Středisko cenných papírů nyní eviduje zhruba dva miliony účtů, ovšem je na nich jen zlomek majetku.
Stát privatizoval kuponovou metodou ve dvou vlnách částečně či úplně takřka dvě tisícovky podniků včetně Českého Telecomu, České spořitelny, ČEZ, Čokoládoven, IPB, IPS, Komerční banky, Nové huti, OKD či Škody Plzeň.
Zájemci si v každé vlně koupili kuponovou knížku za tisíc korun a poté vyplňovali objednávky dle veřejných seznamů. Bylo také možné knížku převést na jiné osoby i na speciální investiční fondy, které podávaly objednávky hromadně.
Po připsání akcií na účty účastníků této unikátní operace se začalo s cennými papíry obchodovat na pražské burze a v mimoburzovním RM-Systému. S tím, jak se drobní investoři akcií zbavovali, se majetek stále více soustřeďoval do rukou rozhodujících majitelů domácích společností. Cenné papíry začaly hromadně opouštět veřejné trhy a nyní se obchoduje posledních asi 120 firem.
Myšlenka kuponové privatizace se podle vzpomínek Tomáše Ježka, jednoho z prvních porevolučních ekonomických ministrů, zrodila v únoru 1990 při jednáních českých ekonomů s ekonomy z emigrace.
Od počátku se podle něho setkávala jak s nadšeným souhlasem, tak i s naprostým odmítáním, což trvá dodnes. Ekonomičtí analytici se spíše kloní k názoru, že základní myšlenka kuponové privatizace byla správná a pozdější kriminální činy přivodily zejména nedůsledně vymáhané a nedokonalé zákony.
| KUPONOVÁ PRIVATIZACE: MAJETEK ZA STOVKY MILIARD |
|
První vlna se rozjela na jaře 1992 na území tehdejší federace. V celé ČSFR se nabízel majetek za 299,4 miliardy korun, z toho v Česku za 212,5 miliardy a na Slovensku za 86,9 miliardy. Odstátňovalo se 1491 firem, z toho v České republice 988. Druhá vlna kuponové privatizace se konala od října 1993 jen v ČR. Byl v ní nabízen majetek 861 společností v účetní hodnotě 155 miliard Kč. Celkem 184 společností ještě nabízelo akcie, které jim zbyly z první vlny. |
