"Není to žádné znárodnění," dušoval se ve středu polský premiér Donald Tusk. Na mysli měl zřejmě skutečnost, že peníze na soukromé penzijní účty, kde je fondy zhodnocují, se vyvádějí z povinného penzijního pojištění. Poláci tedy nepřidávají nic z vlastní kapsy.
V Polsku i po provedení navrhovaných změn penzijního systému zůstane poměrně masivní druhý pilíř, ale polovina z dosud uspořených prostředků, které v něm penzijní fondy nashromáždily bude "zabavena". Jde o polské státní dluhopisy, které penzijní fondy nakupovaly, jež stát převezme a následně zruší. Fondy tak přijdou o polovinu spravovaného majetku.
Snížení dluhu a návrat střadatelů do státního systému
Výrazně se tak sníží polský státní dluh, který touto operací v příštím roce klesne z dnešních více než 55 procent HDP pod padesát procent. Šedesát procent je přitom "finanční brzdou" zakotvené maximum a Tuskova vláda by proto během dvou let, tedy těsně před termínem řádných voleb, mohla mít problémy s navyšováním výdajů státního rozpočtu, což by pro ní mohlo být velmi nepříjemné.
Zároveň stát plánuje vyvést z penzijních fondů značnou část střadatelů. Ti totiž dostanou zřejmě někdy v průběhu příštího roku na vybranou, zda zůstanou v penzijních fondech (o což se budou muset aktivně přihlásit), nebo budou automaticky převedeni do státního penzijního systému. Pokud to povede k masivnímu odlivu střadatelů z penzijních fondů, sníží to výrazně náklady polského státu. Fondy tak přijdou o svůj byznys, protože objem spravovaných peněz, ze kterého inkasují správcovské poplatky, výrazně klesne.
Smyslem reformy je najít peníze na investice do hospodářství, které sice nikdy nespadlo do recese, ale výrazně zpomalilo. "Znárodnění" dluhopisů v polských penzijních fondech a další kroky přinesou polskému státu obrovské prostředky - jen v dluhopisech a pokladničních poukázkách fondy drží 121 miliard zlotých, tedy v přepočtu 726 miliard korun.
Další prostředky státu přinese postupný přesun úspor lidí, kterým zbývá méně než deset let do důchodu, na státní důchodový účet. Lidé o úspory nepřijdou, stát jim je přičte k důchodu. Spoření ale prakticky ztrácí smysl, protože místo jejich zhodnocování fondy na trhu je stát slíbil úročit pouze ve výši růstu HDP. I to se může do budoucna změnit.
Poláci to s vyvedením peněz do soukromých fondů přehnali - zájemcům o spoření v roce 1999 dovolili uvolnit z povinného pojistného 7,3 procentních bodů, v roce 2011 museli procento kvůli nedostatku peněz na výplatu stávajících důchodů zkrátit na 2,3 procenta. Největší problém polského státního pilíře jsou jsou privilegia pro některé skupiny profesí - horníci, vojáci, policisté, zemědělci přispívají na pojistném méně než jiná povolání, ale mají nárok na stejnou nebo i vyšší penzi. Navíc mohou odejít do penze mnohem dříve, než zbytek populace.
