Jistěže, Čína je pořád především "továrnou světa" a zahlcuje planetu hračkami, košilemi, levnými fotoaparáty či lampičkami na noční stolky.
Podle ekonomických analytiků však zbývá pouze několik let a svět bude nejenom kupovat technologicky špičkové výrobky "made in China", ale bude na nich i visačka "designed in China". A všechny zisky poputují zpět do říše středu.
Dá se tento trend zastavit? A nepodcenil svět rychlý a neutuchající hospodářský rozvoj Číny a současně pod vlivem vidiny obrovských zisků vlezl do čínského chomoutu, z nějž se už nedokáže dostat?
Týdeník The Economist ve velkém článku o rozvoji Číny koncem července konstatoval: "Nezbude než Čínu přivítat jako rozhodující ekonomickou mocnost v organizaci OECD či skupině G8."
"My jsme se rozhodli tady v Šen-čenu vyrábět drahé hodinky, které vyvážíme hlavně do Hongkongu, Japonska, USA i Evropy," říká Joseph Leung, manažer firmy Peace Mark, která koupila licence na výrobu hodinek mnoha známých značek.
"Žádné podřadné a levné výrobky. Svět si musí uvědomit, že americké společnosti sice pořád excelují v inovacích, japonské ve výnosnosti, ale čínské budou oproti nim ještě dlouho vynikat v tom, že stejné věci vyrobí daleko levněji," vysvětluje Leung.
Vše kontroluje několik hodinářských specialistů ze Švýcarska. A tak hodinky, které stojí například v Americe tisíc dolarů, zde vyrábějí čínské dívky, jimž je mezi osmnácti a pětadvaceti, pracují ve dvousměnném provozu deset hodin denně, šest dní v týdnu, a to vše v přepočtu za 1300 až 5000 korun měsíčně.
Konkurovat tomu ve vyspělém světě je prakticky nemožné. Přitom dívky si vydělají až pětkrát více, než kdyby pracovaly v zemědělství.
Analytici a ekonomičtí experti přitom už od roku 1978, kdy tehdejší vůdce Teng Siao-pching zahájil hospodářské reformy, neustále opakují, že čínský ekonomický růst čekají velké problémy a že se musí zpomalit.
Zatím se tak nestalo. Nedávno Čínská centrální banka odhadla růst HDP na letošní rok na 9,2 procenta a na první polovinu příštího roku na 8,7 procenta. Mírný pokles vysokého růstu je přičítán drahé ropě a dalším surovinám.
I jiná čísla zůstávají impozantní. OECD oznámila, že v roce 2010 se asijská velmoc stane největším exportérem světa a bude z ní pocházet deset procent všech výrobků planety. Kolem roku 2050 se pak předpokládá, že Čína dožene i objemem své ekonomiky první Spojené státy.
Více podprsenek než ňader
Pekingská vláda však nadále tvrdí, že její země je chudá a potřebuje nejrůznější výhody a kompenzace. Premiér Wen Ťia-pao i další nejvyšší představitelé hovoří často o tom, že Čína je ještě rozvojová země, ale že v průběhu reforem a otevírání se světu se zde odehrály velké změny a dochází k rychlému rozvoji.
Jenže asijská velmoc má přes 1,3 miliardy obyvatel a průměrný příjem na obyvatele dosáhl teprve nedávno 1000 amerických dolarů.
V mnoha provinciích je slabá průmyslová základna a jednotlivé části země se tradičně nerozvíjejí rovnoměrně. Místo zmenšování se stále prohlubují až propastné rozdíly mezi městy a venkovem. V celkových číslech je však tato země už ve světové špičce.
Zejména západní politici to však pořád odmítají důrazněji vzít v potaz. Skvělým příkladem je letošní světový "textilní třesk", přezdívaný "podprsenková válka".
Měsíce se vyjednávalo, zda Amerika a Evropa pustí na svůj trh levný čínský textil. A vyspělé země si v tomto směru nepočínaly právě obratně. Nejdříve léta nutily Čínu, aby přijala zákonitosti volného obchodu, což bylo podmínkou vstupu do Světové obchodní organizace. Jenže vše se dělo bez ohledu na specifický vývoj této země.
"Když bylo před více než deseti lety schváleno zrušení kvót na textil, nikdo si nepomyslel, že Čína se bude rozvíjet tak rychle," prohlásil Denis Audet, expert OECD v Paříži.
Důsledek bude zřejmý za několik let. Podíl čínského textilu má v USA stoupnout až na polovinu a v Evropě na třetinu. Tato v přímém přenosu uskutečněná globalizace však neochromí vyspělé státy, ale zničí továrny v Indii, Bangladéši či na Madagaskaru.
A jak vtipně napsal britský list Daily Telegraph, je "dnes na evropském trhu více čínských podprsenek, než je k dispozici ňader".
A Číňané? Tváří se, že ustoupili. Už na začátku roku zvedli vývozní cla na téměř 150 typů oděvů. Tato chytrá strategie ovšem nutí místní výrobce povznést svoji výrobu a soutěžit už nejenom v základní výrobě, ale i v designu a módě.
Jak potvrzuje Kao Jung, místopředseda Čínské národní federace textilního průmyslu, když v této zemi přijde od autoritativní komunistické vlády jasná směrnice, celé odvětví se pohne v souladu s nezadržitelnou silou. Kam jinam než vpřed.
Jeden příklad letošního textilního zemětřesení platí dnes už prakticky pro všechna odvětví ekonomiky.
Jak to skončí?
Část světové ekonomiky se tak stává na Číně závislou, navíc když čínské podniky vyrazily do ciziny. Některé menší země jsou už na ní závislé (Barma či Kambodža), ale ani hospodářsky silný Hongkong či Tchaj-wan by bez říše středu nepřežily.
V Hongkongu se již prakticky nic nevyrábí, většina továren byla přesunuta do jižní Číny a toto finanční centrum poskytuje servis, služby a finance.
"Nejdůležitější otázka je, zda si vyspělý svět udrží technologickou převahu nad Čínou. Pokud ne, není jasné, co se může stát. Naše společnost by však bez přesunu části výroby do čínského Šen-čenu, nepřežila. Nebyla by konkurenceschopná," tvrdí Joseph Leung.
Zatímco si svět mne ruce nad velkými zisky ze svých továren v nejlidnatější zemi světa, Čína připravuje vypuštění dalších kosmonautů do vesmíru (tam jim říkají tchajkonauti), čínská auta hodlají ovládnout naše silnice a některé čínské firmy zřejmě v brzké době předvedou i v Česku, jak se vyrábějí kvalitní výrobky za nízkou cenu.
