Stejně jako dnes ho vyráběla společnost Pribina, která pod názvem "Mlékařské a pastevní družstvo v Přibyslavi" existovala už od roku 1923. Firma začala s plísňovými sýry, deset let po založení zřídila i tavírnu. V Pribině se vyrábělo také "tekuté ovoce" - nekonzervovaná ovocná šťáva. Dvacet let tu byly i drůbežárny.
Krém ze smetany vznikl po válce
Smetanový krém se na pultech českých obchodů poprvé objevil po druhé světové válce, konkrétně v roce 1947. V poválečném období měl zajistit dětem zdravou a zároveň co nejchutnější výživu z mléka.
 |
|
SLAVNÉ ČESKÉ |
Na typických papírových kelímcích se ale název Pribináček objevil až v roce 1954. A zůstal tam dones. Z této doby pochází i slogan "Pramen zdraví z Posázaví".
Vymysleli ho zaměstnanci Pribiny. Na název krému vypsala firma veřejnou soutěž a zvítězila v ní vedoucí krémárny paní Čapková. Od té doby se už krému říká jenom Pribináček.
Pribináček se objevoval až v 16 příchutích
V prvních letech se ho vyrobilo asi 150 až 200 tun ročně. V roce 1984 už ale objem výroby dosahoval desetinásobku. Přestože mezi nejoblíbenější patří klasický vanilkový a kakaový, vyráběla ho společnost vždy v několika chuťových variantách.
"Extrémně široký sortiment byl v roce 1954. Šestnáct druhů. V té době se v Pribině rozvíjela i konzervárenská výroba a byl tu proto široký sortiment použitelných ochucovacích přísad," dodal Kobylka.
Na pravém Pribináčku z Posázaví si ale nepochutnávaly všechny české děti. Společnost Pribina totiž stačila vyrábět jen pro omezený posázavský region, širší okolí nemohla kvůli omezeným možnostem zásobovat. Tehdejší úřady proto firmě nakázaly, aby předala recepturu i dalším mlékárnám v republice.
"To se skutečně stalo a vznikly smetanové krémy Bobík, Lipánek, Smetánek, Pacholík, Lakrumáček a další," říká Petr Kobylka.
Smetanové krémy si ale jednotlivé mlékárny přizpůsobovaly svým podmínkám, receptury upravovaly, takže ten jediný, originální Pribináček byl posázavskou raritou.
Konkurence byla prázdným pojmem
"Pribináček měl vždy výrazně dominantní postavení na českém trhu a výrobky z ostatních státních podniků pro něj neznamenaly žádné nebezpečí," vysvětluje Kobylka. Pribináček se nemusel bát ani podobných zahraničních výrobků, protože ty se v českých obchodech neobjevovaly.
To se v posledních letech změnilo. Pribináček si sice podle společnosti pořád zachovává vedoucí postavení, musí ale bojovat se sílící konkurencí jak českých, tak zahraničních výrobců.
Firmu se dostala do soukromých rukou v roce 1993, kdy se podnik privatizoval. Pro Pribináček to znamenalo hlavně modernizaci výroby, obalu i prodloužení trvanlivosti.
