Pět korun denně

Valí se to ze všech stran. Že zanedlouho zkrachuje dosavadní systém starobních důchodů, že bez jeho pořádné reformy hrozí velký průšvih, že za pár let nebude mít kdo vydělávat na penzisty a budeme muset pozvat dělníky z ciziny... Jen sakra otrlý člověk by se nezamyslel nad otázkou: Neměl bych se o sebe raději postarat sám a nespoléhat na stará kolena na stát?

Odpověď je zcela jasná: Měl. Nestojí to moc, chce to jen trochu odříkání. Opravdu jen trochu. Stačí si odpustit sem tam pivo či věneček v cukrárně. Úroky z úroků totiž dělají v delším čase divy.

Pět korun denně dá sto padesát korun měsíčně. Z nich penzijní fond udělá po třiceti letech i při střízlivě variantě zhodnocení skoro dvě stě tisíc. Pěkná suma s malou obětí.

Nebo je opravdu tak těžké ušetřit měsíčně pět litrů benzinu? Utrácet vydělané peníze bez myšlenky na budoucnost je velká chyba. O to větší, že to stát při svém hospodaření nyní dělá.