Je 23 centimetrů vysoký, má usměvavou tvář a kolem krku pneumatiku. Především v okolí Chodova tehdy neexistoval snad jediný dětský pokoj, kde by neměl své místo. Nebyl jen ozdobou a hračkou, sloužil i jako kasička, a rodičům tak mohl pomoci k výchově potomků ke spořivosti.
Která z maminek ovšem věděla, že stačilo jednoduše proříznout plastové dno a vrchem vhozené drobné mince šly potom zase hezky spodem vytáhnout? A hned bylo třeba na zmrzlinu.
Řeč je o figurce Chodosáka, který je už desítky let vedlejším produktem a především neoficiálním symbolem strojírenské společnosti Chodos Chodov. První exemplář opustil formu zhotovenou pro testování nových vyfukovacích automatů už v 70. letech minulého století.
"Figurku tehdy vymyslel pan Bachman, který měl na starosti propagaci společnosti. Měla charakterizovat firmu a produkty, které vyráběla a dodnes vyrábí," připomněl okolnosti zrodu Chodosáka vedoucí prodeje společnosti Karel Ivánek.
Postavička v čepici s logem firmy drží v rukou znak Chodosu. Části jejího těla představují výrobky vyfukovacích automatů, vulkanizačních lisů a extrudérů.
"Počínaje botami z kanystrů, přes nohy a ruce z vytlačovaných trubek, tělo tvořené velikým barelem, až po autoplášť, sloužící jako vkusný límec poněkud alžbětinského vzhledu," popsal Chodosáka jednatel společnosti Miroslav Černý. Podotkl, že v pětikorunách se do útrob figurky údajně vejdou přibližně tři tisíce korun.
Po zhotovení formy a prvních vzorků zamířili v 70. letech zástupci firmy na veletrh prezentovat nový prototyp vyfukovacího automatu. Členové výpravy se těšili, že konečně budou na přehlídce místo fádních plastových lahví vyfukovat něco nového, neokoukaného.
"Chodosák měl tehdy velký úspěch, všechny vyrobené kusy si lidé na místě rychle rozebrali," podotkl Ivánek.
Nejvzácnější byl v metalických odstínech
Z postavičky se stal skutečný fenomén. Později už lidé z Chodosu jezdili na veletrhy s pytli plnými figurek, které už předem vyrobili. Poptávka po nich byla hlavně v 80. letech velká a kromě Chodova se tak postavičky rozšířily i v okolí veletržních měst a sídel obchodních partnerů. Nejen v Čechách a na Slovensku, ale například i Rusku, Polsku, nebo Bulharsku.
Mezi lidi v Chodově a okolí se potom Chodosáci dostali díky zaměstnancům, kteří vzorky rozšiřovali v okruhu rodiny a svých známých. "Za celou dobu jsme jich vyrobili a rozdali jistě už tisíce," odhadl Karel Ivánek.
Chodosák se stal předmětem sběratelského zájmu. Vždy se dělal v řadě barev, nejvzácnější jsou figurky v metalických odstínech. Formu má společnost stále k dispozici. Poslední sérii figurek vyrobila před dvěma roky. "Chodosák tedy stále žije," ujistil jednatel.
