Kolik peněz do firmy investoři přinesli?
Jde o několik milionů dolarů. Na "namíchání" receptů používáme velmi drahé technologie.
Odkud jsou vaši investoři a kolik procent ve firmě stále vlastníte?
Jsou to Švédové a já si stále ponechal více než poloviční podíl. Máme asi 70 lidí přímo zaměstnaných a několik stovek spolupracovníků – ať už jde o výzkumné pracovníky na mikrobiologii nebo obchodní dealery. Tržby bohužel nemohu zveřejnit, ale v posledních třech letech jsme rostli meziročně zhruba o sedmdesát procent.
Uvažujete o vstupu na český či slovenský trh?
Velmi rád bych to udělal, ale teď není úplně dobrá doba na expanzi. Finanční krize nás trochu zabrzdila a spíše se soustředíme na západní – hlavně belgický a britský trh, kde je stále dost velká kupní síla a chuť utrácet za zdravé jídlo. Založili jsme proto pobočku v Amsterodamu.
Můžete srovnat současnou krizi s tou, kterou prošlo Rusko v roce 1998?
Má hodně společného, ale také je jiná. Tehdy jsem přišel prakticky o všechny peníze, které jsem do té doby vydělal. Pětadevadesát procent ruských bank zkrachovalo, takže veškeré legální podnikání bylo v troskách. Na bankovním účtu lidé během dvou týdnů prakticky přišli o všechno, k tomu se rozpoutala obrovská inflace. Ale na druhou stranu rok 1998 nakopnul ruskou ekonomiku k budoucímu růstu. Bankovnictví se ozdravilo, lidé se probudili k větší snaze. Dnes to vidím tak, že i současná krize nakonec může pomoct. Lidé prostě pochopí, že poslední tři roky nebyly normální. Například mzdy raketově rostly, každý rok dvojciferným tempem, aby se přiblížily světu. Jenže vůbec tomu neodpovídala efektivita těch firem a lidí. Je jedno, jak drahá je ropa nebo plyn, prostě musíme být v Rusku efektivnější. Teď je čas to napravit.
Máte recept?
Podívejte se – hodně mladých lidí se kvůli tomu, že přišli najednou o práci, vrací do škol. Už si ale nevybírají nějaké pochybné školy, ale jdou na dobré univerzity. Ještě před rokem přitom chtěli tři čtyři tisíce dolarů nástupní plat, protože měli papír, že jsou absolventi nějaké vysoké školy ze Zapadákova. Vidím, že Rusko teď prochází velkými problémy, které budou trvat ještě několik let, ale na krizi se koukám spíše se zvědavostí, co může přinést.
Máte vlastní peníze uložené mimo Rusko?
Jako podnikatel musím doufat v dobré časy, ale být připraven na příchod těch špatných. Takže ano – mám část peněz v zahraničí. Mám čtyři děti, a kdyby se všechno stále zhoršovalo, musím jim zajistit aspoň dobré vzdělání.
