Sedmnáctého ledna tohoto roku odjížděl Vlastislav Bříza, šéf českobudějovického Koh-i-nooru, z práce jako obvykle. Krátce po osmnácté hodině nasedl do svého Audi Q7 a pomalu vyjel k domovu na okraji Českých Budějovic. Nespěchal a okolní provoz téměř nevnímal. Věděl, že na něho doma čekají únosci.
Přibližně o hodinu dříve se na benzinové pumpě firmy Pletka v Česnovicích, které leží na hranici jihočeské metropole, sešlo kvarteto toužící po hotovosti. Nejkratší cestu měl údajně domácí Jiří „Čára“Werner, již jednou trestaný pro nedovolené ozbrojování, jenž si přezdívku vysloužil kvůli svým tělesným proporcím.
Z Prahy dorazila ve vypůjčeném voze trojice vedená Františkem Kovalíkem, který s Wernerem už několik kšeftů udělal. Tentokrát je čekalo velké sousto.
Dle informací tipaře vystupujícího pod jménem „Bulhar“ mělo jít o dvacet až čtyřicet milionů korun. Tehdy mezi nimi zřejmě ještě panovala důvěra. Minulý týden si v soudní síni už nemohli přijít na jméno.
Většina únosů není nahlášena
Loni bylo dle oficiálních policejních statistik uneseno 16 lidí, kolik z nich kvůli penězům, nechtějí policisté rozkrýt. Podle náměstka ředitele Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu (ÚOOZ) Hynka Vlase většina takových činů zůstane nenahlášena.
„Vesměs jde o případy, kdy podnikatel přišel k penězům všelijak,“ říká Vlas. Takové lidi si zločinci pochopitelně vybírají nejraději. Mají větší jistotu, že budou držet jazyk za zuby.
To však není případ Vlastislava Břízy. „Nic jsem neukradl, nic jsem nezprivatizoval, jen prodávám tužky,“ říká rozhořčeně šéf českobudějovického podniku, který zaměstnává přibližně 1000 lidí. Přesto se dostal do hledáčku skupiny, která má za sebou 34 přepadení a vloupaček.
Poslední akce však nešla podle jejich plánu. Zdá se, že si ve známém podnikateli vybrali příliš velké sousto. Poté, co si čtyři kumpáni vyměnili pár slov na pumpě, rychle odjeli na nedaleké sídliště. Od té doby se jejich výpovědi liší.
„Pražáci“ tvrdí, že výbavu na akci dovezl Werner, ten hovoří opačně. Podle prvních šla parta Břízovi jen domluvit, aby vrátil jakési dokumenty, Werner přiznává, že pásli po penězích. Každopádně si oblékli černé vesty, vzali kukly, vysílačky, několik nožů, pistolí a zásobníků. Minimálně jedna zbraň měla v komoře ostré náboje.
Takto posilněni se vydali přes ztemnělé pole k nedalekým domkům na dobré adrese. Jeden z nich patří například šéfovi Madety Milanu Teplému. Kvarteto neomylně zamířilo zezadu k zahradě Vlastislava Břízy. Před měsícem si v jejím plotě uvolnili několik planěk.
Domů v neprůstřelné vestě
„Je mi z toho zle. Šli po penězích, ale já přece doma vůbec nic nemám,“ namítá Bříza. Podle něj mohli najít maximálně dvě stě eur, která používá při cestách do Rakouska a několik tisícikorun.
„Nemám nijak přehnanou osobní spotřebu. Obědvám ve firemní jídelně, hotovost mi k ničemu není,“ tvrdí muž, jehož souhrnný majetek loni časopis Týden ohodnotil na 1,5 miliardy korun.
Čtveřici by asi stejně nepřesvědčil. Podle Wernerovy výpovědi byli připraveni Břízu i manželku spoutat a kromě hotovosti si vymoci přístup do firemních trezorů či platebních karet. Měli však smůlu. Někdo z jejich okolí promluvil a policie o chystané akci dopředu věděla.
Bříza dostal na cestu domů z práce neprůstřelnou vestu, za předními sedačkami jeho vozu se skrývali dva příslušníci zásahové jednotky.
Přibližně v půl sedmé se před jeho kapotou začala automaticky otevírat vrata od zahrady, kde čekali schovaní „únosci“ a ještě lépe ukrytí příslušníci URNA. Ti byli také v domě, kde v zamčené koupelně chránili Břízovu manželku.
„Čekal jsem útok, hned jak vystoupím z auta,“ vzpomíná šedesátiletý manažer. K jeho překvapení se nic nedělo. Bříza se tedy vydal k domu.
U dveří zjistil, že nejdou odemknout. Neztratil duchapřítomnost a ještě jednou se vrátil k autu a předstíral, že telefonuje manželce. Teprve když stanul před vstupními dveřmi podruhé, strhla se mela.
„Jen si pamatuji, jak letím dveřmi dovnitř, všude je hrozný křik a po podlaze se rozstřikují střepy z vázy v předsíni,“ říká Bříza, který má rád výtvarné umění.
Trojice ze zahrady byla během několika okamžiků zadržena. Čtvrtý, Werner, kterého zbylí obžalovaní dnes označují za policejního provokatéra, hlídal s vysílačkou příjezdovou cestu. Když viděl zakuklence jedoucí v autech za Břízou, utekl.
Tři dny byl podle své výpovědi „zalehlý na matraci“, pak zmizel v Rakousku. Policie ho zatkla společně se zbylou částí gangu teprve předminulý týden, když se vrátil do Česka.
Rusové a Čečenci jsou pryč, žezlo převzali Češi
Oproti všeobecně rozšířené představě nestojí za únosy a vydíráním ruské nebo čečenské mafie, ale domácí galerka.
„V posledních čtyřech zadržených skupinách, včetně Berdychova gangu, jsou téměř všichni Češi. Rusové už jsou pryč,“ říká náměstek ředitele ÚOOZ Vlas. V tom se dnes situace liší od devadesátých let. Důvod?
Podle Vlase už není Česko pro mezinárodní skupiny tak zajímavé. S mírnou nadsázkou řečeno: usídlilo se tady mnoho bohatých Rusů, kteří chtějí mít v zemi klid.
Cizojazyčně hovořící skupiny se také přeorientovaly na jiné trestné činy. Jde hlavně o drogy. Jejich žezlo v únosech a vydírání se stejnou brutalitou převzali domácí darebáci.
Likvidace skupiny, která si vyčíhla také Břízu, je tento rok již třetím zásahem ÚOOZ. V létě proběhla akce Zádamský, při níž se dostal za mříže gang, který několik let terorizoval přibližně osmdesát podniků v západních Čechách.
Neposlušným podnikatelům vyhrožoval mimo jiné smrtí v kleci se lvem Brutusem, kterého choval sám šéf Milan Zádamský. Téměř všichni poškození mlčeli.
Na počátku roku byla dopadena skupina tvrdých vyděračů z východních Čech při akci Dvůr. Podle Vlase začíná být zločin v podnikatelské sféře stále sofistikovanější a chytřejší. Vyděrači si na svou činnost dokonce zakládají firmy.
„Skupují pohledávky a směnky a pak peníze všemi prostředky vymáhají,“ říká Vlas. Ke kancelářskému vybavení „podnikatelů“ ze Dvora Králové patřil samopal, tři pistole nebo střílecí tužka.
Vlase doplňuje spolumajitel bezpečnostní agentury Skatach David Vedral. Podle něj trend vydírání a únosů stále roste. „Často jde jen o výhrůžky, ale ani ty nelze podceňovat,“ říká Vedral, jenž za jeden den individuální ochrany účtuje minimálně pětadvacet tisíc korun.
Na bezpečnost vynakládají lidé miliardy ročně
Celkem se v odvětví zabezpečení osob a domácností protočí podle odhadů lidí z branže asi tři až čtyři miliardy korun ročně. Podle majitele firmy Probin Jiřího Schmidta, který se specializuje na vyhledávání odposlouchávacích zařízení, se u nás utratí jen za štěnice a jejich eliminaci přibližně sto milionů.
Ročně se podle něj prodá pět až deset tisíc odposlouchávacích zařízení a úměrně s tím roste také počet firem a podnikatelů, kteří se proti nim chtějí nebo musí bránit. „Letos vyrosteme asi o třicet procent,“ říká o své firmě Schmidt.
Další stovky milionů spolykají náklady na technické zabezpečení domů a aut, kamerové systémy a nakonec i na osobní strážce. Ti jsou však podle šéfa agentury Securitas Michala Kuníka spíše „třešničkou na dortu“.
„Každý podnikatel musí začít s bezpečností sám u sebe. To znamená nejprve upravit vlastní chování tak, aby se minimalizovalo riziko přepadení,“ říká Kuník.
Podle něj si mnoho zámožných lidí zatím neuvědomuje, že by se mohli stát obětí zločinu. Tomu odpovídá i případ šéfa Koh-i-nooru Vlastislava Břízy.
Ochranu jsem podcenil
„Je fakt, že jsem bezpečnost úplně podcenil,“ přitakává Bříza, který si už staví nový, bezpečnější dům.
Soud s jeho třemi „únosci“ byl odročen na konec října, ale v případu zatím zůstává několik nejasností. Například to, kdo a proč policii na přepadení s předstihem upozornil. Vlas z ÚOOZ nechce úlohu utajeného svědka komentovat.
„V podsvětí spolehlivě fungují základní emoce, jako je závist, nenávist a lakota,“ tvrdí Vlas. Podle něj je běžné, že se dlouhodobě „úspěšní“ zločinci časem znelíbí svým méně zdatným kolegům. „Ti dobří rozhazují peníze, mají holky a pěkná auta. Pak stačí, když někoho odmítnou vzít do party,“ dodává.
Gangy za mřížemiAkce Kasař Akce Záda Akce Dvůr Akce Berdych |
