Je hodně podnikavý a hodně toho zažil. V osmdesátých letech dělal zvukaře v Divadle Semafor, po revoluci začal podnikat a za posledních dvacet let s krátkou výjimkou nebyl nikde zaměstnaný. Působil v televizní reklamě, realitách a teď by rád pronikl do kosmetiky. Má to háček: nemá peníze a bydlí v autě.
Šedesátiletý muž nechce uvádět své plné jméno, redakce jeho totožnost zná. Sám přiznává, že není kladný hrdina, jsou za ním dluhy v řádu stovek tisíc a exekuce. Zároveň má však také neutuchající puzení do podnikání.
Kosmetický senVladimír V. si vytvořil značku Bouchon de Bohéme, která se má zaměřovat na kosmetiku pro ženy. Podle něj na trhu chybí nabídka značkových krémů v nižší cenové hladině mezi sto až sto padesáti korunami, kam se značkovým výrobcům už nevyplatí cílit reklamu. Prodávat chce hlavně přes internet a s podporou vzorků. Prý už má hotový průzkum mezi 146 ženami, shání sedm milionů korun. |
V posledních letech se však Vladimíru V. nedaří, jak by chtěl. V březnu mu došly peníze na pronájem bytu, část prý investoval do kosmetických vzorků, a než by začal pracovat a mít méně času na svůj vysněný byznys, raději se přestěhoval do auta. Bydlí v audi, které pamatuje lepší doby jeho podnikání.
Každé ráno vstává a jde do veřejné knihovny, kde se zadarmo připojí k internetu. Přes něj shání potenciální investory do svého posledního byznysu.
"Chci potomkům předat prosperující firmu," říká Vladimír V. s tím, že práci sice shání, zároveň ale chce mít co nejvíce času na rozjezd svého podnikání.
Skončilo u velkých plánů
Jeho jediný veřejně dohledatelný majetek je dvanáctiprocentní podíl v akciové společnosti EDG, která byla založena v předkrizovém červnu 2008 a měla se soustředit na development nemovitostí v Rusku. Majoritu v ní ovládá František Příkaský, jenž je jinak spolumajitelem úspěšné firmy RD Rýmařov.
Podle něj znal Vladimír V. někdejšího obchodního radu Ruska, přivedl ho ke stolu a měl vzniknout společný byznys. Firma však zatím spí, k žádnému projektu nedošlo. "Buď v dohledné době nějaký projekt rozjedeme, nebo firmu zrušíme," plánuje Příkaský, jenž zároveň dodává, že si Vladimír V. na svůj podíl vzal od jejich společnosti půjčku. Ani z případného prodeje podílu mu tedy peníze přijít nemohou.
Bez baterie. Luxusnímu vozu došla baterie. Vladimír V. tak má například problém s větráním, elektrická okénka se nestahují.
Kancelář i domov. Ač bydlí v autě, nikdy nevychází bez obleku. E-maily vyřídí zdarma v knihovně a umí získat starší pečivo. Jiné jídlo občas dostane.
Na podobný příběh podnikatele-bezdomovce si vzpomíná i šéf Centra sociálních služeb Praha Tomáš Ján. "Kdysi jsem na lodi Hermes, kterou využívají k přespání bezdomovci, potkal zkrachovalého podnikatele. Každé ráno se čistě oholil, nasadil kravatu a vyrazil do Prahy shánět práci," vzpomíná Ján.
Podle něj měl muž za sebou krach podniku a těžký rozvod, ale nakonec se mu podařilo vrátit do běžného života. "Když jsem ho naposledy potkal, říkal, že pracuje někde na call centru za 18 tisíc hrubého, pronajal si garsonku a zjistil, že vlastně víc nepotřebuje," dodává Ján.
Podle statistik jím vedeného centra jsou v Praze zhruba čtyři tisíce bezdomovců, z toho tisícovka přespává přímo na ulici. Existuje sice například program Z ulice do bytu, v němž se sociální pracovníci pokoušejí pomoci lidem opět zajistit bydlení a práci, ale podle Jána je úspěšnost návratu v řádu procent. Krize po roce 2008 prý množství Čechů bez domova výrazně nezvýšila, počet kolem čtyř tisíc je v posledních letech stabilní.
Vladimír V. má podle svých slov podporu v bývalé manželce, která mu občas vypere a nabízí mu azyl, pokud si najde zaměstnání. On chce ovšem stále prorazit se svým podnikáním. Její vyjádření se získat nepodařilo.
Jak odejít z uliceAby si člověk bez domova mohl požádat o dávky v hmotné nouzi, musí se nejprve evidovat na úřadě práce v místě svého trvalého bydliště. Podmínkou je mít zrušený či pozastavený živnostenský list. Pak může požádat například o příspěvek na živobytí, který je až 3 410 Kč měsíčně. Dávky na živobytí a doplatek na bydlení nemohou exekutoři zabavit. |
Majitel firmy Jablotron Dalibor Dědek, jenž letos v zimě koupil pražským bezdomovcům nafukovací halu, ale nakonec mu magistrát neumožnil ji nikde postavit, má pro situaci lidí bez domova pochopení.
"Občas se na nás obracejí i lidé, kteří měli kdysi zajímavý byznys, ale z nějakého důvodu jim přestal fungovat. Pak mají obrovský problém s návratem do práce, protože jakmile vykáží první příjem, padnou na ně předešlé dluhy," popisuje Dědek, jenž patří mezi české miliardáře a jeho hlavním oborem je výroba zabezpečovací techniky.
Občas takové lidi zaměstná, ale obvykle podle něj nevydrží splácet dost dlouho, aby se z problémů dostali, a opět do nich padají.
Vladimíra V. zná osobně také Jiří Suchý, šéf Divadla Semafor, kde kdysi pracoval. "Vždy měl hodně velkých projektů, ale pokud vím, moc z toho nedopadalo. Takže mě jeho současná situace ani moc nepřekvapuje. Ale je to slušný člověk a svým způsobem je mi ho líto," dodal Suchý.
