Doby, kdy si jen málokterý zákazník troufl jít do obchodu reklamovat nekvalitní zboží, jsou sice pryč, ale přesto si i zkušený právník může někdy připadat u pultu jako nedouk a veškerou znalost zákonů si strčit za klobouk. Obchodníci, kteří nepochopili, že si mají své klienty předcházet, totiž vytahují z rukávu kličky a lsti, pomocí kterých se chtějí zákazníků zbavit, aniž by přitom porušili nějaký předpis. V případech, kdy zákazník přijde s vadným výrobkem a chce opravu zdarma nebo vrácení peněz, nestojí prodavače vymýšlení úhybných manévrů ani moc námahy. Zákon jim k tomu přímo nahrává. Podle něj musí reklamaci vyřídit nejpozději do měsíce. Zda ji uznají, nebo zamítnou, záleží jen na nich. Najít důvod pro zamítnutí je velice snadné - může například chybět obal u reklamované televize, nebo se majiteli sportovních ponožek, které pouštějí barvu, příliš potí při hraní fotbalu nohy. Ukázkovým příkladem mohou být také prodejci dětských kočárků. Při reklamaci chtějí od zákazníků nejen účtenku, ale také záruční list. Přitom žádný z nich nehodlá ručit za kvalitu kočárku déle než půl roku, a záruční list tedy nemusí vůbec vydávat, natož ho po zákaznících při reklamaci žádat. Ale čím více dokladů, tím větší pravděpodobnost, že zákazník některý z nich ztratí. "Přijďte, až všechny doklady najdete, a pak možná uznáme, že u kočárku nefungují brzdy a nejde sklápět stříška. Do té doby se reklamace zamítá a noste si dítě třeba na zádech," mohl by zní i argument vykutáleného prodavače. O tom, zda v prodejně zamítli reklamaci neoprávněně. pak může rozhodnout jen soud. Je sice téměř jisté, že podle jeho rozhodnutí dostanou rodiče nakonec peníze za nepoužitelný kočárek zpátky, ale pravděpodobně až v době, kdy jejich ratolest bude vesele běhat po svých.
19. července 2000
