Už to nepřekvapí, zažili jsme to opakovaně. Včera ukončená návštěva premiéra Bohuslava Sobotky v Číně byla provázena smrští zpráv o čínských investicích v Česku. A o nových obchodních dohodách, jež zajistí českým firmám vstup na čínský trh.
Číňané se vrhají na letecký průmysl v Česku. Investují zde 2,4 miliardy |
Při rostoucí nejistotě, jaká se vznáší nad evropským trhem, zní tyhle zvěsti jako rajská hudba. Pokud se naplní, bude to skvělé. Tak třeba oznámení, že čínská strojírenská společnost Wanfeng Auto Holding investuje 100, výhledově až 200 milionů dolarů do českého leteckého průmyslu. A k tomu opakovaně deklarovaný čínský zájem o dovoz českých sportovních a dopravních letadel, do jejichž vývoje dal český stát v posledních letech zhruba pět miliard korun.
Největší vývojové projekty týkající se českých letadel totiž ani přes státní podporu zatím nevyústily v sériovou výrobu. Bez zapojení nového, soukromého kapitálu mohou skončit u ledu, subvence by pak vyletěly komínem. Čínský zájem může na nedotažené české projekty zapůsobit jako sprcha živou vodou.
Podobně má Čína pomoci oživit český finanční trh, podle premiéra k nám míří tři nové čínské finanční ústavy. Velký exportní kontrakt v Číně ohlásila jihočeská Madeta, což znamená, že Čína pomůže odčerpat přebytek českého mléka. Báječné v situaci, kdy se Evropa topí v mléce a čeští farmáři mluví o obrovské krizi. A vůbec, českému spotřebnímu zboží se má otevřít nový distribuční kanál na velkých čínských e-shopech e-Mall a Alibaba. Čínská developerská společnost Risesun zase slibuje vybudovat lázně v jihomoravských Pasohlávkách, projekt za dvě miliardy korun má přinést 500 pracovních míst.
Naděje a realita
Prostě velké plány, velké peníze, velké naděje. Otázkou je, co vše z ohlášených dohod se opravdu uskuteční. Z balíku českočínských dohod v hodnotě 230 miliard korun, jež v březnu oznámil Pražský hrad, se zatím naplnil či dospěl do pokročilého stadia jednání jen zlomek. Tempo přílivu čínského kapitálu bude každopádně výrazně pomalejší, než jak to na jaře optimisticky ohlašovala prezidentská kancelář.
Máme tedy čínskému lákadlu věřit, nebo jde jen o politickou hru, která tvorbě pracovních sil v českých firmách a bohatnutí české společnosti nakonec nepomůže?
Záviset to bude hlavně na nás. Na připravenosti českých firem vyjít vstříc momentálnímu čínskému zájmu, jemuž politici umetají cestu.
Mléko z Madety budou pít i Číňané. Firma uzavřela obchod za 100 milionů |
Ony totiž ty v březnu ohlášené kontrakty drhnou často kvůli české straně.
Když se počátkem jara v Česku rozkřiklo, jak Smíšená česko-čínská obchodní komora vedená ctižádostivým Jaroslavem Tvrdíkem nabízí movité čínské investory ochotné ke spolupráci s Čechy, přihlásila se řada zájemců tak trochu na zkoušku. S projekty, s nimiž si Češi nevěděli rady a potřebovali někoho, kdo je postrčí a dá jim nový impulz.
Většina dohod prezentovaných na jaře byla navíc jen ve fázi obecných úvodních memorand. Často byly zveřejněny v tak raném stadiu, že by se o nich – nebýt politiky – zatím vůbec nemluvilo. Číňané obvykle až po jejich zveřejnění začínali s právními a obchodními analýzami, v řadě firem se teprve rozjela diskuse o konkrétních variantách spolupráce. V téhle fázi jde vždycky o nejistý výsledek. Po memorandech musí následovat konkrétní obchodní kontrakty. Ty často dodnes nejsou.
Některé projekty navíc komplikují zcela subjektivní potíže: třeba výrobce letadel Evektor Kunovice, který na jaře ohlásil obrovský kontrakt na prodej 350 letadel do Číny, drtí spory mezi akcionáři. Další potenciální vývozce letadel Aircraft Industries čelí insolvenci. Stadion v pražském Edenu, který mají Číňané velkoryse dostavět, je zatížen nevypořádanými dluhy. Vstup čínských bank podléhá schválení regulátorů, prodej některých výrobků (třeba právě letadel) v Číně je třeba nejprve certifikovat podle místních norem. To všechno chce čas.
Z jarní investiční vlny se tak zatím uskutečnily jen obchody, jež čeští aktéři řadu měsíců předtím připravovali, věděli přesně, co chtějí, a mohli čínskému zájmu vyjít okamžitě vstříc: prodej podílů v dopravci Travel Service, v Pivovarech Lobkowicz, strojírnách Žďas či cestovce Invia. Bylo by prima, kdyby následovaly další.
Fronta na čínské peníze
Na váhání není čas. Zájem o český trh je průvodním jevem globální čínské expanze a Češi nejsou sami, kdo čeká na čínské miliardy. Sobotka se minulý týden v Číně vystřídal s německou kancléřkou Angelou Merkelovou. Jak Češi, tak Němci soutěží s Afrikou, Amerikou, Asií.
A ještě něco: Evropská unie dříve či později přizná Číně status tržní ekonomiky. Čínské zboží pak zamíří na zdejší trh bez antidumpingových přirážek a ochranářských bariér. Nic na tom nemění fakt, že Sobotka zatím zůstal zdrženlivý a minulý týden přijetí Číny do kapitalistického světa rovné soutěže otevřeně nepodpořil. Sám přiznává, že rozhodovat bude Brusel.
Čínské padělky jsou už lepší než originály, říká šéf Alibaby Jack Ma |
Až dostane Čína zelenou, stanou se čínští adepti na obchodní spolupráci a společné investice přímými konkurenty českých výrobců. Pozor, nepůjde o soutěž evropské průmyslové tradice s povrchním šuntem.
Čínská výroba se mění. Nedávno si povzdechl šéf Alibaby Jack Ma, že se dá těžko bojovat s čínskými padělky, když jsou dnes mnohdy lepší a levnější než slavné západní značky (více zde). Tím spíš je třeba využít čínských investičních miliard k inovacím, k dotažení dobrých českých nápadů. Může se stát, že než se rozkoukáme, na debatu o tom, zda a jak spolupracovat s Číňany, bude pozdě.
