Ještě před půl rokem stáli lidé na poště v bruselské čtvrti Woluwe ve frontě a čekali, až je úředník zavolá k okénku. Tam předali svou zásilku, kterou pošťák orazítkoval a hodil do přistaveného koše. Pak se objevil přístroj vydávající čísla a rozdělil čekající na několik kategorií - na dopisy obyčejné a doporučené, na složenky a na balíky. A zatímco u některých okének bylo stále volno, jinde lidé postávali v hloučcích a netrpělivě čekali, až ten před nimi konečně zmizí. Pak zmizely kategorie a zákazníci chodili jen podle čísel nevolal je však už hlas úředníka, ale číslo svítící na displeji. A poslední inovací je, že obyčejné dopisy, kde je třeba jen přilepit známku, přijímá pracovnice papírnictví, které mezitím vzniklo v rohu poštovní místnosti. Brusel ještě oslavuje to, že většinu běžných zásilek dopraví pošty po zemích unie do tří dnů - celých 85 procent. Zbytek sice putuje déle, pět dní i více, před třemi lety to však bylo ještě horší. Nyní chce unie zavést evropské poštovní standardy, které by práci pošt dále urychlily a hlavně zlevnily. Poslání kilového až dvoukilového balíku sice stojí belgického zákazníka v přepočtu 250 korun, ale když člověk chce, aby šel rychle, zaplatí 550 korun. Jedním z důvodů pomalosti změn je to, že většina pošt je státních, má faktický monopol a může si dělat nebo nedělat, co chce. Direktiva unie totiž stanoví, že státní pošty mají výhradní nárok na zásilky do 350 gramů. U dopisů a dopisních reklam však většina zisků plyne ze zásilek do 20 gramů. Zákazník má šanci na lepší službu a výběr dodavatele jen u balíků, kde čtyři pětiny zisků plynou ze zásilek nad 350 gramů, a tak o ně soupeří řada zásilkových společností, od UPC přes TNT po DHL. Státní pošty však využívají své monopolní pozice a podpory státu ke skupování podílů těchto společností a ke znovuzískání ztracených pozic. Zabránit jim v tom může jen další liberalizace v Evropské unii, která by měla být věcí příštích dvou až tří let.
- středa 3. května 2000
