Ve své nové kanceláři na Staroměstském náměstí se už začíná zabydlovat. Přivedl si nového šéfa kanceláře Ivo Hartmana a další personální změny ve vedení resortu se čtyřmi sty úředníků si chce promyslet do konce srpna. Určitě však budou další, protože jak se seznamuje s fungováním ústavu, který před ním vedl Petr Lachnit, tak přichází na "slabá místa", která bude muset vyspravit.
Která jsou ta slabá místa, a co naopak považujete za silné stránky? V jakém stavu je podle vás ministerstvo?
Podle mne je slabým místem to, že ministr je jakoby vytržen ze struktury ministerstva, což podle mého názoru mělo vliv na to, že různé odbory byly dost atomizované... a řekněme prosazovaly spíše vlastní koncepce než koncepce ministerstva, respektive vlády jako celku.
Jak se to konkrétně projevovalo?
Konkrétní projevy byly třeba v tom, že odbory nekonzultovaly problematiku, která byla průřezová. Řeknu jeden příklad: dva odbory, které se zabývají fondy Evropské unie, jsou každý začleněn v jiném úseku, takže docházelo k té atomizaci, což je samozřejmě negativní pro informační toky a tak dále.
Chtěl byste měnit agendu ministerstva?
Možná dojde k nějakým drobným korekcím, ale to je otázka diskuse. Jde například o to, že v kompetenci ministerstva je agenda bydlení jako celek a přitom předkladatelem návrhu zákona o nájemném bylo ministerstvo financí. Já se domnívám, že garantem kapitoly bydlení je ministerstvo pro místní rozvoj, a má tedy tu garanční funkci hrát i v předkládání zákonu o nájemném. Úloha ministerstva financí je tam spíš v té konzultační rovině, obdobně jako úloha ministerstva spravedlnosti.
Z článku v Lidových novinách se zdálo, že chcete omezit státní podpory stavebního spoření.
Já jsem řekl, že stavební spoření by se mělo minimálně valorizovat v souvislosti s inflací a cenovým vývojem. Valorizovat tu částku, ke které se váže státní příspěvek. Je možné diskutovat také o určité vázanosti stavebního spoření. Takže například ten valorizovaný státní příspěvek by mohl být vázán účelově - jen na stavbu a rekonstrukci.
Ale je tam problém se státním rozpočtem, protože už dnes příspěvek státu přesahuje deset miliard. Vyvstává tudíž úvaha o tom, co všechno si můžeme rozpočtově dovolit. Jako ministr pro místní rozvoj tady budu soupeřit s kolegy z dalších resortů.
Ale není to tak, že bych měl nějakou představu, že tady chci natvrdo zavést vázanost stavebního spoření, protože střadatelé financují úvěry ze stavebního spoření a je to takový solidární systém mezi těmi, kteří nepotřebují peníze a střádají, a těmi, kteří si berou úvěr.
Jaké jsou vaše hlavní návrhy, co se týče podpory bydlení?
Jsou to tři věci, tři pilíře. Jednak je to zákon o nájemném, který by měl určovat pravidla pro sjednávání nájemného a služeb s ním souvisejících. Za druhé musí být zároveň předložena novela občanského zákoníku, která zjednoduší otázky spojené s nájemní smlouvou - to znamená např. bytové náhrady, přechody nájmu bytů atd. To všechno jsou věci, které odrazují případné investory výstavby nájemních bytů.
A za třetí je to otázka příspěvku na bydlení. Ministerstvo to bude řešit pod heslem, že stát nesmí sociální břemeno přenášet na podnikatele, to znamená, že nájemné nemá plnit nějakou sociální funkci. A na druhé straně nesmíme připustit, aby se lidé dostali v důsledku nějakých změn v právní úpravě nájemného do sociálně neřešitelné situace za předpokladu, že obývají přiměřený byt.
Jakou rychlostí chcete pokračovat v deregulacích nájmů?
To je otázka politických jednání. Naše představa je taková, byť je to velmi ambiciózní termín, abychom se k 1. červenci pohybovali na půdě zákonné úpravy, to znamená zákona o nájemném. Je otázka, jestli se nám podaří dosáhnout toho 1. 7. příštího roku, kdy je zvykem, že se vždy nájemné upravuje.
A jakou rychlostí by se nájemné mělo deregulovat? Mluví se o deseti procentech ročně.
Tato úvaha není zcela dobrá. Protože dneska už ty procentní deregulace vedou k tomu, že v některých regionech to v uvozovkách regulované nájemné je vyšší než nájemné tržní. Týká se to oblastí, kde nejsou moc atraktivní pracovní příležitosti. Takzvaně regulované nájemné je tam vyšší než nájemné reálně dosahované u nově uzavíraných nájemních smluv.
Ale pak jsou oblasti, kde je to zase úplně naopak.
Ano, jsou oblasti, kde je to dramaticky naopak, a tím nejrozsáhlejším příkladem je Praha. Byli bychom rádi, aby zhruba do dvou tří let od začátku účinnosti toho zákona (podaří-li se to k 1. červenci) se v bytovém fondu nevyskytovaly dvě kategorie nájemného.
Jak se k tomu staví ČSSD? Objevují se názory v tom smyslu, že nejsou zastánci rychlé deregulace.
To je otázka, čemu kdo říká rychlá deregulace.
Dva až tři roky je docela rychlé.
Ale vždyť to je jenom regionální, teritoriální problém. To není problém celé republiky. Je to zejména problém Prahy a problém toho příspěvku na bydlení. Já znovu říkám nejsem žádný asociál, já se hlásím k tomu, že stát se nesmí zříkat svého závazku sociální funkce a tu sociální funkci musí plně platit stát, nikoli vlastník, respektive pronajímatel.
Vždyť to je asociální. Tímto systémem my za určitých působení dalších faktorů můžeme dostat majitele domů do sociálně těžko řešitelné situace. Trochu v odlehčené formě je tady zástupce nájemníků Stanislav Křeček a majitel domu pan Šimeček - oni dva se perou. Tím třetím, který se směje, je stát, který by měl plnit sociální funkci. Tu by měly obstarat obce a tam, kde to nejde spravedlivě žádat po obcích, pak samozřejmě připadá v úvahu stát. Nemůžeme to chtít po majiteli domu.
Kolik by takové sociální příspěvky stály?
Hovoří se o nějaké částce šesti sedmi miliard korun.
Mělo by to jít přímo ze státního rozpočtu?
Šlo by to ze státního rozpočtu, pokud by to byly příspěvky vyplácené prostřednictvím kontaktních míst. Pokud bychom dospěli k tomu, že v rámci změny rozpočtového určení daní posuneme příjmy obcí a krajů v jejich prospěch na úkor státu, tak potom na ně můžeme přenést i nějaké výdajové funkce.
Co máte v plánu v oblasti podpory výstavby bytů?
Na výstavbu bytů, ať už bytů nájemních nebo vlastních bytů, je možné získat celou řadu podpor. Avšak řada žadatelů nemá představu o tom, na co má nárok. Měli bychom ten systém zjednodušit, srozumitelně prezentovat a veškeré příspěvky stanovit jako nárokové.
Protože jsou tady určité formy podpor, které nejsou nárokové a závisí na pořadí a čerpání určité vyčleněné částky. A já myslím, že to není dobře, protože podpora, kterou stanovíme řekněme za každý nový zkolaudovaný byt, tak by měla být nároková.
Každý by měl vědět, že postavím-li a zkolauduji byt určité úrovně, tak mám nárok na určitou investiční pobídku. A pro investory je ještě důležitější než tyto podpory právě srovnání právního prostředí. Protože dnes se setkáváme s celou řadou obav potenciálních investorů do nájemních bytů.
Obce teď nemohou ručit za půjčky, což komplikuje jejich možnost stavět byty. Co si o tom myslíte?
Vítám kroky hypotečních bank. V poslední době je už několik bank na trhu ochotno financovat hypotéky nebo výstavbu nebo koupi celého bytu, nejenom procenta.
Ale co investoři?
Jestliže jste investor, tak budete potřebovat půjčku a na ni zástavu. A když si banka vezme ten dům do zástavy a půjčí vám sto procent, tak nebudete potřebovat žádné ručitele vy ani obec.
Chcete, aby stát podporoval i hypotéky na starší byty?
Chtěli bychom srovnat veškeré ekonomické pobídky, které se týkají starších anebo nových bytů. Pokud se tedy jedná o pořízení prvního bydlení. Příklad: dotyčný bydlí s rodiči, pak se chce osamostatnit a realitní kanceláře mu nabídnou byty, které vyhovují velikostí atd. A z toho budou tři nově zkolaudované a dva budou už v provozu od nějakého prodávajícího, který už byt užíval.
Nevidím důvod, proč by tam měl být rozdíl v podporách, které už dneska existují. Pokud všechny ty byty budou splňovat kritéria, určitě bych byl proti tomu, aby stát podporoval "pastoušky". To určitě ne.
Obce byly dost často kritizovány za to, že stavěly spíš drahé byty, které pak prodávaly, místo aby podporovaly levnější nájemní byty...
V žádném případě bych nebral obcím jakoukoli iniciativu v těchto věcech, ale myslím si, že pokud srovnáme všechny ty věci, o kterých jsem mluvil, tak začnou mít soukromí investoři zájem o to, aby stavěli byty. A obce se pak budou starat o výstavbu sociálních bytů pro určité cílové skupiny obyvatelstva a nebudou tím typickým investorem výstavby nájemních, anebo dokonce vlastnických bytů.
Kdo by tady měl byty stavět?
Kdokoliv. Já si myslím, že se dostaneme mezi normální kulturně vyspělé země, kde investice do nájemního bydlení je normální podnikatelský záměr, byť s určitou delší návratností než třeba jiný typ podnikání, ale na druhou stranu je to určitým způsobem relativně bezpečné. To je dáno tím, že obývání bytů tolik nepodléhá recesi a konjunktuře ve srovnání s pronájmem kanceláří.
V čem konkrétně budou investiční pobídky pro investory do bytů?
Ony už existují teď. Investičních pobídek nebo bezúročných půjček, je už dneska celá řada, ale jsou nepřehledné a některé z nich jsou nenárokové, a tím pádem velmi administrativně náročné a pro investory nejisté. Já si myslím, že mají být jasné podpory, a pokud jsou, tak mají být nárokové. A vázáné na to že byt bude zkolaudován. Je možné uvažovat o nějakém příznivějším zdanění nebo větším paušálním odpočtu.
Dnešní daňová administrativa už zná různé paušální odpočty od příjmu. To znamená, že daňový základ se paušálně snižuje oproti příjmu o 20, 30, 40 procent u různých typů příjmů, takže to je určitě cesta.
Kde vlastně bydlíte vy, ve vlastním bytě?
Ano.
Jak chcete zabránit tomu, aby Česká republika nedostávala od Evropské unie míň, než do ní přispívá?
Uděláme všechno pro to, abychom byli čistým příjemcem. Aby se vyřizovala komunikace, aby kraje uměly spravovat své projekty. To je oblast, která se tady musí velmi rychle akcelerovat, a to i v personálním obsazení. Nelze tyto uvažované částky spravovat se současným obsazením. Teď na to máme asi 40 lidí a budeme potřebovat tak o stovku navíc.
To už se vám ten rozpočet ministerstva pěkně nafoukne.
Když ty peníze z EU dostaneme, tak je to podnikatelský záměr. Já musím zdůvodnit, že když ty peníze přineseme, tak těch sto lidí se bohatě zaplatí. Celkově bychom chtěli z rozpočtu sedm miliard korun.
Kolik bychom chtěli získat z rozpočtu Evropské unie první rok?
Jedná se asi o nějakých 200 miliard korun ročně neboli první rok je to až 1,5 procenta HDP. Pak to může být až 4 procenta HDP.
Co chystáte v cestovním ruchu?
Chtěli bychom intenzivněji podporovat Českou republiku v zahraničí a využít vstupu do Evropské unie. Jednalo by se o prezentace před zahraničními médii, protože pozitivní reference o Česku z respektovaných médií jsou lepší reklamou než nějaké billboardy nebo placená inzerce v novinách. Dobré jsou i zkušenosti turistů, kteří už tady byli, protože se ukazuje, že většina jich sem jezdí právě na základě pozitivních osobních referencí.
