"Potvrdil jsem, že nemíníme překračovat závazky a že se chceme pohybovat v rámci pravidel, ke kterým jsme se dobrovolně zavázali," uvedl ministr po jednání s komisařem pro ochranu volné soutěže Mariem Montim.
Bylo to namístě. Evropskou komisi totiž velmi znepokojil český záměr poskytnout státní pomoc ve výši dvou miliard korun podniku, který nemá žádné hospodářské potíže a prosperuje.
Státní pomoc je v unii zakázána a občasné výjimky se dělají jen v případech, kdy podniky bojují o existenci. Urban se v jednání snažil najít aspoň nějakou cestu, aby Třinec mohl něco dostat.
Komisař Monti mu však dal najevo, že možností pro pomoc je málo a jsou velmi omezené.
Jednou z nich je ochrana životního prostředí – pomoc lze poskytnout, ale jen v případech, kdy podnik zavedl opatření, která překračují ekologické standardy, běžné v dané zemi.
Urban přesto věřil, že jak řekl "bude možné najít nějaké průsečíky v oblastech, navržených vládou". O tom mají nyní diskutovat experti obou stran.
Tato jednání však nepovede Urbanovo ministerstvo, nýbrž úřad pro hospodářskou soutěž (ÚHOS). To je asi hlavní výsledek jednání. Po něm ministr ujistil, že vláda míní jednat podle rozhodnutí ÚHOS.
Českému úřadu pro ochranu soutěže teď jde o hodně: pokud zaujme vůči Třineckým železárnám mírný postoj, diskvalifikuje se už předem v očích komise, která dohlíží na ochranu volné soutěže v celé EU – a od května tedy i v Česku.
Kdo může za problémy Třince
Urban chce dále jednat i o možnosti odkupu akcií Třince. Brusel jednání nevylučuje, chce však mít jistotu, že akcie se budou nakupovat za cenu tržní, nikoli za cenu uměle nadsazenou. A tak i tady bude muset vláda získat unijní souhlas.
Přesun sporu na expertní rovinu je v unii oblíbený tah – obě strany pak musí předložit argumenty, jež přesvědčí i opačnou stranu. Pouhá politická prohlášení tu nestačí.
Paradoxem je, že problém s pomocí pro Třinec si Češi vyrobili sami. Podle studie Eurostrategy, která získala před několika lety souhlas komise, měly pomoc dostat všechny tři velké hutní podniky v Česku.
Předchozí vláda však odmítla jít podle tohoto scénáře a přiklepla pomoc pouze pro Vítkovice a Novou huť.
