Přídavky

Za bolševika to bylo jasné kdo má děti, bude dostávat peníze až do doby,než budou samy vydělávat. Zvrácená samozřejmost. Proč zvrácená? Státu bylo zcela jedno, zda rodina peníze potřebuje,a stejnou částku tak dostal soudruh ředitel i jeho uklízečka. A navíc: byly to přídavky pro rodiče,přídavky na děti.

Časy se změnily. Nejenom že stát už přispívá jen tam, kde je to třeba, ale hlavně jsou to přídavky pro děti. Ty mají právo rozhodnout, jak s nimi naloží.

Těm malým je to jedno, ti často ani nevědí, že nějaké peníze od státu dostávají. To u středoškoláků či studentů vysokých škol je to jiné - každá koruna dobrá.

Těžko se však vyjíždí ze starých kolejí. Přístup rodičů "Peníze jsou za to, že tě vychováváme", případně "Dokud tě živíme a bydlíš u nás, tak nemáš nárok, stejně by jsi všechno utratil za ... (doplnit lze cokoliv)" patří v řadě případů mezi pěkně rozjetou starou lokálku.

Čím dřív se tento vlak mířící do stanice Nesamostatnost zastaví, tím lépe. Čím dřív se potomci naučí rozhodovat o svých penězích, tím dřív se vyvarují omylů rodičů. Omylů, jež je jen ve zkrachovalých bankách a kampeličkách připravily o úspory v řádu miliard korun.