Stupňovitost
Jen sedm procent respondentů znalo správnou odpověď na otázku, proč se některým pivům říká desítka a jiným dvanáctka. Osmdesát jedna procent dotázaných se domnívá, že tyto výrazy označují procento alkoholu v pivu.
Omyl.
Dvanáct procent dotázaných má za to, že desítky zrají deset a dvanáctky dvanáct týdnů, a odtud jejich pojmenování. Taky omyl.
Ve skutečnosti vyjadřují čísla, obsažená v oněch notoricky známých názvech, stupňovitost piva, jež souvisí s množstvím sladu použitého k vaření. Stupňovitost totiž udává v procentech obsah zkvasitelného extraktu v původní mladině. Číslo je zaokrouhleno. Dvanáctka jedné značky může mít třeba 12,5% extraktu, dvanáctka značky jiné 12,1. To ještě neznamená, že první pivo bude obsahovat více alkoholu než to druhé.
Čtěte ve čtvrtečním magazínu DNES
Proč stoupá oblilba nealkoholického piva? A které země dohánějí Česko v pití piva? Vše důležité o národním nápoji Čechů najdete v Magazínu DNES .
Obsah alkoholu totiž záleží na míře prokvašení extraktu.
České desítky obsahují 2,8–5 % , dvanáctky 3,8–6 % alkoholu. Teoreticky tedy může být desítka silnější než dvanáctka, v praxi však na takový případ narazíme vzácně, u piv od jednoho výrobce nikdy.
Rozdíl ve prospěch dvanáctky však nemusí být velký. Například gambrinus z Plzeňských pivovarů obsahuje 4,1 % alkoholu a patří k těm silnějším desítkám na trhu. Plzeňský Prazdroj od stejného výrobce má 4,4 % alkoholu, a je tak jednou z nejslabších českých dvanáctek. Pro českého sládka není metou co nejvyšší obsah alkoholu: příliš prokvašené pivo je sice silnější, ale chuťově prázdné. Takovému sluší označení europivo.
Doba zrání piva bývá výrobním tajemstvím pivovarů. Plzeňští sládci prozradí nanejvýš celkovou dobu výroby, která dělá u gambrinusu tři a u Prazdroje pět týdnů. Selský rozum říká, že s takovou nemůžou uvedené značky zrát deset, respektive dvanáct neděl.
Barva
Plných třicet procent dotázaných má za to, že čím je pivo světlejší, tím prázdnější má chuť.Omyl.
Někteří pivovarníci dokonce z tohoto bludu zkoušejí těžit a dávají při propagaci svých výrobků do souvislosti sytější barvu s bohatší chutí. Žádná taková přímá úměra však neexistuje. I jen lehce zlatavé pivo může mít náležitou chuťovou plnost. Záleží na receptuře a technologickém postupu. Sytá barva je u řady značek na místě, v jiných případech však může být uměle nahnaná přidáním barviv či jinými náhražkami, které nemají v českém pivu co dělat.
Pěna
Myslíte, že čím lépe vypadá pěna, tím lepší bude pivo? Nikoliv nutně.
Samozřejmě, natočené české pivo má být korunováno způsobem, jejž proslavil Bohumil Hrabal ódou: "Pane vrchní, co jste to přinesl v půllitru za krásu! To pivo s parádní pěnou! To není pěna, to je šlehaná smetana, to je chladivý pudink, to je sám parádní gól."
Spisovatel Hrabal by však také mohl, tak jak to činíval u svého stolu v pivnici U Zlatého tygra, zdvihnout levici a vzkřiknout: Pozor! Pivovarští experti totiž varují, že dlouhotrvající pěna nemusí vždy znamenat, že je vše v pořádku. Někteří výrobci totiž přidávají do piva chemické stabilizátory pěny, aby oslnili nepoučené pivaře. Dají se tak skrýt i nedostatky způsobené nekvalitními surovinami či zpackanou várkou.
Život opravdu přirozené pivní pěny není věčný. Například laboratorní testy prováděné se světlou desítkou Gambrinus ukázaly, že pěna spadne zhruba za dvě stě devadesát vteřin. Tato hodnota se blíží maximu, jehož lze u piv tohoto typu dosáhnout. Má-li desítka i čtvrt hodiny po načepování tak monumentální čepici, jako by číšník právě postavil půllitr na stůl, je to krajně podezřelé.
Ještě jeden podstatný detail: když si lidé rozdělávají pivní sýr s ostatními ingrediencemi na hustou pastu, ředí si někdy směs trochou piva z vlastního půllitru. Chyba. Jak uvádí legendární vedoucí pivnice U Zlatého tygra Karel Hulata, má si host k tomuto účelu vyžádat velkého panáka pivní pěny.
Teplota
Proč je sedmý schod ideálním místem na skladování piva?
Odpovědi na tuto sugestivní otázku ukazují, že se Zdeňku Svěrákovi filmem Vesničko má středisková podařilo dokonale strhnout pivní lid. Šestapadesát procent konzumentů totiž soudí, že právě na sedmém schodu do sklepa je ideální teplota pro pivo určené k osvěžení.
Jen dvacet jedna procent dotázaných se nebálo přiznat, že neví, proč by se pivo mělo skladovat zrovna na sedmém schodě.
Lidové rčení o sedmém schodu, jež scénárista Svěrák tak působivě aktualizoval, mohlo mít opodstatnění v dobách, kdy měly sklepní schody selských stavení standardní výšku. Později zbudovaná schodiště už nemají tak vysoké stupně. Patrně stále existuje určité množství sedmých schodů, které jsou pro skladování bas s pivem stvořeny, daleko víc však bude sedmých schodů, které jsou k přechovávání piva nevhodné.
Přesto se číslovka sedm do kapitoly o teplotě piva hodí. Společnost Plzeňský Prazdroj totiž doporučuje servírovat své výrobky vychlazené na sedm stupňů Celsia. Jiní pivovarníci mluví o devíti stupních. Ale opět hrabalovské Pozor!
Sedm stupňů může mít i pivo z bečky ležící v parném létě u stánkařových nohou. Existují zařízení, která nápoj prudce zchladí na poslední chvíli v trubce, jež vede k pípě. Takové pivo je sice studené, ale takzvaně „přeražené“. Plná, chlebnatá chuť teplotním šokem mizí. Není nad studený sklep.
Říz
Šedesát sedm procent konzumentů má za to, že čím větší říz pivo má, tím je lepší. Takhle jednoznačně to říct nelze.
Není sporu o tom, že české pivo má být jako křen, jinými slovy má mít říz. Střední až silnější. Dělají ho maličké bublinky kysličníku uhličitého, který se uvolňuje při kvašení.
Kdyby však lidé vyhledávali co možná nejříznější pivo, pili by ho rovnou z lahví hned po otevření, a to stylem „jen zasyčelo“. Někdo takhle dokáže zvládnout i dva lahváče – v tom případě už jeho tělo musí vstřebat dva a půl litru plynu. Kdo by stejným tempem pokračoval, bude se cítit jako vzducholoď.
Kdyby mělo stejný říz pivo čepované, nevybízelo by každým douškem k dalšímu napití. Po načepování se však až polovina kysličníku uhličitého ztrácí. Proto je nad točeným možné opravdu posedět. Někde má i točené pivo nápadně velký říz. Zpravidla tam, kde ho výčepní vyhání ze sudu syntetickým kysličníkem uhličitým, vzdálenost od sudu k pípě je dlouhá a pivo tam navíc neteče zrovna proudem. Takové pivo však víc nadýmá, než chutná.
