Rusko je jaderná velmoc. O to větší úspěch firmy EGP Invest z Uherského Brodu je, že se podílí na projektování dosud největšího výzkumného jaderného zdroje MBIR na světě, který bude stát v ruském Dimitrovgradu.
Zajímavý je také příběh, jak se k zakázce dostala.
"Jsme první firma v bývalém Československu a dost možná i ve východní Evropě, která je subdodavatelem ruského projektanta. Tamní projektanti totiž dokážou vymyslet jadernou elektrárnu zcela sami. Mají jedinečné know-how," zdůraznil ředitel a jeden ze tří jednatelů společnosti EGP Invest Petr Sláčala.
Jak složitá byla cesta z Uherského Brodu do Ruska? Co vše jste museli podstoupit?
Přestože jsme pracovali na zajímavých zakázkách pro elektrárny Prunéřov a Mochovce, přemýšleli jsme také o jiné práci. Zaměřili jsme se na BRICS (zkratka společného hospodářského uskupení Brazílie, Ruska, Indie, Číny a Jižní Afriky). A řekli jsme si, že nebudeme jezdit do Indie ani Brazílie, a vyšlo nám z toho Rusko. Brali jsme to pragmaticky, politika nás nezajímala. Měli jsme zodpovědnost za více než stovku zaměstnanců.
Petr SláčalaJe mu 61 let. Vystudoval Fakultu energetiky a Podnikatelskou fakultu VUT v Brně. Pracoval v ČEZ či Siemens Engineering. Poslední čtyři roky je ředitelem a jednatelem společnosti EGP Invest (dceřiná společnost ÚJV Řež, a. s.) v Uherském Brodě. Založena byla v roce 1991, pracuje v ní 115 lidí. Dělá projekty v oblasti jaderné a klasické energetiky. Hlavní zakázky má v Mochovcích, Prunéřově nebo Dukovanech. Pro Rusko projektuje strojovnu největšího výzkumného jaderného zdroje na světě. Obrat firmy je 150 milionů korun. |
Takže jste si sbalili kufry a koupili letenku do Ruska?
Jezdíváme do Ruska pravidelně od roku 2009 na konference a semináře. Při naší misi jsme v dubnu 2012 vytvořili se dvěma firmami, ruskou Tasmo a českou Arpo, konsorcium pro tvorbu nabídek. Státní jaderný gigant Rosatom v té době vypsal výběrové řízení na komerční malý jaderný zdroj. Do soutěže jsme se přihlásili. Tendr pak ale odsunuli a přednost dostal výzkumný jaderný zdroj MBIR v Dimitrovgradu, jenž má využití v mnoha oborech - od průmyslu až po medicínu.
To vás také zajímalo?
Nabídli nám, abychom se zúčastnili výběrového řízení. Proto jsme navštívili projektantskou firmu Vnipiet v Petrohradě a prezentovali se tam. Po počátečním vysvětlování, kdo jsme a co umíme, nás oslovili, abychom se přihlásili do tendru na strojovnu reaktoru. I přes šibeniční termín dvaceti dní jsme uspěli. Takto jsme se stali jedním z účastníků jaderného programu v Rusku.
Proč s vámi Rusové spolupracovali, když si mohli strojovnu vyprojektovat sami?
Jde o mezinárodní projekt, proto chtěli spolupracovat s českými firmami, které mají praxi v jaderném oboru. Přes zřejmou počáteční nedůvěru jsme se chytli.
Jak složité bylo strojovnu vyprojektovat?
Na přelomu září a října 2012 jsme dostali pokyn, abychom zahájili práce. Během první etapy jsme měli hodně technických dotazů. Proto jsme do projektu zapojili moudré hlavy bez ohledu na věk a používali podle baťovského vzoru selský rozum.
Společnost EGP Invest sídlí v Uherském Brodě a zaměstnává přes sto lidí.
Selský rozum při projektování strojovny reaktoru?
Čerpali jsme hlavně z vlastních zkušeností, z toho, co umíme a známe. A když k nám ruští projektanti z Vnipietu přijeli v prosinci 2012 na konzultaci, tak uznali, že něco v nás je a můžeme být rovnocennými partnery. Při konzultaci si nás také prověřil Rosatom, zda jsme solidní a schopní. Vlastně tak udělali audit naší firmy. Obstáli jsme, důvěra zase stoupla a ruská strana nás začala brát jako "drug druga".
Jak jste s projektem daleko?
Před pár dny jsme dokončili technický projekt strojovny, která má rozměry 120 na 80 metrů. Pak budou následovat prováděcí projekty, na které bude vypsané další výběrové řízení. Tendru se zúčastníme a věříme, že uspějeme. Samotný zdroj MBIR má být dokončený v roce 2019, pak se stane nejvýkonnějším výzkumným jaderným zdrojem na světě.
Jak je pro vás zakázka strojovny zásadní?
Je to unikátní příležitost pro rozvoj naší společnosti a současně významná referenční zakázka, která nám může otevřít dveře k novým projektům nejen v Rusku.
Jaderná energie má hodně kritiků. Jak se na ni díváte vy?
Jsem oborem postižený, ale neřadím se mezi ty, kdo by chtěli na každém rohu stavět reaktor, jak se to plánovalo před rokem 1989. Myslím si, že pro udržení technického potenciálu v Česku bude stačit, když se dostaví Temelín a jeden blok v Dukovanech.
V západní Evropě však jaderné elektrárny spíše ruší.
Tvrdím, že nic lepšího než jádro neexistuje, přestože ideální není. A říkám to navzdory faktu, že jaderná energie je v Evropě v útlumu. Očekávám však, že se to za deset patnáct let změní.
A co otázka bezpečnosti? Klade na projektanta zvýšené nároky?
Jde spíše o přístup. Musíte mít sebekázeň a propracovaný systém práce, který všichni dodržují. V jaderných elektrárnách je polovojenský režim. I projektanti proto musejí být kromě své špičkové odbornosti koncentrovaní a pečliví. Na jaderné elektrárně nemůžete šetřit. Beton tam musí být prostě beton.
Jak při takové práci relaxujete?
Třeba před týdnem jsem si v pátek vzal půl dne dovolenou a jel do Valtic na hody. Tam je každému jedno, jestli stavím jaderné elektrárny. Jsem šohaj jako všichni. Pak z toho nějaký čas žiju.
