Všechny tyto firmy čekají na záchranu ve státním revitalizačním programu. Naopak v prosperující mladoboleslavské automobilce nechce firemní vedení zvýšit mzdy více než o tři a půl procenta.
Tento zjevný rozpor mezi výkonností a růstem odměn vysvětlují ekonomové zejména nedostatečnou schopností firemních šéfů hledat úspory i v osobních nákladech. „Když se v Americe dostane firma do potíží, nejprve si sníží plat šéf a poté jsou na řadě zaměstnanci. U nás zatím neznám jediný příklad,“ říká hlavní analytik ČSOB Josef Kovalovský.
Firmy podle něho často nedokážou spočítat, kolik si mohou dovolit zaměstnancům přidat peněz, aniž by to podnik příliš zatížilo. „Málo se stále hledí na takové ukazatele, jako je produktivita práce,“ uvádí Kovalovský.
Jeho slova potvrzuje poslední průzkum poradenské firmy PricewaterhouseCoopers. Pracovní výkonnost sleduje 69 procent firem se zahraničními majiteli, ale jen 47 procent podniků v českých rukou.
Když má firma vysvětlit, proč lidem přidává peníze, když zároveň žádá státní pomoc, odpovědí jejích zástupců je většinou věta typu: Museli jsme přece něco přidat, abychom vyšli s odboráři.
„Výsledek je kompromisem mezi představou odborářů a představou vedení,“ odpovídá na dotaz, zda je nárůst mezd u ztrátové firmy čekající státní pomoc nějak opodstatněný, mluvčí holdingu ČKD Praha Richard Pažout.
Odboráři však přicházejí s dalším argumentem na podporu růstu mezd: většina problémových firem propouštěla, a vyšší platy se tak rozdělí mezi menší počet zaměstnanců. „V roce 1998 jsme na mzdy pro 14 200 lidí spotřebovali 2,3 miliardy korun, plán na letošek je 1,8 miliardy pro 10 700 pracovníků.
Proč by se měli zaměstnanci uskromňovat? Vždyť náklady na mzdy tvoří jen třináct procent celkových firemních nákladů,“ argumentuje ekonom odborové centrály Vítkovic Věnomír Merta. Jeho kolega ze Škody Plzeň Jindřich Brabec dodává: „Loni odešla z firmy pětina zaměstnanců, a tak i při našem návrhu na růst mezd o čtyři procenta firma celkově na mzdách ušetří.“ Národohospodáři oponují: Firmy jsou v obtížné situaci a prosazovat jakýkoli nárůst mezd je z ekonomického pohledu stěží obhajitelné. A navíc se zvyšuje pravděpodobnost, že podniky tak - jako často v loňském roce - své peněžní závazky k zaměstnancům přestanou plnit. Růst mezd tak zůstane jen na papíře.
Ne všechny společnosti v obtížích však již zaměstnancům přislíbily výraznější růst mezd.
Ve dvou podnicích, které se již loni potýkaly s nevyplácením platů - v ČKD Dopravní systémy a v Zetoru - kolektivní vyjednávání ještě nezačalo. Šéfové těchto firem zatím tvrdí, že platy nevzrostou. S vizí nulového růstu půjde do vyjednávání i vedení Škody Plzeň.
Zmrazení mezd je však v tuzemsku nejodvážnějším krokem, který může management v případě souhlasu odborů bez potíží prosadit.
Mnohem složitější pozici by měl ředitel, který by chtěl svým zaměstnancům na platech ubrat.
„Právní výklad není jednoznačný, ale pravděpodobně i v případě, kdy by snížení platů bylo součástí kolektivní smlouvy, musel by s takovým krokem souhlasit každý zaměstnanec a podepsat se zaměstnavatelem novou smlouvu,“ říká právník ministerstva práce a sociálních věcí Ladislav Jouza.
| PRŮMĚRNÉ MZDY A JEJICH LETOŠNÍ RŮST | |||
|---|---|---|---|
| Firma | Průměrná mzda 1999 | Násobek průměrné mzdy* | Letošní změna (%) |
| ČKD Dopravní systémy | 18 000 | 1,43 | 0-4 (v jednání) |
| Spolana | 14 000 | 1,11 | 3,5 |
| Škoda Plzeň | 14 500 | 1,15 | 0-4 (v jednání) |
| Tatra | 12 100 | 0,96 | 5 |
| Vagónka | 11 300 | 0,9 | 5 |
| Vítkovice | 14 366** | 1,14 | -1,26 |
| Zetor | 11 000 | 0,87 | v jednání |
| Poznámka: * vztaženo k průměrné mzdě v průmyslu za leden až listopad 1999 ** původně sjednáno, nakonec se zaměstnancům loni vyplatilo v průměru jen 12 838 korun Pramen: firmy | |||
