Více lidí pracujících na směny má z celé osmadvacítky už jen Chorvatsko (do EU vstoupilo 1. července 2013), Slovinsko, Slovensko a Polsko, kde tento způsob zaměstnávání přesahuje 30 procent. Naopak velmi málo lidí zapojených do směnného provozu mají v Dánsku (5,1 procenta), Belgii či Francii.
V Česku pracuje na směny celkem 1,1 milionu lidí, z toho 504 tisíc tisíc žen a 605 tisíc mužů. Ačkoliv žen je v Česku v absolutním vyjádření méně, v relativním je jejich podíl stejný jako mužů, tedy 28,1 procenta. V Evropské unii je přitom podíl žen nižší než u mužů (16,4 procenta proti 19 procentům). Vysoký podíl mužů vykazuje v Česku zpracovatelský průmysl, ženy zase pracují na směny zejména v obchodních organizacích a ve zdravotnictví.
Podíl zaměstnanců pracujících na směny však podle statistiků v posledních letech klesl. Před šesti lety dosahoval 30 procent, od roku 2007 kolísal mezi 28 a 29 procenty.
Vůbec nejvíc lidí pracuje na směny ve zpracovatelském průmyslu (457 tisíc), dále v obchodě (148 tisíc) a ve zdravotnictví či v sociální péči. Naopak vědci, technici, bankéři či pojišťováci pracují na směny minimálně. Nízká úroveň směnnosti je i ve stavebnictví.
Nejvyšší podíl pracujících na směny je ve skupině nejmladších zaměstnanců do 25 let, kde se pohybuje okolo 40 procent. To je však způsobeno nižším počtem mladých zaměstnanců proti starším. S přibývajícím věkem podíl směnových pracovníků klesá.
V porovnání krajů se nejméně pracuje na směny v Praze (18,3 procenta). Naopak v Královéhradeckém, Pardubickém, Moravskoslezském kraji a kraji Vysočina si takto vydělává třetina zaměstnanců.