Supermarket Albert (ilustrační snímek)

Supermarket Albert (ilustrační snímek) | foto: Ondřej Littera, MAFRA

Jak platí řetězce své lidi? Nejlépe dopadlo Tesco, nejhůře Albert

  • 406
Do Teska v Ostrově nad Ohří lákali před třemi týdny prodavače na 16 až 17 tisíc korun hrubého měsíčně. Do Lidlu, vzdáleného ani ne o kilometr dále, na 23 333 korun. MF DNES vypočítala, jak platí řetězce své zaměstnance.

Výše zmíněné nabídky šlo vyčíst z internetových stránek obou obchodních řetězců, které zaměstnávají v Česku tisíce zaměstnanců, a z billboardů, kterými Lidl oblepil nemálo svých prodejen. U Teska už to nyní nejde, konkrétní mzdy z webu zmizely.

Právě tyto dva velké řetězce patří k těm nejlépe platícím ve své kategorii. Alespoň podle posledních dostupných dat z účetní závěrky, což je buď rok 2015, nebo rok končící posledním únorem roku 2016. Nová data za rok 2016 budou zase až za rok. Tesco v tomto srovnání, které udělala MF DNES, vedlo. Už za letošní rok však o svou pozici, nijak pevnou, zřejmě přijde.

Na posledním místě se naopak podle posledních známých čísel umístil s relativně velkým odstupem obchodní řetězec Ahold provozující Alberty. Průměrná mzda zaměstnanců zde činila v roce 2014 až 2015 (řetězec je zveřejnil dohromady po koupi Sparu) necelých 18 tisíc korun. I tady se však hnuly ledy poté, co si zaměstnanci loni stěžovali a pomocí odborů si nakonec vymohli větší přídavek. V Lidlu paradoxně odbory nemají.

Jak platí obchodní řetězce.

„Celkově se průměrná mzda provozních zaměstnanců v naší společnosti v roce 2016 zvýšila o 11,7 procenta. V tomto roce jsme navýšili mzdy kolegům na provozních pozicích v obchodech už od 1. ledna v průměru o 8,5 procenta,“ uvedl za Ahold šéf komunikace Jiří Mareček. Kolik však nyní nabízí či kolik je průměrná mzda, odhalit nechtěl. Komentovat nechtěl ani průměrnou mzdu z účetní závěrky.

Rozbušku do jinak utajeného trhu mzdových podmínek obchodních řetězců hodil začátkem roku německý řetězec Lidl. Ten ohlásil velké přilepšení, když zvedl nástupní mzdu prodavačů o čtvrtinu na 23 333 korun měsíčně za plný úvazek.

„Krok Lidlu v oblasti zvyšování mezd určitě roztočí spirálu a ovlivní ostatní řetězce,“ očekává Renata Buriánová, předsedkyně Odborového svazu pracovníků obchodu (OSPO). „Zaznamenáváme, že se nyní hlásí kandidáti s vhodnějším profilem a větší praxí pro inzerovanou pozici,“ potvrzuje pohyb na trhu i mluvčí Lidlu Zuzana Holá.

Praha, speciální případ

Lidlem inzerovaná mzda se navíc týká mimopražských lokalit, kde má řetězec nejvíce ze svých 234 prodejen. V Praze a okolí nabízí nyní za plný úvazek na prodejně 24 tisíc korun. „Naším dlouhodobým cílem je právě srovnání platových podmínek ve všech krajích. Tímto krokem se nám to téměř podařilo. Výjimku tvoří už jen Praha a nejbližší okolí, kde reagujeme na specifické lokální podmínky na trhu práce,“ vysvětluje vyšší mzdu v Praze a okolí Holá.

Lidl tak v hlavním městě a okolí přilepšil méně než v dalších částech republiky. O zmíněných 25 procent zvedl nejnižší sazby nástupních mezd. Lidl má na druhou stranu mezi ostatními velkými obchodníky v hlavním městě relativně slabší pozici. Česko začal dobývat později než ostatní, když už byla řada pozic obsazena, a navíc nikdy nespolkl jiný řetězec, čímž se obchodníci jako Billa, Penny nebo Ahold dostali rychle i do center měst, na místa starých samoobsluh.

V Praze má Lidl přes 20 prodejen na rozdíl třeba od Albertů, kterých je zhruba sedmdesát. Tesco má v Praze třicítku obchodů, ale včetně dvou hypermarketů a jednoho obchodního domu zaměstnávajících řádově více lidí.

Lidl letos prolomil ledy mezi obchodníky už jenom tím, že odhalil nabízenou mzdu. Obchodní řetězce se o tento údaj nerady dělí a nechtěly komentovat ani průměrné mzdy, které z jejich vlastních účetních závěrek dopočítala MF DNES. Některé řetězce jako Penny, Billa či Ahold navíc zveřejňují ve výroční zprávě jen osobní náklady, takže mzdové náklady jsme museli podle účetních pravidel dopočítat.

Zatím se nezdá, že by krok Lidlu k větší otevřenosti chtěl někdo následovat. Spíše naopak. Tesco ze svých internetových stránek minulý týden stáhlo konkrétní nabízené mzdy u volných pozic. Ještě předtím jich MF DNES pár porovnala a Tesco vycházelo o něco horší než Lidl. Stejně tak konkrétní mzdu uchazeči nenajdou u Aholdu, kde se dozvědí jen to, že budou mít „jistý příjem a práci každý měsíc a jednu z nejširších nabídek zaměstnaneckých výhod na trhu“. Veřejně své mzdy nevyvěšují ani ostatní.

Komentovat MF DNES dopočítané mzdy nechtěly ani odbory s tím, že by se musely srovnávat jednotlivé profesní skupiny. Ty však nikdo nezveřejňuje.

Námi srovnávané mzdy jsou bez členů vedení, jde jen o zaměstnance, z nichž hlavní podíl tvoří ti na prodejně. Koho vyčlení do vedení, si každý řetězec určuje sám. V nejužším módu je v této kolonce nejvyšší vedení společnosti a pár šéfů okolo (Billa, Ahold), další řetězce do ní řadí i šéfy prodejen (Lidl, Kaufland či Penny). Tyto rozdíly znamenají, že když například v Aholdu vedoucí prodejen součástí vedení nejsou, tak tím navyšují „zbylou“ průměrnou mzdu řadových zaměstnanců.

Rozložení průměrných mezd v řetězcích zhruba odpovídá i ohlasům, které se lze dočíst na serveru jobinsider.cz, sbírajícím hodnocení přímo od zaměstnanců. Nejvíce reakcí je mezi obchodními řetězci na Ahold, za poslední rok 65, a to většinou nijak pozitivních. Stížnosti se týkají hlavně nízkých platů a přesčasů.

„Byla jsem na čtyřech prodejnách a každá prodejna je jiná, hodně záleží na manažerovi a na kolektivu, ale bohužel příšerné pracovní podmínky jsou všude stejné. Jeden zaměstnanec je nucen pracovat za tři a za mizerný plat,“ napsala před třemi měsíci zaměstnankyně Aholdu.

U Lidlu si naopak většina zaměstnanců na webu jobinsider.cz pochvaluje pěkný plat, jako nevýhodu uvádí často hodně práce a přesčasů.

„Jako velkou nevýhodu beru časté hodinové přesčasy, které jsou sice vždy evidovány na minuty a zcela proplaceny, ale člověk si nemá moc šanci naplánovat den,“ popisuje před třemi měsíci prodavačka.

Komentáře jsou anonymní, takže je nelze dále ověřit. Odbory nicméně případným „postiženým“ slibují, že pokud od nich dostanou konkrétní podnět, umí to s řetězcem řešit. „Je ovšem nutné, aby zaměstnanci získali sebevědomí v domáhání svých práv, například aby se nenechávali odvolávat ze zákonných přestávek a nenechávali si měnit rozvrhy směn ze dne na den, když ze zákona se musí alespoň dva týdny dopředu naplánovat,“ radí Burianová.