Katalogy cestovních kanceláří u nabídek hotelů či apartmánů uvádějí kategorii zařízení, vyjádřenou symbolicky počtem hvězdiček. Čím víc jich je, tím lépe, řekne si host. Měl by však počítat s tím, že jeho představa čtyřhvězdičkového komfortu se od představ majitele hotelu může výrazně lišit.
Co země, to jiné hodnocení, jiná úroveň. Předpokládat, že tříhvězdičkový hotel bude mít na celé planetě stejnou kvalitu, je mylná představa. Podle červencového vydání rakouského odborného časopisu Faktum jednoduše hvězdičky lžou a nelze se jimi řídit. Hoteliéři se v některých zemích hodnotí sami. Na vývěsce hotelu tak visí počet hvězdiček, který není ničím a nikým garantován. Tak to je například v USA, Švédsku, Dánsku, Finsku, Izraeli. V Turecku je podle výše zmíněného periodika většinou potřeba snížit inzerovanou třídu hotelu o jednu hvězdičku, ve Španělsku je naopak nutné přidat. Hotely tu totiž kvůli daním většinou uvádějí nižší kategorii, než jaká jim ve skutečnosti náleží. Mezinárodní sdružení hotelů a restaurací v 45 zemích provedlo průzkum klasifikace hotelů. Na povrch vyplynulo, že z prověřovaných zemí má pouze 31 států vůbec nějaký systém, podle kterého lze hotel objektivně klasifikovat. Zbytek hodnotí hotely "na koleně".
Cestovní kanceláře mají dvojí ohodnocení
Cestovní kanceláře tuto situaci řeší tak, že kromě oficiální kategorie uvádějí i vlastní hodnocení, které je pro zákazníka mnohdy daleko bezpečnějším vodítkem. Proto ta spousta sluníček a letadýlek v bedekrech. V každé zemi je kladen důraz na něco jiného. Zatímco Francouz se v apartmánu neobejde bez bidetu, v Tunisku dávají přednost velkému zrcadlu nebo ochraně proti hmyzu. Vyspí se zde navíc i notoričtí nespavci - od tří hvězdiček výše je povinná zvuková izolace. V Polsku musí v koupelně být předepsaný dávkovač na tekuté mýdlo a v Chorvatsku se může stát, že i v nejlevnějším hotelu si hosté snídani vybírají ze "švédských" stolů. To v tuzemsku by například milovníkům vín měl stačit už dvouhvězdičkový hotel, každý musí nabízet aspoň deset druhů kvalitních vín.
Co země, to jiné hodnocení, jiná úroveň. Předpokládat, že tříhvězdičkový hotel bude mít na celé planetě stejnou kvalitu, je mylná představa. Podle červencového vydání rakouského odborného časopisu Faktum jednoduše hvězdičky lžou a nelze se jimi řídit. Hoteliéři se v některých zemích hodnotí sami. Na vývěsce hotelu tak visí počet hvězdiček, který není ničím a nikým garantován. Tak to je například v USA, Švédsku, Dánsku, Finsku, Izraeli. V Turecku je podle výše zmíněného periodika většinou potřeba snížit inzerovanou třídu hotelu o jednu hvězdičku, ve Španělsku je naopak nutné přidat. Hotely tu totiž kvůli daním většinou uvádějí nižší kategorii, než jaká jim ve skutečnosti náleží. Mezinárodní sdružení hotelů a restaurací v 45 zemích provedlo průzkum klasifikace hotelů. Na povrch vyplynulo, že z prověřovaných zemí má pouze 31 států vůbec nějaký systém, podle kterého lze hotel objektivně klasifikovat. Zbytek hodnotí hotely "na koleně".
Cestovní kanceláře mají dvojí ohodnocení
Cestovní kanceláře tuto situaci řeší tak, že kromě oficiální kategorie uvádějí i vlastní hodnocení, které je pro zákazníka mnohdy daleko bezpečnějším vodítkem. Proto ta spousta sluníček a letadýlek v bedekrech. V každé zemi je kladen důraz na něco jiného. Zatímco Francouz se v apartmánu neobejde bez bidetu, v Tunisku dávají přednost velkému zrcadlu nebo ochraně proti hmyzu. Vyspí se zde navíc i notoričtí nespavci - od tří hvězdiček výše je povinná zvuková izolace. V Polsku musí v koupelně být předepsaný dávkovač na tekuté mýdlo a v Chorvatsku se může stát, že i v nejlevnějším hotelu si hosté snídani vybírají ze "švédských" stolů. To v tuzemsku by například milovníkům vín měl stačit už dvouhvězdičkový hotel, každý musí nabízet aspoň deset druhů kvalitních vín.
