Bývalá topmanažerka, nyní novinářka například popisuje, co se skrývá pod pojmem reorganizace. Podle ní nejde o pokus zlepšit chod firmy, ale jen o zástěrku. Ve skutečnosti totiž manažery zajímá jen to, jak se zbavit nepohodlných osob.
Pokud vás už váš šéf nechce i přes to, že pracujete dobře, přeřadí vás jinam. Vyhazovem by totiž firma riskovala soud a tomu se chce vyhnout. Seznamu pracovníků vhodných k přesunu se mezi manažery lidských zdrojů říká Blacklist (černá listina), píše ve své knize Shapirová.
Na Blacklistu se může pracovník octnout tehdy, když svému šéfovi není absolutně oddán a projevuje i nežádoucí vlastní iniciativu.
Personalista je tvůj nepřítel
Hlavní pozornost upřela autorka na to, co sama zná z vlastní zkušenosti. Objasňuje, k čemu v podniku slouží personalisté.
Oddělení řízení lidských zdrojů není v podniku proto, aby se zabývalo problémy zaměstnanců, ale aby vykonávalo příkazy vrcholového vedení. Přestože se tedy personalisté tváří, že stojí na straně zaměstnanců, opak je pravdou.
"Všechny nejasnosti řešte se svým přímým nadřízeným. Pouze s velmi závažnými problémy můžete jít za personalistou. Musíte ale počítat s tím, že vám stejně nepomůže a cokoliv, co mu řeknete, může být a bude použito proti vám," píše Shapirová.
Dřeš jako kůň? Dři dál...
Shapirová si všimla i jisté pravidelnosti ve vlastnostech lidí, kteří mají raketové kariérové vzestupy. A nejsou to charakteristiky právě lichotivé - především musí být podle Shapirové člověk, který touží po postupu, bezpáteřní a absolutně loajální. Naopak vůbec nerozhoduje pracovní výkon.
Podle autorky lze zaměstnance velkých firem rozdělit do dvou kategorií - na obyčejné a vyvolené. Obyčejný pracovník se vyznačuje tím, že opravdu něco dělá. V naprosté většině případů do něj ale firma neinvestuje a neposkytuje mu žádnou zvláštní péči. Koneckonců to tento pracant ani nevyžaduje. Ani jeho tvrdá práce ale není dostatečně ohodnocena a tento člověk zůstává dále "neviditelným", píše Shapirová.
Hvězda se neztrhá
Protikladem k normální pracovní síle jsou zaměstnanci - hvězdy, které Shapirová označuje jako zdánlivě nepostradatelné. Jejich zvláštním znamením je to, že jim za žádných okolností, ani při restrukturalizacích nehrozí vyhazov. Kromě toho se pro svého chlebodárce rozhodně nepředřou, ale za cokoliv, co se jim podaří, sklidí bezmeznou chválu.
Často ale mají na jejich úspěchu velký podíl obyčejní zaměstnanci - ať už kolegové nebo podřízení. Hvězdy většinou pracují na těch nejlepších projektech, mají nejexkluzivnější zákazníky a nejlepší kanceláře.
Proniknout do této sorty zaměstnanců, to je ale podle Shapirové téměř nemožné - klíčem k získání statutu nepostradatelného je znalost určitých pravidel chování. Jenže toto privilegium mají většinou pouze ti, kteří už ve skupince vyvolených jsou a své tajemství si přísně hlídají.
Ve většině firem neplatí všech padesát pravidel, která Shapirová v knize popisuje. Ale ve všech podnicích se manažeři chovají alespoň podle několika z nich. A platí to i v takových firmách, které Shapirová nazývá We Love Our Employees, Inc. (Milujeme své zaměstnance, a.s.).
Některé z poznatků Cynthie Shapirové
Ano, Blacklist opravdu existuje. Dostat se na něj můžete mimo jiné těmito způsoby:* čekáte dítě.
* máte zdravotní potíže.
* stěžujete si na šéfa nebo společnost.
* máte dítě, protože vás omezuje.
Existuje i Goldenlist. Figurují na něm ti, kteří:
* vypadají, že se společností sdílejí všechny cíle.
* přikyvují i tomu, čemu sami nevěří.
* jsou spolehliví a poslušní.
První vyletí vždy ti, kteří neprojevují absolutní loajalitu. I když jsou špičkovými odborníky.
Věková diskriminace žije a má se dobře.
Nečekejte povýšení, zejména pokud si ho skutečně zasloužíte.
Mateřská nebo neschopenka není legální absence.
Personalista je váš nepřítel.
