„Čekáme, že do roku 2020 si nový kotel na pelety pořídí každoročně další dva až tři tisíce domácností,“ říká předseda Klastru Česká peleta Vladimír Stupavský.
Stejně jako u plynového kondenzačního kotle mohou lidé získat na koupi dotaci. U peletových kotelen pokryje dokonce až 85 procent nákladů, pokud jde o oblasti s nejvíce znečištěným ovzduším.
Jak ukazuje průzkum agentury STEM/MARK, který má MF DNES k dispozici, další vlnu kotlíkových dotací zvažuje využít 60 procent majitelů domů, chat či chalup. Největší zájem by měl být o tepelná čerpadla, která si zvažuje pořídit 24 procent majitelů, o peletové kotle (15 procent) a plynové kondenzační kotle (10 procent).
Pelety, které se vyrábějí z odpadních produktů na pilách, považuje 73 procent respondentů za šetrné k životnímu prostředí. V reálu nejsou sice čistější než plyn, oproti uhlí či palivovému dříví jsou však výrazně čistější. Na druhou stranu, 63 procent respondentů uvedlo, že kotle na pelety jsou drahé. „Kotlíkové dotace kompenzují právě tyto vyšší pořizovací náklady,“ říká Tomáš Krčil ze společnosti Stora Enso.
V současnosti probíhá druhá vlna dotací, v některých krajích už jsou prostředky vyčerpány. Ministerstvo životního prostředí počítá i s vypsáním třetí výzvy, v níž má být – stejně jako v předchozích vlnách – k dispozici kolem tří miliard korun.
Oproti první vlně se zvedl i zájem o plynové kondenzační kotle. „Nárůst počtu žádostí odhadujeme na více než dvojnásobek,“ říká výkonný ředitel Českého plynárenského svazu Jan Ruml. „Lidé si uvědomují každoroční kapacitní problémy při distribuci uhlí a s tím spojené pozvolné zdražování. Další zjišťují, že tepelná čerpadla zpravidla neřeší dostatečnou dodávku tepla v zimních měsících,“ vysvětluje Ruml.
Výroba pelet roste
Výroba pelet patří v Česku k relativně novým odvětvím. Zatímco ještě v polovině předchozího desetiletí se tu téměř nevyráběly, loni se vyprodukovalo 365 tisíc tun pelet. K tomu ještě 200 až 250 tisíc tun dřevěných briket. Ty jsou větší a na rozdíl od pelet, které se přikládají automaticky, se brikety hodí především do krbových kamen nebo dřevozplynovacích kotlů.
Možnosti k navýšení výroby přitom jsou poměrně velké. Stupavský říká, že Česko má surovinu pro výrobu zhruba milionu tun pelet a briket. Nyní je tu třicet peletáren. „Je tu několik pil, kde se čeká, že u nich peletárna brzy vznikne. Dává to smysl, protože by se v rámci jednoho areálu zpracovaly piliny, které zde přirozeně vznikají,“ říká Stupavský.
Kraj má potíž s dotacemi na kotle, některé měly chybné údaje na štítku |
I další firmy chtějí rozšiřovat výrobu. Třeba Pfeifer Holz v Chanovicích na Klatovsku hodlá během následujících dvou let navýšit roční výrobu z 60 tisíc na 110 tisíc tun. Téměř tři čtvrtiny v Česku vyrobených pelet dnes míří za hranice. Do Itálie, kde nemají dostatek vlastního dřeva, jde ročně přes 130 tisíc tun. Dále se vyváží do Německa a do Rakouska.
Podle Stupavského nehrozí, že by pelet bylo někdy v budoucnu nedostatek. „Na rozdíl od uhlí je dřevo obnovitelný zdroj energie, stále dorůstá, stále se těží a pelet se vyrábí pořád víc,“ říká.
Třicet tisíc korun za rok
V modelovém rodinném domě vyjde topná sezona při průměrné spotřebě pěti tun zhruba na 30 tisíc korun. Při srovnání s hnědým uhlím je to zhruba o pět tisícovek víc. Vytápění plynem či elektřinou je zase o několik tisíc dražší.
„Pelety mají vysoký obsah energie a hustotu a spalují se efektivněji než tradiční dřevo, což z nich dělá velmi ekonomický způsob topení,“ říká Krčil ze Stora Enso, která má druhou největší peletárnu s produkcí 75 tisíc tun.
Pelety je nejlevnější nakupovat na jaře, kdy se v řadě pil rozjíždí naplno výroba. Prodejci nechtějí zboží syslit až do podzimu, proto pelety zlevňují. Cena v tomto období padá obvykle o deset až dvacet procent.
