Dlouho přitom nic nenasvědčovalo tomu, že by se právník Rašín měl stát jedním z tvůrců hospodářské politiky mladého Československa. Byl totiž právník a ekonomickým vědám se začal věnovat až relativně pozdě - za svého pobytu ve vězení během první světové války.
Studium politické ekonomie ve vězeňské cele završil Rašín sepsáním učebnice národního hospodářství. V ní dopodrobna analyzoval finanční a měnové poměry před válkou v Rakousko-Uhersku, v Anglii, ve Francii a v Rusku.
Coby jedna z nejvýraznějších postav tehdejší československé politiky nechyběl Rašín u zrodu samostatného státu a ani v pozdější vládě.
Stvoření nové měny
Zde se naplno projevila jeho razantní a radikální osobnost. Měnovou reformu v únoru 1919 Rašín provedl jako diktátor: nejprve se mu podařilo přesvědčit parlament, vládu a prezidenta Masaryka, že je nutný radikální řez a že on sám ho zvládne.
Alois Rašín * 18. 10. 1867 † 18. 2. 1923 |
Vymínil si, že po dobu, kdy bude reforma probíhat, musí mít úplnou volnost v rozhodování. Na dva týdny se pak skutečně stal prakticky neomezeným vládcem země; jeho pokyny na hranicích poslouchalo i vojsko.
Smyslem reformy bylo odpoutat měnu nového státu od rakousko-uherské a zmenšit množství bankovek v oběhu s cílem zabránit poválečné inflaci.
Ještě téže noci 25. února 1919, kdy měnovou reformu schválil parlament, armáda obsadila hranice a několik dní izolovala republiku od okolního světa. Začalo horečné kolkování bankovek, jež skončilo až 12. března; při tom byla vyřazena zhruba polovina oběživa.
Pracovat a šetřit
Svými nekompromisními postoji si ale Rašín vytvořil i celou řadu nepřátel. V práci se řídil několika lapidárními hesly; nejznámější bylo „Pracovat a šetřit“, jímž navázal na masarykovské „Nebát se a nekrást“.
Velmi striktně nabádal k práci pro vlast a ke střídmosti v požitcích. Byl přesvědčen, že obyvatelé země za války odvykli práci, že se příliš spoléhají na záchrannou ruku státu a že svobodu v nové, demokratické republice chápou jen jako záminku k anarchii.
V roce 1922, když se Rašín podruhé vyšvihl do ministerského křesla, se odhodlal k pokusu vytvořit z koruny tvrdou měnu krytou zlatem a začal zavádět sérii deflačních opatření. V praxi to znamenalo, že poměr koruny k západním měnám se sice postupně zlepšoval, avšak na úkor konkurenceschopnosti vývozu.
České banky bohatly, zatímco firmy a jednotlivci se zadlužovali. Když koncem roku 1922 krize, vyvolaná deflací, postihla i bankovní sektor a peněžní ústavy začaly krachovat, situace přerostla v katastrofu.
Na jedné straně se stal rétorem nové finanční politiky, na druhé byl pro svou tvrdost politikem zřejmě nejvíc nenáviděným. Jedni ho uctívali jako vynikajícího kormidelníka, řídícího hospodářství, druzí v něm viděli muže, který ožebračil široké lidové vrstvy.
Vrah čekal před domem
Do druhé skupiny patřil i devatenáctiletý komunistický anarchista Josef Šoupal. Ten si dopoledne 5. ledna 1923 na Rašína počíhal před jeho domem v Žitné ulici.
Když se Rašín krátce před devátou hodinou chystal nastoupit do služebního vozu, zasáhl ho zezadu jednou ze dvou střel své pistole Walter ráže 6,35.
Kulka poškodila Rašínovi páteř a lékaři mu už pomoci nedokázali. Svému zranění podlehl 18. února v podolské nemocnici.
