ČNB před více než rokem oslabila korunu. Evropská centrální banka ve čtvrtek rozhodla, že do evropských ekonomik napumpuje přes bilion eur. Jakkoli tato opatření vypadají odlišně, mají stejný cíl - zabránit deflaci.
Deflace, tedy pokles cen, může být způsobená dvěma důvody. Buď pozitivní změnou na nabídkové straně ekonomiky, což může být pokles cen ropy, vliv počasí na sklizeň, technologické inovace, apod. Nebo poklesem poptávky ze strany domácností, firem a vlády.
První možnost představuje deflaci neškodnou. Televize s obří úhlopříčkou dnes stojí tolik, co stála malá televize před několika lety. Benzin je díky propadu cen ropy na polovinu o desetinu levnější než před rokem.
Pokud ceny klesají kvůli nedostatečné poptávce, je to důkaz, že ekonomika není v ideální kondici. Ceny totiž mají často tendenci klesat v recesi. Taková deflace ale málokoho potěší, protože v recesi stoupá nezaměstnanost a nerostou platy.
Počkám, jestli to nezlevní ještě víc
Nejhorší možností je, když ceny klesají, protože všichni očekávají, že budou klesat. Pokud lidé čekají, že za rok bude levněji než dnes, mohou se rozhodnout odložit své investice a nákupy. Proto je na deflaci náchylnější zboží dlouhodobé spotřeby, tedy například osobní automobily, nábytek, či elektronika. Jejich nákup lze zpravidla jednoduše odložit na později. Klesající poptávka po tomto zboží snižuje tržby firem, což je dříve nebo později donutí omezit investice a snižovat náklady, tedy propouštět nebo snížit mzdy. Tím ovšem dále sníží poptávku v ekonomice, ceny dále klesají a ekonomika se dostává do deflační spirály.
Zatímco ale ceny klesají, hodnota dluhů se nemění. Během deflace se může stát, že hodnota vašeho bytu či domu klesne, splácet ale musíte stále stejně vysoké splátky hypotéky. Zatímco inflace je „daní“ z úspor, deflace naopak zatěžuje dlužníky.
Připustíme-li, že deflace může být škodlivá, zbývá hledat cestu, jak se jí zbavit. Pokud jde o dočasný pokles cen spojený s recesí, stačí předepsat nižší úrokové sazby a rozumný, dočasný deficit veřejných financí.
Jako chřipka: je lepší ji nepřecházet, ale včas zalézt pod peřinu
Jde-li ovšem o chronickou deflaci, je léčba obtížná. Fiskální stimuly, což je snižování daní nebo zvýšení vládních výdajů, mohou zvýšit veřejný dluh do astronomických výšin, úrokové sazby mohou klesnout na nulu a nemusí to stačit. Proto centrální banky používají tzv. kvantitativní uvolňování (lidově řečeno „tištění peněz“). Ani to nemusí být dost, jak ukazuje příklad Japonska, které dramaticky zvýšilo objem peněz v ekonomice i své veřejné zadlužení, ale stále nemá vyhráno.
S deflací je to podobné jako s chřipkou. Je lepší si včas zalézt včas pod peřinu a vypotit se z ní, než si koledovat o horší malér, budete-li jí přecházet. Deflace je vhodné se zbavit dříve, než přeroste v deflační spirálu. Z té se uniká podstatně obtížněji. Právě proto se ve čtvrtek rozhodl Mario Draghi, prezident Evropské centrální banky, roztočit lis na peníze.
