"Těch materiálních věcí mají lidé spoustu, ale zážitky jim nikdo nevezme" říká Vavříková. Firmu Allegria začala rozjíždět zhruba před dvěma roky, ale zatím největší zájem projevují lidé v posledním půlroce.
Postup vybírání netradičního daru připomíná napínavý hollywoodský thriller Hra s Michaelem Douglasem v hlavní roli. Firma si nejdříve vyžádá základní údaje o obdarovaném včetně jeho či jejích zálib.
Na jejich základě pak do čtyřiadvaceti hodin sestaví program na tělo. Ve srovnání s téměř gangsterským Douglasovým příběhem však Allegria nabízí přece jen schůdnější formy zábavy.
 |
"Když víte, že dotyčný rád fotí, dáte mu například den ve fotografickém ateliéru. Když má rád adrenalinové sporty, tak den potápění v lomu," líčí Vavříková. V nabídce má také let balonem, kurz vaření, školu smyku nebo barmanské školení.
S kamarádkou Janou Snopkovou, která do společnosti vložila řadu nápadů, ale časem firmu kvůli nedostatku času opustila, našly mezeru na trhu a ve svém oboru je Allegria na českém trhu jednou z mála. "Linda je mladá, energická a neuvěřitelně schopná holka. Na svůj věk je velice vyspělá," říká o své bývalé obchodní partnerce Snopková.
Allegria má dnes kolem šedesáti partnerů, tedy osob či firem, které program klientovi zajistí. Vavříková zaměstnává především studenty a s klienty většinou do styku nepřichází. Internetový obchod jí umožňuje skrýt svůj nízký věk před případnými pochybovači. Jak však sama říká, její zkušenosti s klienty a zaměstnanci jsou spíše kladné.
"Problém s autoritou záleží na povaze člověka a mé schopnosti s ním komunikovat. Myslím, že to zvládám docela dobře," říká. Po dvou letech vlastních zkušeností s podnikáním již plánuje další rozšíření své firmy. Největším úskalím je podle ní shánění nových partnerů, kteří by aktivity zajistili zejména v regionech.
Netají se však tím, že nápady na nové kurzy a akce, které by mohla nabízet na internetových stránkách společnosti, sbírá mezi přáteli a někdy s novými podněty přicházejí i sami klienti.
"Ozývali se známí, kamarád třeba říkal, že umí šermovat a mohl by to někoho naučit," uvádí jako příklad. Linda Vavříková stále pokračuje ve studiu. Nedávno ukončila bakalářské studium žurnalistiky na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy a nyní studuje na magistru.
Redaktorka ze mě nebude
"Dodnes občas píši a oblast médií mě zajímá, ale redaktorka ze mě už asi nebude," říká o představě své původní profese. Do školy podle svých slov vždy chodila spíše za kamarády, než aby načerpala vědomosti. Fakt, že má vlastí firmu, občas pociťuje mezi svými vrstevníky jako handicap.
"Mám kamarády, kteří nemají problém zavolat a říct: Jdeme ve dvě na Petřín. To já prostě nemůžu. Nikdy jsem neměla studentský život," připouští. Vavříková má uspěchaný životní styl, ale nevydrží jen tak odpočívat. Říká o sobě, že je hyperaktivní a stále musí něco dělat.
Od svých osmnácti let nežije se svými rodiči. Odmítá, že by někdy vkládali peníze do jejího podnikání. Nové boty nebo útratu v restauraci si vždy platila sama.
"Myslím si, že vše, co dělám, musí mít smysl, musí být přínosem, ať už morálním, finančním nebo osobním," shrnuje Vavříková svůj přístup k životu. Podle ní se dá stihnout hodně věcí najednou a mnohé dokázat. Jenom člověk musí opravdu chtít.
