Ten spolu s Viktorem Koláčkem ovládá - měřeno ročními tržbami - druhou největší tuzemskou skupinu firem v čele s černouhelnými doly OKD a obchodníkem se surovinami Metalimex.
K těmto firmám ostravští uhlobaroni postupně zařadili část někdejších Kovohutí Břidličná, před půldruhým rokem se dohodli se správcem zkrachovalých válcoven trub Chomutov a provozují i tuto firmu. Vyrábějí také v dalších železárnách ve Veselí.¨
Koláček s Otavou řídí dohromady byznys s ročními tržbami okolo čtyřiceti pěti miliard korun. Zaměstnávají téměř pětatřicet tisíc lidí, z toho necelých dvacet tisíc pracovníků dělá v OKD. A Koláček s Otavou mají stále hlad. Doma je láká Sokolovská uhelná, která těží hnědé uhlí, lákají je však také polské černouhelné doly.
Příliš ostrý jazyk, příliš mnoho nepřátel
Oba dnešní uhlobaroni v hornickém prostředí vyrostli. Otavův otec dokonce OKD řídil na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let. Jeho syn nastoupil do firmy záhy po absolvování oboru ekonomika na ostravské Vysoké škole báňské. V té době se loučil se slibně započatou tenisovou kariérou. "Mezi juniory jsem byl do patnáctého místa v republice. Hrál jsem za NH Ostrava a pak za Baník," říká Otava.
Kromě jadrného slovníku - který je u Koláčka ještě mnohem drsnější než u Otavy - je spojuje ještě jedna nepracovní záležitost: oba se zřekli alkoholu. Otava před šestnácti lety, jeho kolega Viktor Koláček před půldruhým rokem. Ten se tím dokonce chlubil i milovníkovi becherovky a někdejšímu premiérovi Miloši Zemanovi.
"Uhlazenější" Otava skupinu zastupuje v Praze a v prostředí hlavního města se naučil pohybovat. Kupuje pouze značkové obleky, nosí brýle se zlatými obroučkami. Koláček má na starosti Ostravu a její zemitější podnikatelské prostředí.
Diplomatičtější z podnikatelů často musí také žehlit to, co Viktor Koláček svým někdy až příliš temperamentním chováním způsobí. Sám Otava o tom nechce hovořit. Lidé z těžkého průmyslu však přiznávají, že Koláček někdy nedělá rozdíl mezi premiérem a podřízeným zaměstnancem na koberečku.
Jeden z nich vzpomíná, jak Koláček před dvěma lety jel spolu s tehdejším ředitelem Nové huti do Prahy za ministrem průmyslu Grégrem. Ten neměl čas a poslal za sebe náměstka.
To Viktora Koláčka naštvalo a podle jednoho z účastníků prohlásil: "Tak my se sem táhneme až z Ostravy a ten starý cip si na nás ani neudělá čas." Výsledek podobných vystoupení byl, že OKD se za minulé vlády nacházely na černé listině, a dodnes musí Otava často pracně urovnávat konflikty vyvolané společníkem.
Cesta k miliardám
Jak vedla cesta obou dnešních uhlobaronů k miliardovému majetku? Ovládnutí OKD bylo od počátku plné otazníků. Slovy autora kuponové privatizace Tomáše Ježka šlo o jeden z příkladů "kapitálového incestu".
Otava s Koláčkem původně vlastnili přes svoji firmu K.O.P. kladenské černouhelné doly, Metalimex a třetinu Sokolovské uhelné. A k tomu v roce 1998 přidali i OKD, které koupili od severomoravského podnikatele Stanislava Prose. Ten získal kontrolní balík necelých padesáti procent akcií dolů v "divoké" privatizaci od drobných akcionářů a obcí.
"Incest" podle pořadu České televize Klekánice proběhl následovně: OKD nejprve koupily za 3,9 miliardy korun firmu K.O.P. Tuto transakci prosadil Pros se svými lidmi v OKD, kde již v dozorčí radě seděl i Petr Otava.
Koláček s Otavou pak utržené peníze poslali Prosovi zpět, a koupili tak celou svou někdejší skupinu společně s kontrolním balíkem akcií v OKD. Část peněz - 1,6 miliardy korun - skončila podle pořadu České televize Klekánice na kyperském účtu společnosti, což měl být zisk Stanislava Prose.
Celou transakci po odvysílání televizního pořadu začala znovu prověřovat policie, která již jednou případ odložila. Otava tvrdí, že ze strany jeho skupiny šlo o průhledný obchod.
"Nechali jsme ocenit majetek K.O.P. dvěma renomovaným poradenským firmám a za tu cenu jsme firmu prodali. Rozhodně jsme nestáli na počátku divoké privatizace OKD. Pros se na nás obrátil až ve chvíli, kdy měl akcie na účtě a hledal nějakého kupce. Platili jsme za OKD jednu částku, o nějakém jeho zisku ve výši 1,6 miliardy nevím," říká Otava.
Převody akcií měla na starosti společnost Atlanta Safe podnikatele a vlivného lobbisty Martina Ulčáka, s nímž se Otava a Koláček ve zlém rozešli a dodnes se soudí o stovky milionů korun.
Od doby divoké privatizace vykazuje skupina OKD zisk. Loni to bylo přes sto milionů korun. Zvládla dokonce propouštění tisícovek lidí na severní Moravě a oba majitelé si získali i odbory. "Už to není jako v době, kdy doly vlastnil stát. Tehdy se odboráři dostávali k údajům o hospodaření firmy velmi složitě. Nyní všechno potřebné máme. Koláček je sice tvrdý vyjednavač, ale plní dohody," řekl nedávno šéf hornických odborů Cyril Zapletal.
Směr polské doly
Otava s Koláčkem se dívají v současné době hlavně na sever, do Polska. Mají totiž zájem o tamní černouhelné doly. "Připravuje se privatizace tamních tří důlních firem. Polsko je sedmkrát větší producent a my se tam chceme prosadit," říká Otava.
Petr Otava má vůbec zahraničí raději než tuzemsko. Připomíná, že Metalimex se letos stal jako jediná firma ze střední Evropy součástí skupiny "Energy club", jejíž vznik inicioval ruský prezident Vladimir Putin a v níž jsou zastoupeni ruští giganti Gazprom, RAO a Yukos, americký Exxon, francouzské firmy EdF, Gas de France a italský Enel. "V této skupině se hovoří o rozdělení evropského energetického trhu. To, že jsme členy, je pro nás obrovská prestiž," říká Otava.
Na posledním zasedání v Petrohradě přišla na přetřes i otázka privatizace českého hnědého uhlí. Zda se s někým dohodl na případné spolupráci, ovšem Otava nechce říct. Firma Metalimex, ve které má Otava hlavní sídlo, má pro něj velmi výhodné umístění. Otava rád navštěvuje sousední pražský hotel Radisson s vyhlášenou kuchyní orientující se na rybí speciality.
Když má mluvit o svém soukromí, je o poznání méně otevřený. "V tuzemsku si neodpočinu, a tak na dovolenou jezdím do zahraničí. Jenom tam dokážu relaxovat. Stále mám ale zapnutý mobil, kdyby se dělo něco důležitého," říká Otava.
