Zatím je trochu předčasné mluvit o pádu Itálie, některá čísla ale ukazují, že i s touto možností se musí počítat. Zemi se neúnosně prodražují půjčky, úroky u desetiletých dluhopisů se blíží nebezpečné hranici sedmi procent (v úterý až 6,74 %), kdy už dotyčné zemi nikdo na trhu není ochoten půjčit, a je tedy nucena požádat zahraniční partnery o finanční pomoc. To byl případ Řecka, Portugalska a Irska.
Italské bolestivysoký dluh: nízký růst HDP: ztráta konkurenceschopnosti |
Jenomže Itálie není Řeckem z periférie eurozóny, ale její třetí největší ekonomikou. Má obrovský dluh (1,9 bilionu eur) a v dalších letech se ještě bude muset zadlužit. Podle ekonoma Davida Marka z Patria Finance během tří let bude potřebovat dalších 1,05 bilionu eur na dofinancování svých potřeb. "Pikantní je, že Itálie chce tento týden prodat dluhopisy za 200 milionů eur," říká ekonom společnosti Next Finance Vladimír Pikora a záchranu Itálie přirovnává k porodu ježka.
V příštím roce bude muset podle Patria Finance země refinancovat dluh za 350 miliard eur a většinu z této sumy bude nucena sehnat v zimě nebo na jaře. Na to, zda Itálii investoři půjčí, teď pochopitelně nikdo neodpoví.
Itálie může strhnout Španělsko i Francii
"Pokud by Itálie musela požádat o pomoc Evropskou unii a Mezinárodní měnový fond, nejspíše by také následovalo Španělsko, které by potřebovalo v letech 2011 až 2013 zhruba 600 miliard eur. V hledáčku spekulací by se mohla objevit také Belgie, která ve stejném období bude potřebovat refinancovat 250 miliard eur. Na trhy by se nebylo podle plánu schopné vrátit Portugalsko ani Irsko, u Řecka je to již jasné," líčí katastrofický scénář David Marek.
Ekonom také odhadl, že záchranné fondy EU a MMF by se musely nafouknout ze současných 750 miliard eur až na 2 biliony eur. To by odpovídalo 40 procentům HDP těch zemí eurozóny, které by samy nemusely žádat o pomoc. Lavina problémů by mohla navíc strhnout i Francii, která na tom také není nejlépe s rozpočtem a hraje o udržení nejlepšího ratingu AAA.
Ekonomika Itálie značně utrpěla finanční krizí v minulých letech a ještě delší dobu jí trápí velmi nízký růst hospodářství a nízká konkurenceschopnost. V roce 2009 byla 9. největším exportérem ve světě a se zahraničními ekonomikami je mnohem více provázaná než Řecko. Do EU vyváží zhruba 60 procent zboží, nejvíce do Německa, Francie a Španělska.
Hořlavinu do ohně nyní přilévá politická situace v zemi a hrozící rozpad vlády Silvia Berlusconiho. Politický brontosaurus sice klíčové úterní hlasování o závěrečném účtu zatím ustál, ale rozložení sil v koalici ukázalo, že vláda přišla o většinu a je nestabilní. Pro trhy to není dobrý signál. (čtěte Berlusconi přežil hlasování, ztratil ale většinu v parlamentu)
Nejen z úst ekonomů, ale i politiků zaznívá, že italská ekonomika je příliš velká na vnější pomoc. "Myslím si, že kdyby došlo ke stejné situaci, k jaké došlo v případě Řecka, tak prostě není v silách členských států Evropské unie poskytnout takovou pomoc," poznamenal na setkání ministrů financí EU Miroslav Kalousek. Obdobně se vyjádřila rakouská ministryně financí Marie Fekterová.
Jak z toho ven?
Vladimír Pikora předpokládá, že nebude trvat dlouho a Itálie požádá o pomoc. "Je jen otázkou času, než výnosy desetiletých státních dluhopisů překonají sedm procent," nebere si servítky. Ekonom David Marek napsal, že už nyní je možné Itálii považovat za insolventní, protože si může při pokračování současné makroekonomické situace (růst HDP o 1 procento, inflace 2 procenta...) dovolit platit úrok pouze 4,6 procenta.
Nabízí se dva způsoby řešení problémů. Buď Itálie jasně ukáže vůli a schopnost jít cestou reforem, nebo dosáhne snížení výnosů u dluhopisů na únosnou mez; v tomto smyslu by pak mohla intervenovat Evropská centrální banka. "Ta jediná může udržovat italské výnosy pod snesitelnými úrovněmi," říká hlavní ekonom Era Poštovní spořitelny Jan Bureš.
Některé ekonomické reformy už rozkolísaná vláda slíbila. Zahrnují třeba privatizaci, podporu investic do infrastruktury nebo liberalizaci pracovního trhu. V parlamentu by se měl "úsporný balíček" projednávat příští týden.
Podle Jana Bureše má Itálie momentálně vyrovnaný primární rozpočet, tedy rozpočet bez splátek úroků, a není tedy nutné hledat další peníze. Problémem je ale nízký ekonomický růst.
"Je třeba zatočit s nízkou účastí Italů na trhu práce - pouze 60 procent Italů ve věku 15 až 64 let má práci nebo ji aktivně hledá. Itálie má velice nízkou zaměstnanost mezi ženami i starší populací a přitom má jednu z nejhorších demografických prognóz v EU," dodal Bureš.
