Stále se ještě řada lidí domnívá, že jejich úsporám je nejlépe doma. Úschovna peněz je to, pokud domácnost nikdo nevykrade, docela bezpečná, ale o investicích se v takovém případě mluvit nedá. Peníze doma úroky nenesou. Zatím to bylo vždycky spíš naopak. Hodnota doma uložených peněz klesá. Člověk si například v lednu schová pod polštář sto korun, za které si může koupit sto housek. Na Silvestra peníze vezme a jde na nákupy. Jenomže během roku žemle podražily z jedné koruny na korunu dvacet. Za stejnou stokorunu si tedy její majitel může koupit už jen něco přes osmdesát kousků oblíbeného pečiva. Růst cen spotřebního zboží tedy inflace - byl však naštěstí v minulém roce k domácím střadatelům milosrdný. Inflace, měřená jako zvýšení cen spotřebního zboží v prosinci minulého roku proti prosinci 1998, dosáhla jen dvou a půl procenta. Průměrné meziroční zvýšení cen v roce 1999 činilo 2,1 procenta. Jinými slovy, za to, co se dalo v prosinci 1998 koupit za sto korun, musel o rok později člověk zaplatit průměrně 102,50 koruny. Reálná hodnota úspor, schovaných pod polštářem se tedy v loňském roce příliš nesnížila. Letos to tak ale s největší pravděpodobností nebude. Odhady inflace se pro tento rok pohybují okolo čtyř procent. Podle všeho bude tedy kupní síla úspor v korunách klesat rychleji než v loňském roce.
25. července 2000
