„Zvýšily se obavy o vývoj německé ekonomiky, zejména v průmyslu,“ říká Hans-Werner Sinn, šéf mnichovského institutu Ifo, který údaje o důvěře sbírá mezi sedmi tisícovkami německých firem. Přestože loni německá ekonomika stoupla o 1,7 procenta a stejný růst očekává vláda i pro letošek, podnikatelé jsou ostražití.
O německém pesimismu vypovídá mimo jiné nižší ochota firem dávat peníze na investice. Podle údajů Bundesbanky se jejich podíl na německém hrubém domácím produktu smrskl z 24 procent v roce 2000 pod 19 procent loni. Nižší byl jen v roce 2009.
Trhy začátkem roku zasáhly silné výprodeje, globální poptávka slábne a německá populace stárne. „Hlavním strašákem je teď slabá Čína. Letos bude pravděpodobně negativní dopad Číny sílit, a investice tak těžko budou citelněji zrychlovat,“ říká hlavní ekonom Poštovní spořitelny Jan Bureš.
„Ekonomové včetně nás už několik let říkají, že právě tohle bude ten rok, kdy investice půjdou nahoru. Ale vždy se objeví něco, co výhled zhatí, ať už to bylo dění na Ukrajině, či nyní v Číně. A investice se zase odloží. Dlouhodobým důsledkem je oslabení růstového potenciálu,“ říká Timo Klein, ekonom poradenské společnosti IHS Global Insight.
Levné peníze nelákají
Německé firmy přitom paradoxně neměly peníze nikdy tak blízko na dosah jako nyní. „Firmy by měly využít výhody nízkých úrokových sazeb, než příležitost pomine. Pokud se to podaří, mohli bychom nastartovat růst,“ říká šéf německé burzy Carsten Kengeter.
Jenže nízké úroky mohou podniky od investic zároveň odrazovat. „Dávají pocit, že je ‚nenormální a nebezpečná‘ doba. A navíc motivují banky, aby nepůjčovaly podnikům, ale místo toho hnaly peníze do portfoliových krátkodobých spekulací,“ doplňuje ekonomka Next Finance Markéta Šichtařová.
Problém podle ní může být také v tom, že finanční krize, která zasáhla svět před pár lety, neměla očišťující účinek. Spousta neefektivních firem díky státním penězům přežila. „Tyto slabé články dnes nemají sílu inovovat a investovat, už neměly dávno existovat. Proto musí přijít nová velká krize, která je zruší – a právě nízké investice jsou předzvěstí,“ míní Šichtařová.
Pokud dnes německé firmy investují, dělají to za hranicemi. Třeba výrobce světel Osram Licht zahájí v březnu výstavbu továrny v Malajsii za miliardu eur. Výrobce baterií Manz hodlá přesunout výrobu z Německa do Číny a na Tchaj-wan. A druhý největší německý výrobce chemických produktů Evonik plánuje kvůli vysoké poptávce postavit závod v Singapuru.
Nejde však jen o podniky, zpátky se drží také státní pokladna. „Z veřejných zdrojů Němci neinvestují ani tolik, kolik by mohli v rámci pravidel udržitelných veřejných financí,“ upozorňuje hlavní ekonom UniCredit Pavel Sobíšek. Němci přitom zaznamenali loni nejvyšší přebytek od sjednocení země: státu, spolkovým zemím a obcím zůstalo na účtech 19,4 miliardy eur, dvakrát víc než o rok dříve.
Nejistota pro Evropu
Bez rozjeté německé lokomotivy však může pocítit problémy celá Evropa. Ostatní velké země, jako Francie či Itálie, jsou na tom, co se růstu hrubého domácího produktu týče, ještě hůře. „Zatím v Evropě není nikdo, snad s výjimkou Britů, kdo by měl byť jen vzdáleně našlápnuto na to, aby nahradil německou ekonomiku,“ říká Šichtařová.
Pro Česko nemusí být neochota německých firem úplně negativní zprávou. „Německá ekonomika se bude o něco více spoléhat na nákupy vlastních spotřebitelů. Česko dokáže těžit právě z rozjezdu spotřeby tamních domácností, mnohem víc než z německých vývozů nebo investic,“ říká Bureš.
Pokud by však začali Němci utrácet méně, Češi už by to pocítili.
Zatím však, co se týče investic, těží Česko ze stále výrazně nižších mzdových nákladů. „Jakmile se tato výhoda omezí, půjde míra investic zřejmě dolů, protože z hlediska ostatních parametrů se nás budou vesměs týkat trendy západní Evropy,“ doplňuje Sobíšek.
