"Platy v Praze jsou v průměru o 33,9 procenta vyšší než v ostatních regionech státu, což oproti loňsku znamená nárůst rozdílu téměř o sedm procent. Přitom jen necelá čtvrtina společností přiznává, že uplatňuje regionální rozdíly při stanovení výše odměn zaměstnanců. Místní rozdíly ve výši platů tak zřejmě existují mezi jednotlivými společnostmi spíše než mezi regionálními pobočkami jedné společnosti," říká Dana Formánková z PricewaterhouseCoopers.
Zvyšující se odstup Prahy od zbytku republiky potvrzují, byť v daleko menší míře, i data Českého statistického úřadu. Jestliže v první polovině letošního roku průměrná pražská mzda v podnicích s více než 20 zaměstnanci vzrostla o 1550 korun, celorepublikový růst byl o 350 korun nižší.
Praha přitom předčí republikový průměr i v přepočtu na procentuální mzdový růst - a to mzdy v hlavním městě rostou z mnohem vyššího základu. Sami autoři průzkumu z PricewaterhouseCoopers, ale i Český statistický úřad upozorňují, že první pohled na statistiky může mást. Hlavní důvod je v tom, že v Praze má centrálu naprostá většina podniků a nejvyšší mzdy manažerů a odborníků tradičně rostou nejrychleji.
"Navíc zvolená metodika je taková, že mzdy konkrétního podniku se započítávají v kraji, kde má sídlo. Pokud tedy firma sídlí v Praze a má pobočky v dalších městech, statistika je zařadí do Prahy. Statistická data z průzkumu vedeného po jednotlivých pracovištích máme zatím naposledy za rok 1999," říká Jana Bondyová z Českého statistického úřadu.
Podobně hovoří i zástupci poradenské a konzultační společnosti PricewaterhouseCoopers. "Manažerské platy a platy špičkových odborníků určitě sehrály svou roli. Kdybychom například hodnotili plat obchodního zástupce v Praze a Brně, rozdíl by určitě nebyl tak velký," uvádí autorka studie Dana Formánková.
Firma se navíc zaměřila zejména na zahraniční společnosti působící v tuzemsku. Z celkového počtu 161 firem mělo tuzemské vlastníky jen sedm. Platové rozdíly přitom narůstají i mezi velkými městy a okolním regionem. Podle personalistů z podniků jsou přitom rozdíly dány historicky a zvyšují se právě díky tomu, že při stejném procentuálním růstu mezd je v absolutním vyjádření přírůstek v "chudších" oblastech vždy nižší.
"Tento model stále funguje, i když v čím dál tím menší míře. Rozšiřuje se počet profesí, kde se regionální rozdíly stírají. Například dobrého obráběče kovů seženete třeba stovky kilometrů od podniku a musíte mu nabídnout plat na základě celorepublikového průměru. A počty takových profesí se rozšiřují, nejde již jen o manažerské posty," uvedl například personální ředitel Škody Holding Michal Kraus.
Podle studie společnosti PricewaterhouseCooopers hrají při odměňování zaměstnanců kromě mezd čím dál tím větší roli i další nabízené výhody. Mezi nejběžnější z nich patří kromě tradičních forem, jako je příspěvek na stravování nebo sponzorování sportovních akcí, stále více také týden dovolené navíc.
Pět týdnů dovolené poskytují téměř dvě třetiny zaměstnavatelů. Téměř polovina firem přispívá pracovníkům také na penzijní pojištění. A to platí nejen pro zahraniční podniky, které tvořily jádro průzkumu PricewaterhouseCoopers. Například jeden z největších českých zaměstnavatelů - polostátní chemický koncern Unipetrol - bude od příštího roku podle personálního ředitele Šubrta nabízet příspěvek na pojištění ve všech svých závodech.
Již třetí rok po sobě rostou podle autorů studie mzdy v podnicích zhruba stejným tepem. Letos to je o 7,4 procenta a pro příští rok podniky plánují růst o 7,1 procenta. To je vyšší tempo, než jaké vykazuje inflace, která se pohybuje v posledních měsících kolem 4 procent. Reálné příjmy jdou proto nahoru.
