Paní H. je doručovatelka v Chocni, tlačítko dostala před pár týdny. „Nevím, kde to nosit, už jsem dnes omylem volala SOS,“ stěžuje si v diskusní skupině na Facebooku. Z ohlasů se zdá, že není pošťák, který by už tlačítko omylem nezmáčkl, i opakovaně. Zatím zaznamenala pošta (naštěstí) jen jedno volání, kdy šlo skutečně o ohrožení doručovatele.
„Primárním důvodem zavedení těchto tlačítek je zvýšení bezpečnosti doručovatelů. Mohou jej využít například v případě zdravotní indispozice nebo když se setkají s agresivním jednáním,“ vysvětluje mluvčí firmy Matyáš Vitík. Pošta nakoupila 5 282 kusů – i s nabíjecí stanicí přijde jedno na 2 128 korun. Dodavatelem je T-Mobile Czech Republic. Do ceny nejsou zahrnuty telekomunikační služby v souvislosti s provozem tlačítek.
Jednodušší je přivolat pomoc mobilem
Jak SOS tlačítko funguje? Má v sobě GPS lokátor a SIM kartu, takže se sním dá telefonovat. Když ho pošťák dlouze stiskne, zařízení zavibruje a vytočí se call centrum, které pro poštu zařizuje její sesterská firma ČP Security. Nestačí ale zachrčet do přístroje volání o pomoc. Operátorovi je třeba nahlásit osobní číslo a jméno vedoucího pracovníka.
Někdy trvá i několik minut, než k takovému rozhovoru vůbec dojde. „Stačí se špatně ohnout a v rušném městě ani nevíte, že někdo mluví, protože to jednoduše neslyšíte,“ píše v diskusi doručovatelka Barbora z Teplic. „Včera při vyplácení důchodu jsem si to zmáčkla v kapse. Myslela jsem, že na mně ta stoletá důchodkyně něco chce, tak jsem se jí pořád ptala ‚co prosím?‘... Až venku jsem zjistila, že něco mluví u mě v kapse. Akorát pro zlost,“ píše doručovatelka Kateřina z Bechyně. „Jedná se denně o desítky planých poplachů způsobených obsluhou. Postupem času očekáváme, že se tento počet sníží,“ uvedl Vitík.
Když s call centrem nikdo nekomunikuje, volá operátor pošťákovu nadřízenému. Ten musí zavolat doručovateli na jeho mobil (ten operátoři na call centru nemají) a zjistit, jestli je dotyčný v pořádku, nebo ne. „Kdyby se fakt něco dělo, tak tohle kolečko je minimálně na pět minut, pak až by někdo vyrážel,“ píše další diskutující pošťačka Michaela Ch.
Proč právě nyní vybavila pošta své lidi v terénu SOS tlačítky, když statistiky o trendu zvýšeného ohrožení pošťáků nesvědčí? Letos došlo ke třem přepadením, loni k žádnému, předloni ke dvěma. Ze zprávy o společenské odpovědnosti pošty to spíš vypadá, že největším nebezpečím pro pošťáky jsou psi – loni došlo ke 160 napadením, předloni k 84.
Podle Vitíka jsou bezpečnostní opatření dlouhodobá, již dříve měli řidiči tlačítko tísně k dispozici přímo ve vozech a od března 2016 jsou mobilním tlačítkem tísně vybaveni balíkáři.
Pošta své lidi nesleduje
Pošťáci se na pošťáckých stránkách na sociální síti napůl žertem baví o tom, že je pošta pomocí SOS tlačítka sleduje. „Říkáme tomu bonzák, sledovačka, jestli se v pracovní době neflákáme,“ píší. Tuto funkci tlačítka skutečně umožňují – právě pro případ, že pošťák nebude schopen komunikovat. „Kdyby tohle měla před osmi lety moje kolegyně na pochůzce, nemuseli jsme ji najít až po náročném tříhodinovém hledání zbitou a zraněnou za výtahovou šachtou. Proberte se!“ zlobí se na kolegy v diskusi na FB jihomoravský poštovní odborář Josef Zedník. Podle mluvčího Vitíka nicméně pošta pohyb pošťáků přes SOS tlačítka nesleduje.
Je to přitom už podruhé, kdy pošta své lidi vybavila GPS zařízením. V roce 2012 je dostalo 7 770 pošťáků. Pošta se tehdy netajila tím, že projekt ‚Monitoring listovních zásilek‘ měl za cíl kontrolovat doručování a optimálně nastavit velikost doručovacího okrsku. Měla se tak zvýšit kvalita služeb a zjednodušit řešení reklamací. Pošta sledovala své lidi bezmála rok, pak projekt stopla pokuta od Úřadu na ochranu osobních údajů – symbolických 80 tisíc korun. Podle úřadu to byl nepřiměřený zásah do soukromí zaměstnance.
