Duisenberg je považován za velmi schopného a zkušeného bankéře. Někdy však podle svých odpůrců mluví víc, než je u muže odpovídajícího za sílu euro záhodno. Že byl před novináři příliš otevřený a prohlásil něco, co neměl, a euro na jeho slova reagovalo poklesem, se bezelstnému Nizozemci stalo již několikrát.
Naposledy loni v říjnu v interview pro londýnský list The Times. Na otázku, zda by tehdy vyhrocené napětí na Blízkém východě mohlo být důvodem pro intervenci Evropské centrální banky Duisenberg odpověděl: "Nemyslím si to." Euro bylo v té době proti dolaru hodně dole, po tomto výroku však kleslo na historické minimum.
Tohle by si centrální bankéř neměl dovolit. Začaly se ozývat hlasy požadující jeho odvolání. Duisenberg se nakonec omluvil a krizi zažehnal, avšak skvrna na jeho štítě zůstala.
Štědrý ministr
Nikdo, ani jeho odpůrci, neupírá Duisenbergovi zkušenosti. Začínal na akademické půdě - po studiích přednášel na univerzitě v Groningenu a po čtyřleté epizodě v Mezinárodním měnovém fondu i na univerzitě v Amsterdamu.
V osmatřiceti letech se stal nizozemským ministrem financí v tehdejší socialistické vládě. Ta je považována kritiky za jednu z nejrozmařilejších a příznivci za jednu z nejštědřejších v poválečné historii. Veřejné výdaje se totiž za Duisenbergovo čtyřletého šéfování zvýšily ze 48 na 55 procent hrubého domácího produktu. Na jeho obranu nutno říci, že tato taktika byla zvolena jako pokus bojovat s důsledky celosvětové ropné krize sedmdesátých let.
Přísný guvernér
Po prohře socialistů Duisenberg ještě dva roky v politice zůstal a stal se členem parlamentu za labouristy. Pak v roce 1982 přijal pozici guvernéra nizozemské centrální banky, v níž setrval dlouhých patnáct let. Proti době, kdy byl "štědrým" ministrem, zavedl přísnou měnovou disciplínu. Během svého působení v této funkci tak pomohl v Nizozemsku vybudovat zdravou ekonomiku se silnou měnou, nízkou inflací a klesající nezaměstnaností.
"Jeho zkušenosti a znalosti jsou neuvěřitelné," vzpomenul v rozhovoru pro agenturu Reuters jeho bývalý kolega André Szász.
Úspěchy v čele nizozemské centrální banky Duisenbergovi pomohly při jeho nominování na post prezidenta Evropského měnového institutu, jakéhosi předchůdce ECB. Nakonec se jím v roce 1998 i stal, ale Duisenbergova cesta ke křeslu strážce eura nebyla nakonec vůbec jednoduchá. Byl totiž vždy považován za příznivce německé centrální banky, což se vůbec nelíbilo Francouzům.
Ti také proti němu postavili svého protikandidáta - guvernéra francouzské centrální banky Jean-Claudea Tricheta. Několik měsíců trvající spor byl nakonec vyřešen smírně: Duisenberg bude zvolen, ale v polovině svého osmiletého volebního období odstoupí a jeho místo zaujme právě Trichet.
Za rok sbohem
Jenže to by ani nebyl Duisenberg, aby nepronesl něco, co neměl. Hned po svém zvolení se totiž v rozhovoru pro francouzský deník Le Monde uřekl a na otázku zda za čtyři roky uvolní své křeslo Trichetovi odpověděl: "Doufal jsem, že se na to nezeptáte. Odpověď zní ne."
Později svá slova odvolal, avšak jeho kredit zůstal opět pošramocen. Nyní se má za to, že Duisenberg odejde poté, co se začne platit eurobankovkami a euromincemi, tedy někdy do poloviny příštího roku, a vystřídá ho Trichet. A to i přesto, že tento Francouz má určité problémy, protože je vyšetřován jeho podíl viny na krachu banky Crédit Lyonnais na začátku devadesátých let, kdy byl ředitelem francouzského ministerstva financí.
Duisenberg odejde oficiálně kvůli věku. "Čistě na základě svobodného rozhodnutí," jak nyní sám tvrdí. Na svůj věk však rozhodně nevypadá, působí mladší, než skutečně je, a to přesto, že je znám jako náruživý kuřák. Jeho vysoká postava se svatozáří stříbrných vlasů okolo hlavy si stále udržuje určité charisma.
Oceňován je i jeho smysl pro humor. Je znám jako milovník dobrého jídla a pití. V tom se podobá Francouzům, kteří ho z profesního hlediska příliš v lásce nemají. To však Duisenbergovi nebrání, aby se svou druhou, o deset let mladší ženou netrávil prázdniny ve svém domě na jihu Francie. Duisenberg, který má z prvního manželství tři již dospělé děti, je pověstný jako zarputilý hráč golfu. Traduje se, že jednou dokonce nedorazil na důležité setkání nizozemských bankéřů - měl totiž prostě dobře rozehranou partii.
