Malý český trh s on-line půjčkami napřímo (P2P nebo peer to peer lending)několikanásobně bobtná. O provozování těchto služeb se zajímá i několik velkých jmen z českého finančního trhu.
Jen v tomto týdnu ohlásily svůj vznik dvě konkurenční platformy, které se zaměřují na půjčky menším a středním podnikům. Ještě letos by navíc měly začít fungovat minimálně další dvě firmy, které budou cílit na drobnou klientelu.
Ve středu spustil službu s názvem pujcmefirme.cz někdejší bankovní manažer Roman Kakos. Jeho platforma propojí zájemce o půjčku s potenciálním investorem. Firmě, která se uchází o půjčku systém na základě dodaných účetních materiálů přiřadí rating a zobrazí ji v nabídce.
Zájemce o půjčku vyplní kolik si chce půjčit a s jakým maximálním úrokem. Poté začíná v podstatě on-line aukce půjčky, jejímž vítězem se stane ten, kdo poskytne nejlepší podmínky (tedy hlavně nejnižší úrok). Po dohodě obdrží obě strany automaticky smlouvy a vznikne mezi nimi vztah věřitele a dlužníka.
P2P půjčkám kryje záda exšéf Raiffeisenbank
„Český trh úvěrů pro podnikatele a malé firmy dosahuje v současnosti 200 miliard korun. Dostupnost úvěrů pro tento segment je přitom stále nízká. Myslím, že bychom to mohli zlepšit a z trhu si ukousnout jednotky procent,“ představil ambiciozní plán Kakos s nímž jde do projektu i investiční skupina EnCor okolo bývalého šéfa české Raiffeisenbank Lubora Žalmana.
P2P půjčky a jejich rizikaAmerický Lending Club již zprostředkoval půjčky za 6,2 miliardy dolarů a úspěšně vstoupil na burzu. V Británii přes P2P platformy investuje vláda. Jedná se tedy o relativně prověřený model. Jako u každé investice, i zde samozřejmě existují rizika. Tím asi nejzákladnějším je možnost, že dlužník peníze nevrátí. Pak nastupuje klasické právní vymáhání pohledávky, spojené s rizikem, že nebude vymožena celá. Platformy, které nespojují investory s dlužníky přímo, je řeší po své ose a případně investory kompenzují z vlastního fondu. Protože P2P půjčky jsou v Česku regulovány jen jako tzv. Poskytovatelé platebních služeb malého rozsahu, nevztahuje se na ně ale povinnost přispívat do Fondu pojištění vkladů, který odškodňuje klienty bank a kampeliček. Stát se může i to, že zkrachuje samotná platforma. To hrozí proto, že se až na výjimky (tou je například Bankerat) tyto firmy, zatím nedosahují zisku, podobně jako většina současných technologických start-upů. Krach by ale investice neměl ohrozit - ty jsou totiž vedeny na oddělených účtech. Vzhledem k tomu, že se jedná o alternativy, hrozí na menších trzích také nedostatek likvidity a s ním spojená omezená funkce tržního mechanismu poptávky a nabídky. Nemusí tedy ani vzniknout možnost uzavřít výhodnější půjčku než v bance. |
Obchodní model platformy staví na tom, že investorům (věřitelům) nabídne vyšší výnos, než je na trhu běžné a dlužníkům zase nižší úrok, než by dostali v bance. Toho P2P společnosti dosahují tím, že v porovnání s bankami má mnohem nižší náklady na provoz.
A atraktivní mají být podmínky pro obě strany i po odečtení provize platformy. Ta si bere jak od dlužníka (minimálně 3 % z úvěrové částky), tak i od investora (0,5 % z investované částky a 15 procent z úrokového výnosu).
Tento týden byl ohlášen i vznik velmi podobného projektu SymCredit, za nímž stojí Michael Sonenshine a jeho investiční skupina Symfonie Capital.
Náhoda to není. Sonenshine nejprve zkoušel spolupracovat právě s Kakosem, ale nakonec se rozhodl pro vlastní projekt. Cílit bude na různě velké, ale aspoň tři roky staré a řádně prověřené firmy. Těm chce nabízet půjčky s úroky v rozmezí šesti až patnácti procent.
Získávat peníze na půjčky chce Sonenshine téměř od kohokoli. Tedy jak od institucionálních, tak drobných investorů. „Minimální výši jsme stanovili na tisíc korun. Spíš než kolik má peněz bude záležet na tom, aby si investor uvědomoval, do jaké investice jde,“ vysvětluje původem americký bankéř, který ve čtvrtek v Praze pořádal první českou konferenci věnovanou P2P lendingu.
Chystá se i ofenziva půjček pro domácnosti
Konkurence v segmentu P2P půjček určených drobné klientele je zatím v Česku menší. Nejstarší a nejúspěšnější je služba Bankerat, která za čtyři roky zprostředkoval půjčky za 244 milionů korun.
Ač to rozhodně není nízké číslo, z pohledu celého trhu jde o drobné. Celkové zadlužení domácností u bank a dalších finančních institucí totiž podle České bankovní asociace dosáhlo ke konci loňského roku 1,3 bilionu korun.
Projekt Bankerat, za nímž stojí stejně jako za novinkou pujcmefirme.cz Roman Kakos, cílí na odlišnou klientelu a konkuruje nebankovním institucím, jakými jsou Home Credit, Cetelem nebo Provident Financial. Odpovídá tomu i průměrná RPSN okolo 30 procent.
Projekty, které mají konkurovat bankám poskytujícím klasické půjčky pro domácnosti, se ale už chystají. Na čtvrteční konferenci například vystoupil student Vysoké školy ekonomické Petr Sefzig, který letos plánuje spustit platformu Findigo.
Zájem o P2P má i Home Credit
Už dříve ohlásil budoucí vstup na trh Kreditní klub z dílny pražské společnosti CreativeDock. Podle informací MF DNES navíc tento projekt jedná o investici a spolupráci se skupinou Home Credit patřící pod PPF Petra Kellnera.
„V současné době vyvíjíme a testujeme několik významných inovací a P2P lending by mohl být jednou z nich,“ řekl mluvčí Home Creditu Milan Tománek a s ohledem na dosud neuzavřená jednání o spolupráci nechtěl rozebírat podrobnosti.
Právě s CreativeDockem ale už Home Credit jeden internetový projekt spustil, když loni na trh uvedla službu Kup Najisto, která poskytuje pro zákazníky e-shopů možnost objednat si zboží a zaplatit je až po vyzkoušení.
Podle toho, co o Kreditním klubu dříve prohlašoval šéf CreativeDock Martin Pejša, by měla fungovat podobně jako celosvětově nejúspěšnější poskytovatel přímých půjček – americký Lending Club.
Ten provozuje poněkud složitější a automatičtější systém, než je tržiště, na kterém se na podmínkách domluví přímo věřitel s dlužníkem. Peníze investorů totiž drobí mezi více dlužníků a podmínky oběma stranám stanovuje sám.
Ve své přípravné fázi na webu uváděl Kreditní klub předpokládaný výnos při investici 100 tisíc korun na 18 měsíců ve výši 4,3 procenta. Naopak zájemce o půjčku 50 tisíc korun by při modelovém příkladu na 18 měsíců měl náklady (RPSN) ve výši 8,8 procenta.
O tom, zda je dlužník schopen splácet, má v případě Kreditního klubu do velké míry rozhodovat automatický systém. Ten o zájemci o půjčku shromažďuje informace on-line, například včetně sociálních sítí.
