Tento fakt podstatně mění pohled na částku 40 miliard korun, které v roce 2001 stát za prodej banky od Francouzů utržil. "Utržená částka je opticky nadhodnocená o sumu, o kterou stát dobrovolně přišel na daních," uvedl finančník, který si nepřál být jmenován.
Stát tak "daňovým odpustkem" sice přišel o část daní, ale dosáhl vyšší ceny, kterou mohla vláda Miloše Zemana veřejnosti lépe prodat jako svůj vyjednávací úspěch.
Cena za prodej Komerční banky totiž byla skutečně nejvyšší, jakou stát při prodeji polostátních bank dosáhl.
Daňová výhoda se týkala hospodaření v roce 2000. Pokud by ji ministerstvo financí nepovolilo, musela by banka o nadlimitní rezervy zvýšit základ pro výpočet daně. To však kvůli shovívavosti ministerstva financí banku nepostihlo.
Uznáním rezerv mohla banka vytvořit daňovou ztrátu a tu využít při hospodaření v následujícím "privatizačním" roce. "V prvních šesti měsících roku 2001 banka využívala měsíční alikvotní část daňové ztráty a zbytek využila plně v druhé polovině roku," uvedla mluvčí banky Marie Růžičková. V tomto roce banka vykázala zisk 2,6 miliardy.
Zjistit oficiálně, proč stát poskytl bance daňovou výhodu, je prakticky nemožné.
"Na jakoukoliv konkrétní záležitost ohledně daní se vztahuje paragraf mlčenlivosti," uvedla Eva Nováková z tiskového oddělení ministerstva financí. Podrobnosti k žádosti o udělení daňové výhody nekomentuje ani Komerční banka.
Podle informací MF DNES však banka přišla s tím, že v dřívějších letech plně nevyužívala limit pro tvorbu daňově uznatelných rezerv a stát by tak mohl pro rok 2000 přimhouřit oko.
Případ Komerční banky je dalším z celé řady, kdy stát přistupuje při výběru daní a sociálního pojištění mnohem benevolentněji k velkým kolosům strategického či regionálního významu než k malým a středním podnikatelům.
"Problém je, že úředník si při jakékoliv chybě rád smlsne na malé firmě, protože ta si nemůže dovolit drahé právníky a mít proti úřadům kvalitní právní ochranu," soudí předseda Sdružení podnikatelů ČR Bedřich Danda. "Postihováni jsou v první řadě malí, ale velké banky či firmy ne."
Ročně na ministerstvo financí přichází 11 tisíc žádostí o prominutí daní. "Pro představu jde o jednu třetinu pošty celého úřadu a dvacet kilogramů za jedno odpoledne," konstatovala Nováková. Žádosti se týkají buď odpuštění penále z daní nebo přímo daní.
U částek do 300 tisíc mohou rozhodnout samy finanční úřady, u vyšších částek přímo ministerstvo. Nakolik se takovým žádostem vyhovuje, či nikoliv, je však podle Novákové tajné.
