Varuji vás, nikdy neříkejte dětem, ať si vyberou něco za vysvědčení. "Zvíře," vyhrknou. A vy, když nechcete ztratit tvář, jim ho budete muset obstarat. Nejenže se může lehce stát, že se dětem bude chtít venčit psa nebo měnit podestýlku morčeti jen první měsíc, a pak, i když jste notorický spáč, budete muset za svítání kmitat každý den na ranní vycházku nebo čistit klec. Nechci vás strašit, ale může se stát ještě horší věc. Vím, o čem mluvím, stalo se to kamarádu Františkovi. Jeho manželství s Lídou bylo docela spokojené. Bylo a už není. Za vysvědčení dostaly jejich děti štěně. Přítulné zvířátko. Zamilovali si ho všichni, nejvíc Lída. František začal trpět. Což o to, měl tu nevinnou tvář také rád, jenže brzy začala jeho láska chladnout. Žena začala mít raději psa než jeho. Nejdřív dostával pes maso z výseku a Franta od řezníka. Pak oba od řezníka. A teď? Pes má k večeři hovězí plátky ze zadního masa a Franta šunkofleky. Jen když je opravdu moc hodný, tak má jednou za měsíc libovou psí konzervu. Tedy Franta. Pomalu si na jídlo zvyká, zato ho bolí dost záda. Spí na zemi vedle postele, protože do psí boudy se nějak nemůže vejít.
12. června 2001
