Pod turistickým svícnem je příjemná tma

Míst, kam by se dalo v historickém jádru Prahy chodit více či méně pravidelně na obědy, není zase tolik. Některá z nich se navíc dovedně maskují. Hladový chodec s průměrným tuzemským příjmem patrně projde Melantrichovou ulicí, aniž by kam vstoupil. Restaurace tu sice sídlí v každém druhém domě, ovšem jídelní lístky na notových stojanech na zápraží si libují v trojciferných sumách. Důvěru na první pohled nebudí ani pizzerie a restaurant Arena. Už jen to jméno. Dále však: zelený jazyk tepichu povyplazený ze dveří. A na něm dokonce občas postává číšník ve světlém smokingu. A přece je to lokál jako stvořený pro oběd "na lístečky". Ale pozor - pouze ve všední den, kdy je v jídelníčku takzvaná "vložka" - denní nabídka. O víkendech a státních svátcích jede jenom italská kuchyně. Sestup po příkrých schodech je cestou do slavné historie. Kam se poděla masivní mříž a vyhazovač, žasne pamětník. Nacházíme se totiž v prostorách bývalé dupárny té nejhorší pověsti - Narcisu. Její duch však už odsud dokonale vyvanul. Pod schody vlevo se skrývá velice útulná polední jídelna. Všude pečlivě prostřeno, plné vázičky... Na každém stole už čeká ke studiu připravená "vložka" i nápojový lístek, aby s těmi písemnostmi nemusel číšník běhat pokaždé extra. Vůbec - pokud jde o personál, důvody ke stížnostem by shledal snad jen notorický kverulant. Už to, že tu číšnice nevyštěkne: "K pití?!", nýbrž zeptá se: "Tak copak si dáte k pití?", potěší. Samozřejmostí je tu rovněž nabídnout po obědě kávu či dezert. Skvělé vystoupení tu při správné konstelaci předvádí přívětivý pan vrchní. Kmitá jako skutečný démon. Doporučí, donese, a přitom kasíruje u stolu naproti. Hostu chvíli trvá, než na to přijde. Ano, po place se míhá pan vrchní a jeho jednovaječné dvojče. Stejný trik s velkým úspěchem uplatnil například Boleslav Polívka v kusu Poslední leč, kde obsadil dvojčata do role jedné ošetřovatelky. Co denní lístek nabízí? Dvě až čtyři polévky za 15 Kč. Nezklamala žádná ze sedmi testovaných, vyhrála to kulajda. Mezi specialitami mají silné postavení jídla ze zvěřiny. Daňčí plec na jalovci s bramborovým knedlíkem a špenátem, kančí pečeně s červeným zelím nebo aspoň kuře a la bažant. Na své si přijdou milovníci krůty i bezmasých jídel. Následuje klasika v podobě gulášů, svíčkové, různých druhů knedlozel... Zvlášť jemné bývá kuřecí soté Stroganov. Celkem včetně specialit na dvacet možností v cenovém rozpětí 48 až 72 korun. Jen jednou neměla kachna kůrčičku, jinak je znát, že tu kuchař dělá svou práci s grifem i s láskou. Na denní lístek tu vždy zařazují dvě těstovinové kreace - jsme přece v pizzerii. Z její kuchyně vám ostatně přinesou cokoliv, co je na "velkém" jídelním lístku v rudých deskách. Módní gastronomické trendy jsou v denní nabídce zastoupeny třemi zeleninovými mísami: s kuřetem, s tuňákem či se šunkou a sýrem (45-48 Kč, česnekový či francouzský dresink). Za zmínku stojí zdejší vydařená káva. Není tedy pravda, že se s ní tradiční česká kuchyně neslučuje. Obrovský sál vpravo pod schody, kde za časů Narcisu vytáčela své piruety legendární Hra běnka, patří středomořské kuchyni a večer diskohudbě. Pec žhne, bazalka voní. Základní pizzy či těstovinové pokrmy lze pořídit do stovky, ovšem večer se tu dá pojmout i mnohem slavnostněji. Mořští živočichové, ryby, steaky... Však to známe z Itálie. V Areně vše k dostání ve srovnatelné kvalitě. Společnost spíš mezinárodní, ovšem žádná galerka jako kdysi. Noční diskotéka - to už je skutečně věc gusta. Řada lidí si stolní hudbu představuje trochu jinak.

Pizzeria a restaurant Arena, Melantrichova 5, Praha 1. Otevřeno denně 11-23, v jídelně až devadesát míst u stolu, v pizzerii s diskotékou ještě mnohem víc.

Útratu v bodovaných podnicích si autoři hradí sami. Žádná hvězdička je nejméně, pět nejvíc. Personál ani majitelé o bodování nevědí.

Prazdroj 12° 19 Kč * * *
Gambrinus 10° 16 Kč * *
kvalita obsluhy * * * *
celkový dojem * * *