Pan Lúbal se hlasitě směje: "Ale starosto, co má Svatý Martin společného s vínem" Já i můj táta i můj dědek jsme se klaněli vždycky jenom Urbanovi."
Starosta Václav Petrásek sice připouští, že zmínky o Martinovi a víně hledal jenom těžko, ale nenechává se odbýt. "No jo, na tom něco je, ale nových tradic je nám třeba," říká s úsměvem a v jeho dlani už mizí sklenka, kterou starý pán rychle naplní ze svého koštýře. "Jen si dejte starosto, ukažte, já vám ještě zavdám," říká pan Lúbal.
Zatímco v mnoha vesnicích na jihu Moravy si na novou tradici, která přišla na začátku devadesátic let z Rakouska, rychle zvykli, v Bořeticích sice také mluví o svatomartinském víně, ale nesvětí jej.
"My prostě jen otevřeme první mladé víno, dáme si svatomartinskou husu a potěšíme se z nového vína," vysvětluje starosta s tím, že místní vinaři nosívají víno do kostela až v prosinci, na svátek Jana Evangelisty.
A přece i tady je možné najít výjimku. Když odpolední sluníčko rozsvítilo vinohrady na úbočích Kraví hory v Bořeticích na jihu Moravy do pestrých odstínů, před vchody do několika sklepů se objevují cedule, které oznamují, že je Svatého Martina, čas pro oslavu nové tradice.
"Jasně to si nemůžeme nechat ujít," říká například vinař ve středních letech, který ještě narychlo barví fasádu. Když nalévá ve svém sklepě, hrdě oznamuje: "Dneska tady bude veselo."
Například v nedalekém Mikulově žijí přípravami na svatomartinskou slávu už několik dní předem. "Víno budeme světit na zámku, je to pro nás událost," plánuje těsně před jedenáctým listopadem Vojtěch Pazderka, hlavní postava mikulovského spolku Moravín.
Když se pan Pazderka, jehož rod platí za znalce a milovníky vína a jehož otec řídil střední vinařskou školu v nedalekých Valticích, schází jedenáctého listopadu dopoledne ve sklepě s duchovním Karlem Janouškem, oba si na téma Martin svorně notují. "Víno je boží nápoj, v bibli se v něm dokonce mluví častěji než o vodě. Čím více bude mít patronů, tím lépe," libuje si Karel Janoušek, který o víně mluví jako znalec i proto, že prožil mnoho let ve službách Vatikánu.
Přesně v jedenáct hodin a jedenáct minut v bořetickém hotelu Kraví hora místní vinaři otevírají první láhve mladého vína. "Francouzi mají beaujolais, my máme Svatomartinské," zní na slavnostním přípitku. Pan Lúbal u něj chybí. "Asi zapomněl, uvidíme, jestli přijde aspoň na husu nebo na kačenu," směje se starosta.
Podobnou slávu prožívali milovníci vína na mnoha místech v Česku. Dokonce i u orloje. Více ZDE
O pár hodin později se sál mikulovského zámku změní v improvizovanou katedrálu. Jako hosté se tady scházejí místní vinaři a na stolech stojí spousta lahví s jejich mladými víny.
"Přejme si všichni, aby tato vína byla skvostná. Taková, aby se i Bohu líbila. Je v nich spousta práce a to je na nich to nejkrásnější," prohlásí Karel Janoušek krátce před tím, než jedno po druhém vysvětí. Ve své řeči sice vzývá Martina, ale na svatého Urbana nezapomene.
