Časy se změnily. Nejenom že stát už přispívá jen tam, kde je to třeba, ale hlavně jsou to přídavky pro děti. Ty mají právo rozhodnout, jak s nimi naloží.
Těm malým je to jedno, ti často ani nevědí, že nějaké peníze od státu dostávají. To u středoškoláků či studentů vysokých škol je to jiné - každá koruna dobrá.
Těžko se však vyjíždí ze starých kolejí. Přístup rodičů "Peníze jsou za to, že tě vychováváme", případně "Dokud tě živíme a bydlíš u nás, tak nemáš nárok, stejně by jsi všechno utratil za ... (doplnit lze cokoliv)" patří v řadě případů mezi pěkně rozjetou starou lokálku.
Čím dřív se tento vlak mířící do stanice Nesamostatnost zastaví, tím lépe. Čím dřív se potomci naučí rozhodovat o svých penězích, tím dřív se vyvarují omylů rodičů. Omylů, jež je jen ve zkrachovalých bankách a kampeličkách připravily o úspory v řádu miliard korun.
