Absolvent oboru kamera pražské FAMU se v roce 1965 stal nejmladším kameramanem Československé televize, točil dokumentární filmy, pohádky, seriály. Od roku 1994 je na volné noze, nyní pracuje na pořadu Černé ovce, ale hlavně na nekonečném seriálu TV Nova Ulice.
„Kdo má kameru, hned si myslí, že je kameraman. Ale copak každý, kdo se naučil psát, je spisovatelem? Chce to hlavně u natáčení přemýšlet a pořád získávat praxi. Kameraman se musí celý život učit objevovat nové finty a pohledy,“ tvrdí.
* Proč mám vlastně promýšlet, co budu točit, když můžu nahrát všechno a pak si vybrat?
To samozřejmě můžete, ale vyhazovat hromadu záběrů je zbytečná práce navíc a pak ne každý chce a umí stříhat video v počítači. Jednodušší je naučit se - jak se říká -stříhat přímo do kamery. Točit po jednotlivých obrazech, střídat celky a detaily, ale ‚nešvenkovat‘ na všechny strany.
* Mohl byste to vysvětlit trochu srozumitelněji?
Amatéři pohybují kamerou prudce do stran, nebo nahoru dolů, tomu říkáme švenkování. Ale to je chyba, obrázky mají být statické. Málokdo si uvědomuje, že kamera se nemá hýbat - pohyblivý má být obraz nebo děj před objektivem. Záběry, kdy s kamerou „kropíte“ kolem sebe, jsou zbytečné.
* To je pravda, stejně jsou vždycky rozmazané a točí se z nich hlava. Většinou skončí v koši.
Právě proto říkám, že se má přemýšlet a točit po záběrech. Konkrétní příklad: chcete natočit hrad a manželku. Jak to uděláte?
* Vezmu kameru, namířím na hrad, zoomem si ho přitáhnu, sjedu na manželku, natočím detail, pak celý záběr oddálím a vrátím se ke hradu.
Špatně, protože všechno to zoomování neboli transfokace a přeskoky z objektu na objekt jsou zbytečné a nevypadají ani dobře. Nejdřív uděláte celkový záběr hradu z dálky, vypnete kameru.
To je jeden záběr - od vypnutí do zapnutí kamery. Pak přijdete k manželce, natočíte si její detail, vypnete. Natočíte si další záběr věže, další záběr na skupinu turistů - detail střídá celek. Je to taková, jak se říká, filmová skladba.
* Nač si dávat pozor u amatérských videokamer?
Kromě jiného na clonění, které mají na rozdíl od profikamer automatické. Třeba když je v záběru hodně oblohy, automat to propočte a zacloní celý obraz, což může být na škodu. Takže pokud nemá kamera možnost ručního seřízení, je dobré alespoň v menu vyřadit automatický režim a clonit si podle potřeby.
Totéž platí, když chci natočit temný les a jeho atmosféru. Pokud to nechám na automatu, hodí mi tam rozjásané barvy, vytáhne nahoru jas, potlačí černou do šeda - a celá atmosféra se ztratí. A pozor také na prudké přechody ze světla do stínu, aby obraz nebyl příliš tmavý. Je třeba dát optice trochu času, aby se přizpůsobila.
* Takže je pořád nutné dávat pozor na světlo?
Určitě, kameraman pořád pracuje se světlem, to je jedna z nejdůležitějších věcí. Neustále uvažuje, odkud přichází...
* ... aby nenatáčel do slunce? V kameře je přece nějaká elektronika, které to může uškodit...
Ale kdepak. Lidé mají zažitou představu, že se musí natáčet, ale i fotografovat jen se sluncem v zádech, takříkajíc „po sluníčku“. Je to přesně naopak: záběry v protisvětle nebo v bočním světle jsou nádherné, dodají i jinak plochému snímku plasticitu. Vůbec se toho nebojte, moderním kamerám slunce v objektivu absolutně nevadí.
* Moderní kamery mají sice optické stabilizátory obrazu, ale přece jen, když třeba chci „přitáhnout“ zoomem loď na obzoru, obraz se pořád chvěje. Co s tím, pomůže třeba držet kameru oběma rukama?
Jediná možnost je použít stativ. Ruka se vždycky třese, tomu se nedá vyhnout, a čím větší vzdálenost, tím se zužuje úhel záběru a chvění je mnohem víc znát. Pokud přidáte druhou ruku, její chvění to ještě zhorší.
Vím, že není moc pohodlné nosit stativ s sebou, ale například takový krásný pohled na daleký hrad přes hradbu stromů nejde natočit jinak než ze stativu.
* Kameraman asi vidí svět trochu jinak. Jak dlouho trvá, než člověk získá takové „oči“?
To je velice individuální. Je dobré se stále ‚učit‘, třeba sledovat dokumentární filmy a uvažovat, jak to dělají, okoukat postupy. Ona vůbec filmařina, i takováhle amatérská, je vlastně docela náročná věc.
Mít kameru je svým způsobem komplikace. Člověk už nikam nejede jako prostý turista, který vychutnává atmosféru krásného místa, ale pořád hledá, jak a co by se dalo nejlépe natočit...
A pak doma sedí a dívá se, kde vlastně byl. Já si třeba vždycky podvědomě všímám drobností, které normálnímu člověku uniknou - hry světel na listí nebo na vodě. Hned mě napadne, že tohle by byl hezký záběr.
