Ota Jirák není chalupář kaskadér

Herec, výtvarník, malíř a televizní moderátor Otakar Jirák koupil před pěti lety v Neveklovicích u Mnichova Hradiště hospodu postavenou v roce 1520. Vrchní roubená část není starší než dvě stě let. Jak sám říká, rekonstrukci velkého stavení má do detailu promyšlenou, nicméně staví tempem většiny normálních lidí, tedy co vlastní kapsa dovolí.

Rekonstruujete sám, nebo práce zadáváte?

Nejsem kaskadér, do takových věcí se nepouštím, protože vím, co umím. Když jsem jednou stloukal dřevěněnou konstrukci, pochválil mě Bolek Polívka, jak je roztomilé pozorovat člověka, kterému se řemeslo vloudí do života. Úplně nešikovný snad nejsem, jenže v kutilství nejsem natolik vzdělán, abych si troufal na nějaké zásadní práce.

Jako chalupář se velkoprodejnám pro kutily jistě nevyhýbáte.

Strašně tam mám rád všelijaká udělátka, jako jsou vrtačky a k nim přídavné strojky. Když jsem si kdysi ke svým miniaturám dělal i rámečky, přemlouval jsem známé zubaře, aby mi nechali tupé nástroje. Teď, co mi slábne zrak, maluju stále větší obrázky a pro rámečky potřebuju jiné nářadí. Obvykle se v těchto hobby kšeftech stavím při cestě na chalupu a rád se tam jen tak loudám. A vůbec nejlepší je, když nemám v kapse skoro žádné peníze.

Už jste se někdy v hobby obchodech napálil?

Často tam jdu třeba jen pro hmoždinky a vidím žárovky. Hned mi je jasné, že je můžu potřebovat. Pak mi zapálí, že by se mi mohla hodit nad vchod lampa, tak ji raději vezmu. Místo hmoždinek za padesát korun mám najednou plný koš a platím třeba pět tisíc. Když potřebuju hřebíky, jsou sice v krásné krabičce, ale je jich tam sotva polovina než za stejné peníze v železářství.

Dá se vůbec ubránit tomu, aby člověk nekupoval víc, než potřebuje?

Důležité je rozmyslet si přesně, co chci, nechat si poradit, kde to najdu, a tam dorazit se zavřenýma očima. Nabrat si, co potřebuju a znovu se zavřenýma očima proběhnout podél regálů ke kase. Zaplatit a rychle ujet. Jakmile se zastavím, nakoupím zbytečnosti, které nikdy nepoužiju. Loni měli v akci značkovou vibrační brusku. Samozřejmě jsem si ji musel koupit, ale ještě jsem na ni nesáhl.

Levné nářadí nekupujete?

Nedoporučuji to. S podřadnou technikou aby se člověk vracel do krámu při reklamaci každého půl roku. Mám přímočarou pilu, kterou jsem si přivezl z Dánska před čtvrt stoletím. Ještě jsem nemusel měnit ani uhlíky, a to ji půjčuju i kamarádům.