Jak sám Láska říká: „Je to relativně malý obchod, který neměl vliv na pád banky.“ Ovšem jde zatím o první pátrání, které policie dotáhla do konce.
Proč jste právě tento případ z kauzy IPB uzavřeli jako první?
Oproti tomu, co tady kolem IPB prověřujeme dál, je to relativně jednoduchá a malá kauza.
V případu RIF byl obviněn jen Libor Procházka. Jak to?
Pouze on měl při schvalování obchodů, které jsou předmětem obvinění, informace, z nichž je jasné, že tento obchod je pro banku ztrátový.
Jak těžké bylo rozkrýt tento případ, kolik na něm dělalo lidí?
Největší kus práce odvedl kolega z mého týmu major Jan Paluska.
Jeden člověk?
Na celé kauze IPB průběžně pracují tři čtyři lidé. Což je málo.
Jak je to možné? Vždyť to je mezi hospodářskými delikty největší kauza? Navíc může být průlomová - poprvé by soud mohl říci, že to, co se dělo ve velkých bankách, je trestné...
Náš útvar je objektivně přetížený. Volní lidé, kteří by na tom mohli pracovat, prostě nejsou. Když chceme posily zvenku, vždy narazíme na totéž: obsazení úřadů se řídí podle tabulek. A tady jsou všechna tabulková místa obsazená.
Ale vždyť ministři, dokonce i premiér, říkali, že právě závažná hospodářská kriminalita je prioritou...
To říkají médiím. Co vám na to mám říct?
Je nedostatek lidí jediným důvodem, proč se řadu kauz nedaří dotáhnout do konce?
Je jich víc. Vážné je, že na to kapacity policie nestačí. Na podobně závažných kauzách by měly pracovat týmy. Kauze IPB by slušela skupina o 10 až 12 lidech. Byli by tam radové se znalostí vyšetřovacích procesů, kriminalisté, analytici, kteří se vyznají v operacích s akciemi. Měli by tam být lidé znalí bankovního prostředí.
Taková skupina by zvládla 90 procent činností, na zbytek by se najali konzultanti.
A co kvalita vyšetřovatelů?
To je druhá věc, ta hraje nemenší roli. Je pravda, že když si policie někoho vyškolí, dá do toho nemalé peníze - do studia bankovnictví, zahraničních stáží - pak ho neumí udržet. Pokud má policista dělat na takových kauzách, musí být nadstandardně schopný. Jenže takový má v soukromé sféře dvakrát třikrát vyšší příjem a klidnější život. Kterýkoliv soukromý subjekt ho velmi snadno přeplatí. Policie neuznává princip topmanagementu. Když si vypěstujeme odborníka, tak tabulky řeknou, kolik smí brát. Pak se stane, že špičkový odborník a řadový policista se liší v platu o šest tisíc. To není přiměřené. Faktorů je ale víc.
Například?
Roli hraje i to, že hospodářská trestná činnost má obrovskou provázanost do zahraničí. Získávání mezinárodní právní pomoci vždycky zabere hodně času. Pomoc z „řádných“ států přijde, ale i to trvá. Pod tři měsíce se jednoduché případy právní pomoci nevejdou. A to už nemluvím o daňových rájích, off-shorových firmách, které nás buď ignorují, nebo odpovědí za rok i dva. To je specialita hospodářské kriminality: hodně řízení se protahuje. K nekalostem tohoto typu se často off-shory využívají. Jenže řada daňových rájů právě žije z toho, že tam jsou peníze i dokumenty v bezpečí před policií. Tam se prostě ztratí stopa.
Proč IPB šla rychleji než případ Komerční banky, kde například kauza Baraka Allona zvenku vypadá jako průzračný tunel?
V týmu mám maximálně schopné lidi a pracují na tom nadstandardně. Běžně tu jsou deset hodin denně a dělají doma o víkendech. Ale to není normální a vlastně by to tak ani být nemělo. Na IPB děláme rok a za optimálních podmínek by to šlo i rychleji. Musel bych ale mít deset takových lidí - to je začarovaný kruh.
Která fáze šetření bývá nejtěžší?
Ta poslední. Když se prokáže skutkový stav, najdete obchody, které mohou být trestným činem. Pak musíte určit osoby, které za to ponesou trestněprávní odpovědnost.
Chybějí dokumenty?
V kauze IPB? Ano, prostě nejsou.
Miloš Zeman přirovnal zásah proti IPB ke stětí hlavy mafiánské chobotnice. Sedí takové přirovnání?
Můj názor není důležitý. Hlavní je, zda byl porušen zákon, ten nezná takové termíny, jako je mafie.
Před volbami jste nechtěl o vyšetřování IPB hovořit. Bál jste se, že se někdo v předvolební kampani bude chlubit vaší prací?
Když se to vezme do důsledků, žádná vláda nemůže ovlivňovat trestní řízení. Je nezávislé a záleží pouze na policejním radovi a státním zástupci. Všechna prohlášení politiků jdou mimo nás, nemohou mít vliv na vyšetřování. Politika a trestní právo se myslím neprolínají.
Skutečně si to myslíte? Právě kauza IPB je v tomto směru výjimečná.
To je pravda.
Necítil jste nikdy tlak od politiků?
To, že se o té věci hodně psalo v novinách a politici se k ní vyjadřovali, si někdo může jako tlak vyložit, ale v reálu to na vyšetřování dopad nemá. Objektivní tlak tu nebyl.
Problémy v bankách kulminovaly koncem 90. let. Plynuly z činů, které se odehrály ještě dříve. Neblíží se doba, kdy už vaše práce nepůjde dokončit kvůli promlčení těch činů?
To ano. Je tu manko nabrané v 90. letech, které se nepodaří dohnat. Je pravděpodobné, že některé kauzy budou promlčeny. Pokud dokážeme něco z konce 90. let dostat před soud a vyslovit vinu, bude to působit na podnikatele jako výstraha. Teprve pak si opravdu řeknou: tak tento typ obchodů je trestný čin. Bude to působit jako prevence.
Jaký obrázek jste si udělal o českých bankéřích?
Byli tací, kteří své práci rozuměli, ale setkal jsem se i s vrcholovými manažery, kteří brali sto tisíc měsíčně a ve finále tvrdili, že tomu nerozumějí, a měli na to speciální odbor. Věřím tomu, že to nebylo účelové a že tomu opravdu nerozuměli. Setkal jsem se s případy, kdy porušení zákona bylo natolik přímočaré, že bankéři jen spoléhali na to, že to prostě nepraskne. Naopak jsem se setkal i s případy, kde podezřelé obchody připravovaly desítky lidí z najatých právních kanceláří. To jsou pak těžcí soupeři.